Tato kniha s názvem, který vás musí zaujmout, byla v mém hledáčku už docela dlouho. Slibovala ukázat život teenagerů v jiném světle, ve zdrcující skutečnosti a bez růžových brýlí. Protože ještě nejsem natolik vzdálená od středoškolských let a sama se někdy najdu v situacích, které přímo křičí „problémy moderního světa”, zajímalo mě, jak si s tím debut Petra Hanela poradil.
Hanelův debut vyšel v roce 2024 u Nakladatelství Host. A jak už mi Host předvedl s Klukovinou, vyzná se i v knihách pro mladou generaci. Na začátek ale musím říct, že to byla zmatená a rozpačitá jízda, kdy někdy kniha zcela okupovala moje myšlenky a jindy nechávala moji hlavu naprosto klidnou a nezúčastněnou. Ale to bych předbíhala!
Autor:
Vydavatel:
Autor obálky:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Formát
Rok vydání:
ISBN:
EAN:
Jazyk:
Vydání:
Petr Hanel
Host
Braňo Matis
416
černobílý
brožovaná
13,7 × 20,5 cm
2024
978-80-275-2195-1
9788027521951
česky
první (dotisk, 2025)
Zdroj obálky: Nakladatelství Host
Zmatený svět náctiletých
Iluze o dokonalosti cizích životů na sociálních sítích zprvu nejsou to, co mladého Markyho trápí, ač budou hrát svoji roli. Původně se Marky prostě zamiluje do dívky, co s ním jezdí MHD. Trvá to, než ji osloví. A když to udělá, rozbíhá se složitá a vcelku komplexní síť mladistvých vztahů, které, dovolte mi, jsou stejně zmatené jako jednotlivé postavy.
Nikdo neví, co chce. Nikdo neví, kam míří. Všichni se jen snaží zuby nehty udržet naděje, že jednou dospějí a všechno se jim v hlavě srovná jako mávnutím kouzelného proutku. Heh, ale to není realita.
Realita si s nimi totiž pohrává. Nejprve s Markym a jeho srdíčkem, potom s dívkou, do které je zamilovaný. Jestli Marky netuší, co dělat s životem, pak mu Valerie zdatně sekunduje. Sledujete tak příběh kluka, který (bacha, spoiler!) dostane košem, ocitne se ve friendzonu (alias mám tě ráda jako kamaráda) a sjede z té už tak dost podemleté krajnice života do největšího bahna.
Už z toho asi můžete tušit, že se nejedná o klasickou romantiku a nejde tu o to, „kdy se dají dohromady”, ale „jestli vůbec”. Markyho přemýšlení prostupuje každou stránku. Ten mužský pohled je tu opravdu solidně detailní, až si někdy říkáte, že takhle to přece chlapi mít nemůžou. Že takhle nikdo reálný nepřemýšlí. Jestli ano, nebo ne, přenechejme mužské části publika. Za sebe říkám, že čím si prošel Marky, jsem už párkrát někde slyšela a působí to dost reálně. Na druhou stranu ten objektiv, kterým Marky situace vnímá, je opravdu puberťácký. Musíte to zkrátka přijmout a nehledat nutně víc, než co vám Marky jako vypravěč může dát.
Objektivem Instagramu
Že moderní technologie a staré problémy ve slušivém filtru moderního světa hrají v knize prim, se dozvídáte už z anotace. Svět Instagramu, tedy jedné ze sociálních sítí zaměřené kdysi hlavně na fotografie (a dnes na všechno možné), je perfektní bublina. A každá bublina jednou praskne, jak vám tento příběh názorně ukáže.
Reálné je na tom však i uvažování generací, které se narodily do světa technologií, hlavně generace Z. Situace z knihy pozná drtivá většina mladých lidí – a jestli tvrdí, že ne, tak vám neříkají celou pravdu…
A tady je nejvíc cítit role Instagramu. Z toho se totiž postavy dozví s nadsázkou snad i to, co se ještě nestalo. Storýčka z párty, z kina, instagramové profily a možnost proklepnout si každého, o kom něco zaslechnete. Takže co jsi za člověka? No a pravda pak s Instagramem nemá nic společného.
Když příběh roztříštíte uprostřed
Když jsme si alespoň naznačili, kolem čeho se kniha točí, pojďme si říct něco k tempu knihy. Protože to byl pro mě trochu problém.
Začala jsem číst a přišlo mi to jako skvělá oddechovka. Ze začátku i docela vtipná, často jste si řekli: „hah, to je přesný tohle”. Sranda ale začala opadat a tempo bylo místy až šnečí. Pořád jste se plácali s Markym na jednom místě. Možná to byl záměr, ale mě od čtení skoro odradil. Kdybych nepsala recenzi, asi bych O hvězdách víš hovno odložila a vrátila se ke knize někdy jindy. Možná nikdy.
Na začátku máte totiž hodně děsivou scénu, která se stane, až vyprší odpočet. Odpočtem jsou pak nazývány všechny kapitoly s Markyho perspektivou, odpočet říká, kolik dní zbývá do té scény na začátku. Jenže čím déle čtete, tím více zapomínáte, že jste v retrospektivě. Občas vám to připomene nějaká věta typu „to jsem ještě nevěděl, co se stane”, ale vcelku rychle na to zapomenete.
Když to pak skoro v půlce chcete utnout, musíte se nutit číst dál. Pak vás to pravděpodobně zase chytí, ale tempo se změní až na poslední chvíli. V polovině knihy totiž nejste v polovině odpočtu. Na konci se odpočet začne akutně zrychlovat, děj gradovat, věci nabírají tempo a mnohem, mnohem vážnější atmosféru. Pryč jsou vtipy a malichernosti, už jste v bahně i s postavami. Pokud však toto počáteční zpomalení děje byl záměr, tak knize moc nesluší. Místy to působí uměle a zbytečně. Některé scény pořád dokola opakují, co už dávno víte. Nemusí tam být.
Zdroj: Nakladatelství Host
Ne všichni jsou sympaťáci
Místo opakovaných scén bych ocenila třeba pár kapitol, které zachytí Valeriin pohled. Protože abyste všechno pochopili, potřebujete pochopit právě ji. A to se mi za celou knihu moc nepodařilo. Ano, někdy se dozvíte, co se jí děje a získáte potřebnou dávku porozumění, ale i potom si říkáte, že je dost otravná. Marky také není největší sympaťák pod sluncem, ale o tom kniha je, tím se hýbe děj, tím dostává autor prostor ukázat všechno, co chce. Ale Valerie je prostě bolestivě zmatená a za mě se nedá říct, že to příběhu pomáhá.
Zato zbytek postav cením. Ať už se jedná o kamarádku Klaris, Turka s Maltou, nebo partu školních dealerů marihuany, ke které jsem si nakonec, k mému velkému překvapení, našla cestu. Všechny tyhle postavy vám ukážou, jak nebezpečné je mít předsudky, jak je potřeba si naslouchat a že nikdo nemá na růžích ustláno. Oproti nim působí Valerie jako rozmazlené děcko, které se snaží této nálepky zbavit, ale nakonec jí dává ještě větší sílu.
Zrcadlo Gen Z i se slovníkem
Pozor, pozor! Nedoporučuji číst tuto knihu, pokud neznáte slang Gen Z nebo jste si nenašli internetový slovník. Bez toho to nepůjde. Kniha má skvělý, hovorový jazyk, který odsýpá. Kdyby bylo tempo vyrovnanější, jak už jsem zmínila, asi bych měla knihu jako jednohubku, protože se opravdu dobře čte. Zásek můžete mít právě u slangových výrazů.
Upřímně, i já se setkala s pár výrazy, které jsem v životě neslyšela. Někdy to pro pochopení příběhu nepotřebujete, ale občas se právě v tom slangu skrývá něco důležitého pro perspektivy ostatních postav i příběh samotný. Chvíli jsem si říkala, že možná Hanel přehání a že mladou generaci až zesměšňuje. Než jsem se zamyslela a uvědomila si, že někdy jsou ty konverzace a situace ještě dost umírněné.
No, možná se v tom nepozná každý, ale rozhodně to krásně ukazuje, že život mladých možná působí úsměvně se svými problémy, ale skrývá se za nimi něco víc… Něco, co dokáže člověka nalomit podobně, jako Markyho.
Co oceňuju, je náhled do toxických přátelství a manosféry. Manipulativní kamarádka Aneta je realita a realita je i Markyho zničené sebevědomí, když mu internet začne podsouvat videa o tom, že jediný způsob, jak být správným mužem, je nerespektovat ženy. A když se do toho mile vloží Markyho bratr, zatleskala jsem, protože tohle Hanel vystihl moc pěkně.
Jistá překombinovanost…?
Často si budete připadat, že kniha je příručkou přežití. Příběh o tom, co vás může nebo mohlo potkat, ale kupodivu i příběh o tom, jak se to dá spravit. Nebo alespoň o tom, jakou cestou se přitom vydat. Někdy mě mrzelo, že různá vážná témata nedostala víc prostoru, ale vzhledem k tomu, že je vypravěčem sedmnáctiletý kluk, to dává smysl.
Kniha však může místy působit až moc jako populární seriály pro dospívající. Například když všechny situace perfektně zapadají s až komickou přesností, město je chvílemi vykreslováno tak divoce, že si může plácnout s americkým New Yorkem (a to ani nejste v Praze), nebo když se věci, kterých se postavy bojí, stanou hned potom, co nad tím přemýšlí.
Zároveň se sem vešlo opravdu mnoho explicitních scén. Ale protože s tím už do četby jdete, vlastně jsem to uvítala. Navíc se neděly jaksi bezdůvodně, pro knihu a děj něco znamenaly.
Jako poslední chci ještě ocenit, že se Hanel snažil dát knize tak trochu další dimenzi, když vám skrze stránky vlastně předal playlist. Občas jsem si říkala, že je písničkám dáváno až moc prostoru, ale když jsem zahlédla i pár z těch, které znám, vlastně to bylo příjemné. Ostatně, písničky si pouštět nemusíte, ale díky QR kódům na stránkách si čtení můžete podbarvit.
“O hvězdách víš hovno je kniha skrz naskrz prošpikovaná moderním světem a jeho různými problémy. Ani na chvíli nezapomíná na to, že příběh je nám vyprávěn očima dospívajícího chlapce a ve vykreslení každodenního života puberťáků bude jen těžko hledat soupeře. Ale ve své filmové a seriálové vyhrocenosti někdy působí až komicky, její tempo není vždy dobře zvládnuté a hlavní postavy si nemusí oblíbit každý. Přesto se jedná o dobrou knihu, která umí míchat humor, explicitnost a vážnou notu v úctyhodném, debutovém koktejlu.”
