Vitráže kdysi byly zprostředkovatelem vyprávění a symbolem trpělivosti dokazující, že i něco tak křehkého může přetrvat stovky let. The Artisan of Glimmith představuje proces zasazování barevných skel do olověného rámu v podobě uklidňující logické oddechovky, která vás nepřetěžuje stresem, nýbrž zve k opravování vitráží v království nad oblaky. Když něco rozbitého začnete postupně dávat dohromady, právě v tu chvíli pocítíte zvláštní druh uspokojení a tento titul vám ho dopřeje plnými doušky.
V hlavní roli prostor
Většinou patří logické hry mezi žánry, ke kterým se člověk vrací zejména ve chvílích, kdy hledá aktivní odpočinek. Titul The Artisan of Glimmith na tomto jednoduchém podnětu velmi chytře staví síť hlavolamů provázaných s uměním. Existuje totiž jen málo jemu podobných, které dokážou propojit logické myšlení s výtvarným cítěním tak přirozeně, aniž by jedno působilo jako doplněk druhého. Hlavolamy tak nejsou pouhou překážkou mezi vámi a dalším obsahem, ale samotným jazykem hry.
The Artisan of Glimmith není příběhová adventura v klasickém smyslu, přesto příběh má. Jen ho nevypráví lidé, ale prostor podobně jako vitráže v gotických katedrálách těm, jež dříve neuměli číst. Nebylo k tomu potřeba slov. Stačilo světlo, barvy a obraz. Přesně tak funguje také tato hra, která vás zavede do království vysoko nad oblaky. Už první kroky dávají jasně najevo, že toto místo je opuštěné, přesto nepůsobí mrtvě. Cílem není zachránit svět před katastrofou, ale obnovit jeho paměť skrze každý jeden vyřešený hlavolam.
Hráč sem přichází jako mistr vitráží, jehož najal mecenáš s nadějí navrátit říši její původní krásu. Zadání je jednoduché: smíte používat různé barvy, ale musíte respektovat přísná pravidla. Mecenáš vám zanechává dopisy jako drobné poznámky, pobídky a střípky motivace, díky nimž máte pocit, že nejste úplně sami.
Řád vzniká z chaosu
Vitráže se historicky skládaly z desítek až stovek jednotlivých kusů skla a každý fragment měl přesné místo. Ve středověku museli mistři pracovat s obrovskou přesností, protože opravy byly složité a časově náročné. Vytvořit velké vitrážové okno znamenalo týdny plánování a měsíce ruční práce. Vy to naštěstí zvládnete podstatně rychleji. Každý hlavolam je ve své podstatě prázdným prostorem rozděleným do čtvercové mřížky, který musíte zcela zaplnit barevnými sklíčky tak, aby byly splněny veškeré podmínky.
Zpočátku je to snadné, ale jakmile hra začne přidávat další požadavky a navzájem je kombinovat, ukáže se, jak chytrý design ve skutečnosti skrývá. Někdy musíte vytvářet oblasti totožné velikosti a jindy například nesmí sousední tvary sdílet stejnou podobu. The Artisan of Glimmith vás však nutí přemýšlet systematicky, protože tyto puzzle nejsou o zkoušení náhodných možností. Vše má své pevné řešení, které musíte objevit. Právě v tom se velmi elegantně propojuje tematika vitráží s logikou.
Historické vitráže nevznikaly chaoticky z náhodného skládání barev. Mistři nejprve vytvářeli detailní návrhy, podle nichž se následně řezalo sklo. V The Artisan of Glimmith musíte stejně tak přemýšlet dopředu v hledání ideálního uspořádání. Přes tuto přísnost titul ovšem nikdy nepůsobí frustrujícím dojmem. Náročnost roste, ale nikdy vás netrestá. Naopak. Většina chyb působí jako přirozená součást procesu učení.
Odměna za trpělivost
Království Glimmith je rozděleno do několika postupně se odhalujících oblastí s vlastním souborem hádanek rozmístěných přímo v prostředí. Každá lokalita má centrální vitrážové okno v gotickém lomeném oblouku, které je zpočátku prázdné, ale jakmile začnete jednotlivé hlavolamy řešit, pozvolna jej zaplňujete. Je to nádherný vizuální ukazatel mapující postup. Historické vitráže měly nejen estetickou funkci, ale také tu symbolickou. Světlo, které skrze ně pronikalo, mělo představovat něco vyššího.
The Artisan of Glimmith si s tímto principem vědomě pohrává. Jakmile totiž dokončíte centrální oblouk, tedy splníte minimum hlavolamů, celé prostředí se rozjasní, vitráž začne odrážet světlo, barvy se rozlévají po okolí a najednou máte pocit, že jste prostoru něco skutečně vrátili. Když navíc dokončíte všechny hádanky v oblasti, oblouk získá zlatý rám jako jednoduchý důkaz, že jste dané místo obnovili do posledního fragmentu.
S novými oblastmi přichází také nové mechaniky. Nejprve se na jednoduchých příkladech naučíte základní princip, který se následně rozvíjí, jak náročnost roste. Stejně jako se mistr nejprve učil řezat sklo, pracovat s kovovými spoji a komponovat je do jednoho celku, podobný proces je cítit také ve hře. Hlavolamy jsou rozděleny do sedmi úrovní náročnosti a je jen na vás, v jakém pořadí se do nich pustíte. Některé můžete vynechat úplně, protože pro postup do další části hry není podmínkou vyřešit všechno.
Hlavolamy ovšem nejsou opakováním stejného vzorce. Každá oblast má vlastní identitu a každý soubor pravidel vyzývá přistupovat k němu trochu jinak. V pozdějších částech se hra stává komplexnější, ale nikdy nepřekračuje hranici frustrace. Když budete nejvíce v úzkých, poradí nápověda, která ale neprozradí přesný postup. Místo toho ukáže místo, kde se vyskytuje chyba, čímž vás popostrčí ke správnému řešení.
Cvičení dělá mistra
Každý hlavolam leží na podstavci, který působí jako pracovní plocha řemeslníka. Okolo totiž zahlédnete drobné nástroje pro práci se sklem. Ve středověku se vitráže spojovaly olověnými pásky. Každý fragment byl vložen do kovového rámu a následně zpevněn pájením. Tato technika vyžadovala přesnost, protože špatně usazený dílek mohl znamenat zkázu celého díla. Co byste to tedy byli za mistra bez svých nástrojů, které tento proces metaforicky připomínají?
S jejich pomocí si tak můžete označovat jednotlivé části, vytvářet pevné obrysy nebo kreslit vlastní skici. Díky tomu máte pocit, že skutečně něco tvoříte. Samozřejmě není povinné těchto funkcí využívat, ale při správném použití vám dokážou zefektivnit plánování především u složitějších a rozměrově objemnějších vitráží. Fungují oba přístupy: ať už si každý tah chcete rozvrhnout předem, nebo experimentovat přímo na ploše.
Hádanky jsou ovšem ne vždy umístěné přímo na očích. Některé zůstávají skryté a vyžadují se po okolí dívat pozorněji. Tento přístup odráží samotnou podstatu vitráží, jež byly umístěny vysoko nad hlavami návštěvníků katedrály a vyžadovaly čas, pozornost i ochotu se dívat. The Artisan of Glimmith také tento detail přenáší do svého designu. Hledání vám ztíží také nemožnost otáčet kamerou, jak jistě bude hromada hráčů čekat. Tato chybějící funkce má svůj důvod, protože pevně daný úhel pohledu dává vývojářům možnost skrývat obsah mnohem rafinovaněji.
Svět království plujícího mezi mraky je opravdu nádherný, a právě proto mě trochu mrzí, že ho nelze prozkoumat zblízka. Izometrický pohled sice funguje dobře, ale zároveň vás drží v určité vzdálenosti. Při několika momentech jsem si přála stát přímo pod vitráží, kterou jsem právě dokončila. Velice bych uvítala možnost procházet se světem z bezprostřední dálky, jak ukazuje trailer. Hráč je odsunut stranou a je velká škoda, že nemůže obdivovat výplody své tvrdé práce napřímo.
Barvy jako emoce i symbol
Každá barva má svůj význam. Modrá už od pradávna symbolizovala duchovno a bývala velmi drahá, protože vznikala díky kobaltu. Červená se často vytvářela pomocí zlata a zelená zase díky mědi. Barvy nebyly pouze estetickou volbou, ale nesly symboliku. Také ve hře si můžete zvolit vlastní barevnou paletu ze základních odstínů a je čistě na vás, jakou náladu konkrétní vitráži dáte. Přestože mechanicky barva nic nemění, emocionálně ovlivňuje celý zážitek. Pokud zvolíte studené odstíny modré, vitráž působí klidně a melancholicky. Teplejší barvy naopak vytvářejí pocit útulnosti.
Zda se odvážíte barvy kombinovat, nebo se budete držet jednoho odstínu, je opět na vás. Titul mi osobně imponuje v tom, že nesvazuje kreativitu. Neříká, jak má vitráž přesně vypadat, přesto hráče drží v přesných pravidlech jako kombinace svobody a řádu. Příjemným překvapením je možnost vytvářet vlastní hlavolamy a sdílet je s komunitou. Vitráže byly vždy řemeslem, které se předávalo. Je příjemné moct něco sami tvořit a chystat výzvy pro ostatní.
Hra The Artisan of Glimmith nepotřebuje dramatické momenty ani rychlé tempo, aby vás očarovala. Stačí jí klid, ticho, podmanivá hudba a atmosféra… stejně jako skutečné vitráže, jejichž krása byla obdivována po celá staletí. Možná, že hlavolamů je někdy až zbytečně mnoho a možná, že se zpočátku uklidňující melodie časem ohraje… ovšem to, jak titul spojuje logiku s uměním, působí přirozeně a nenuceně. Nabízí výzvu, ale nikdy příliš netlačí na pilu. Dává prostor tvořit, zároveň se drží v jasně definovaných pravidlech. Pro ten pocit, že vytváříte něco magicky krásného a hodně muziky za málo peněz, se zkrátka budete vracet.
Titul The Artisan of Glimmith je tichý zážitek, jež odměňuje trpělivost a soustředění. V jeho rytmu jde o pozornost a schopnost vidět celek v jednotlivých fragmentech. Každý vyřešený hlavolam je jako zasazený kousek skla, který postupně skládá obraz ztraceného království i vašeho vlastního klidu. Stejně jako skutečné vitráže také tato hra ukazuje svou pravou krásu teprve tehdy, když jí dovolíte zpomalit a promluvit skrze světlo.
