Jsou to už více než dva roky, co jsem recenzoval druhý díl Hlad bohů. Od té chvíle jsem doslova odpočítával dny na prstech obou rukou a modlil se ke všem severským bohům, aby to uteklo co nejrychleji. Čekat na finále takto oblíbené série je totiž vždycky obrovská zkouška nervů, obzvlášť když vás autor nechal viset na tom nejkrutějším útesu. Nemohl jsem se dočkat, a teď jsem neskutečně nadšený, že ten okamžik konečně nadešel. Známé nakladatelství Host nám přináší Běs bohů, závěrečnou kapitolu epické trilogie Krvopřísežní od mistra moderní fantasy Johna Gwynna. A můžu s klidem říct, že se to čekání vyplatilo do poslední vteřiny.
Autor:
Autor obálky:
Díl:
Vydavatel:
Svět:
Překlad:
Počet stran:
Rozměr:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
John Gwynne
Tereza Klinglová
3.
Nakladatelství Host
Krvopřísežní
Pavel Černovský
584
145 x 212
černobílý
vázaná s přebalem
duben 2026
978-80-275-2856-1
9788027528561
první
Zdroj: Nakladatelství Host
Z otroka právoplatným Krvopřísežným
Kniha na nic nečeká a vrhá nás rovnou zpět do neúprosného víru událostí. Osud celého Vigrídu visí na vlásku a nevyhnutelně se schyluje k závěrečné bitvě. Varg, který překonal kruté zkoušky své temné minulosti, se konečně stal plně uznávaným členem Krvopřísežných. Jeho osobní cesta od zlomeného otroka, jenž toužil pouze po pomstě své sestry, až po muže, který našel svou novou rodinu, patří k tomu vůbec nejlepšímu, co sága nabízí. Nyní však on i jeho noví bratři ve zbrani čelí té absolutně největší výzvě, musí zabít prastarou dračici.
Naprosto fenomenálním a uspokojivým vývojem si prošla Elva. Ta se aktuálně snaží ze všech sil upevnit svou křehkou moc v Snakaviku. Čelí hrozbám zvenčí i zevnitř a tvrdě bojuje o prosazení vlastní autority. Z naivní bojovnice bažící po slávě z prvního dílu se stala nesmírně komplexní a dospělá vůdkyně. Její úkol je přitom téměř nemožný, musí se připravit na globální válku a zároveň se pokusit zkrotit i usměrnit zuřivost samotného vlčího boha Ulfrira. Sledovat, jak se pere s obrovskou tíhou zodpovědnosti za své lidi, je naprostá čtenářská slast.
Ačkoliv by se mohlo na první pohled zdát, že je sága Krvopřísežných primárně o litrech prolité krve, useknutých končetinách a neúprosné pomstě, její skutečné srdce tepe v rytmu rodiny. A to jak té pokrevní, tak té nalezené. Orka i nadále ztělesňuje neúprosnou přírodní sílu hnanou nekonečnou mateřskou láskou k synovi Brecovi. Neustále se v ní pere nemilosrdná válečnice s jemnější stránkou, která chce pro své nejbližší vybojovat bezpečnější svět. Prostě máma, na kterou knihy snad i občas zapomínají.
Zdroj: Nakladatelství Host
Běs bohů a mistrovsky napsaní zbabělci
Spisovatel John Gwynne opět dokazuje, že umí napsat fantastické a nejednoznačné antagonisty. Na jedné straně tu máme naprosto šílenou dračí bohyni Lik-Rifu a zbabělého, leč vychytralého krysího boha Rottu. Tím skutečným kořením jsou ale lidské charaktery v jejich stínu. Biórr představuje tragického fanatika, který si sám před sebou neustále omlouvá ty největší hrůzy vyšším dobrem pro Poskvrněné. A pak je tu Gudvarr. Tento neskutečný zbabělec a slizký oportunista, jenž se snaží za každou cenu přežít a získat přízeň draků, funguje jako naprosto dokonalé, temně komediální odlehčení celé, jinak vážné, knihy.
Pokud v něčem autor dlouhodobě vyniká nad většinou současné fantasy produkce, jsou to bitevní scény. Běs bohů jich servíruje hned několik a všechny jsou naprosto dechberoucí. Upřímně, čtení o námořních bitvách mě ve fantasy často spíše nudí, ale to, co autor předvádí zde… je asi jedním způsobem bitvoporno. Brutální souboje lodí, magické střety runové magie a špinavý boj muže proti muži na kymácejících se palubách, to je absolutní žánrová špička. A finální kolosální střet armád plný trollů, mrazivých pavouků a bohů? Z toho se vám doslova zatají dech a knihu nepustíte z ruky. Ono taky ještě aby ne, stránky jsem nepočítal, ale ta poslední stovka stran je vyloženě hodně živá.
Zdroj: Nakladatelství Host
Bolí to, ale skončit to musí
Když se ohlédnu za celou touto velkolepou sérií, nemohu opomenout tu všudypřítomnou, tíživou temnotu a naprostou nekompromisní brutalitu, kterou je Vigríd doslova nasáklý. Gwynne se nikdy neštítil ukázat válku v její nejodpornější a nejsyrovější podobě, kde se vzduchem míhají useknuté končetiny, štíty praskají pod náporem těžkých seker a potoky krve barví sníh do ruda, avšak toto násilí zde nikdy nepůsobí jen jako levná snaha o šokování čtenáře.
Naopak, každá prolitá kapka krve a každá utržená jizva má svou nezpochybnitelnou váhu, protože dokonale podtrhuje beznaděj světa, který už jednou rozervali na kusy šílení bohové a kde se každé vítězství musí tvrdě vykoupit obrovskými osobními oběťmi. Můj celkový pohled na ságu je tak naprosto jednoznačný, jde o jedno z nejlepších děl moderní fantasy, možná i to nejlepší, které dokázalo vzít tu nejtemnější a nejkrvavější grimdarkovou atmosféru a geniálně ji proplést s hluboce lidskými příběhy o naději, lásce a nezlomném přátelství, čímž si mě autor navždy získal a připoutal k židli.
Běs bohů pádí kupředu neuvěřitelným tempem. Autor si naštěstí nenechal všechny trumfy jen na úplný závěr a odhaluje tajemství s naprostou precizností po celou dobu. Jistě, s blížícím se grandiózním finále začíná být jasné, že ne všichni naši oblíbenci z tohoto pekla vyváznou živí, a kniha tak přináší i velmi hořkosladké, nevyhnutelné tragédie. Dílo je nicméně triumfálním koncem trilogie, která se bezesporu zapíše do zlatého fondu moderní fantasy. Pokud jste se do světa Vigrídu ještě neponořili, máte nyní jedinečnou šanci prožít tento mistrovský příběh od začátku do konce.
