Co takhle za sebou zavřít víko virtuální kapsle a připojit se do herního světa, ve kterém bude na každém rohu čekat nová výzva, příležitost nebo příšera? Zajímají vás zbraně, vojáci, kyborgové, mutanti a psionici? Pak je první kniha ze série Alfa Řím 1: Volper, kterou v češtině vydalo nakladatelství Fantom Print, pro vás jako dělaná. Přestože jsem knihu proletěl v podstatě na jeden zátah, při jejím čtení mě místy provázely rozporuplné pocity. Proč? Vezmeme to pěkně popořadě. První věc, u které je třeba se zastavit, je…
Autor:
Autor obálky:
Vydavatel:
Série:
Díl:
Žánr:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
Ros Per
Ivan Khivrenko
Fantom Print
Alfa Řím
první
LitRPG
Danuše Víšková
400
černobílý
brožovaná
2024
978-80-7594-156-5
9788075941565
první
Zdroj: Fantom Print
Ros Per a identita tajemného autora
Ukrajinský autor Ros Per byl v minulosti profesionálním vojákem, který se účastnil skutečných bojových misí. Jeho kariéru však ukončilo zranění s trvalými následky, které znemožnily další bojové nasazení. Během následné terapie dostal návrh, aby se pokusil něco sepsat, a tímto způsobem vznikl Volper. Vzhledem k vojenské minulosti autor nezveřejňuje osobní detaily, ale i to málo, co o něm víme, pomáhá na tuto jeho literární prvotinu vrhat trochu jiné světlo.
Začátek se s čtenáři vůbec nemaže
Alfa Řím dává od začátku jasně najevo, že reálný svět bude v příběhu hrát jen druhé housle, a to ještě stěží. Pozadí hlavního hrdiny jsou věnovány sotva tři stránky, pak se za ním definitivně zavře víko herní kapsle a přesouváme se do herního světa, který je pro žánr LitRPG přece jen nejdůležitější. V knize se sice do reality prostřednictvím vzpomínek protagonisty několikrát vrátíme, ale v porovnání s herním světem jsou to opravdu jen drobné zmínky, které alespoň trochu pomáhají dotvářet charakter Vladimíra Ignatěnka, který ve hře vystupuje pod přezdívkou Volper. Ponoření do hry pomocí virtuální kapsle následuje už zažitá pravidla žánru a původně nemohoucí hrdina se rychle ocitá v mladém těle plném síly, které na jeho myšlenky reaguje naprostou poslušností a předává mu všechny vjemy stejně, jako kdyby se jednalo o svět reálný.
Virtuální krajina plná monster
Od té chvíle autor začíná postupně dávkovat tajemství a jejich rozplétání se bude táhnout celou sérií. Volperova startovní lokace je vojenská báze, která jemu a dalším hráčům slouží jako základní tábor, do kterého se vrací prodat kořist, nakoupit nové vybavení a také se zde po smrti ve hře replikují jejich virtuální těla. Základna je obklopena dystopickou krajinou s ruinami budov, které okupují divoká monstra a úkolem hráčů je postupně rozšiřovat území báze čištěním a zabíráním nehostinného okolí.
Zároveň se však dozvíme, že základna je umístěna na páté úrovni, která byla před třemi sty lety opuštěna. Úrovní je pochopitelně mnohem více směrem nahoru i dolů, výrazně se od sebe liší, platí pro ně jiná pravidla a většina z nich pro nás prozatím zůstane opředena tajemstvím. Jestli čekáte, že se hlavní hrdina vydá hledat odpovědi na tyto záhady, máte smůlu. Jejich odhalování je třeba odsunout na později, protože velice rychle nastupuje to, v čem kniha Alfa Řím 1: Volper exceluje.
Volper si pořídí zbraně a vybavení, pečlivě zkontroluje jejich statistiky a vyrazí ven ze základny, aby se popral s první příšerou, která se mu objeví v cestě. Ať už se děj knihy posune jakýmkoliv směrem, toto je prvek, který se pravidelně vrací. Kdykoliv se hlavnímu hrdinovi podaří nashromáždit dostatek prostředků, odemknout lepší schopnosti, nebo ho čeká další výprava, je čas na nákup, nové zbraně, hromadu statistik a následnou přestřelku, ve které Volper předvede, co všechno ta nová puška dokáže.
Pobořený svět mimo bázi přímo vybízí k dobrodružným výpravám a zkoumání, ale nebezpečná monstra jsou doslova na každém rohu, v každé budově, podzemí… však to znáte. A tak se děj velice rychle ustálí na cyklu objev → zkoumání → přestřelka → návrat na základnu → výcvik a nákup → nová výprava.
Zdroj: Fantom Print
Akce, která nenechá vydechnout
Asi není třeba dodávat, že výše zmíněné tempo událostí nedává čtenáři šanci zastavit a začít se nudit. Sotva se děj na chvíli zpomalí a objeví se zajímavá otázka, rychle nastává čas se vrhnout kupředu a poprat se s nějakými monstry. Pokud konflikt nezahájí přímo Volper, udělá to za něj herní prostředí v rámci dalšího zvratu, který prozatím zůstane nevysvětlen a bude fungovat jako tahák do budoucna, zatímco my si můžeme opět užívat akci, která táhne děj dopředu.
Za každým rohem čeká nová záhada, objevují se stále nová NPCčka, Volper si pořizuje nové zbraně, náboje, výbušniny a vybavení, ukazuje stále více ze svých dovedností, naráží na nová monstra, herní principy, mutanty a pokládá si otázky, které naznačují, že herní svět je mnohem komplikovanější, než se na první pohled zdá. Nikdy ale nezastaví dost dlouho na to, aby se podařilo některou z těch záhad osvětlit.
Autor si tak chystá půdu pro rozuzlení a velké zvraty v následujících knihách, ale pro mě se jeho potenciál ukazuje právě v případech, kdy nás přece jen nechá nahlédnout pod tvůrčí pokličku. Ať už se v té chvíli dozvím něco více o světě Alfa Říma, o Volperovi nebo o dalších hráčích, vždy mě to nabije chutí zjistit, co bude dál.
Nadějný start série
Alfa Řím 1: Volper je autorova první kniha a bohužel je to na ní trochu vidět. Každý pozitivní aspekt si totiž s sebou nese něco, co by bylo třeba trochu dotáhnout, čímž u mě titul ztrácí cenné body.
Děj odsýpá neskutečným tempem a řítí se kupředu tak rychle, že sotva stačíte otáčet stránky, což je skvělé, protože se ani chvilku nenudíte. Jenže pak si v jedné chvíli vzpomenete na všechny postavy, o které se příběh jenom otřel, myšlenky, které zůstaly nedokončené a nápady, které se nedotáhly do konce, protože už se na obzoru rýsoval nový projekt a přijde vám to trochu líto.
Autorova armádní minulost se sice v knize čas od času projeví, ale nikde to není zřejmější než v místech, kdy přijdou na řadu statistiky nových zbraní a výbavy. Vyprávění najednou přerušují dvě až čtyři stránky úhledně pokryté popisy a čísly nového vybavení, které jsou opět o trochu lepší než minulé. Čekají vás nové zbraně s novými náboji, vesty, boty, batohy a spousta dalších věcí – všechno má vlastní statistiky, které můžete nastudovat a budou relevantní přesně do chvíle příštího přezbrojení. Což je vzhledem k rychlosti děje příliš brzy a čísla se tak slévají do nedůležitého blobu informací, které je možné úplně vypustit.
Tempo vyprávění má pak nepříznivý vliv i na důsledné vykreslení postav. Snaha příběh posunout dopředu za každou cenu občas způsobuje, že některé z myšlenek a motivací nenavazují a v průběhu knihy nepůsobí úplně věrohodně.
Zvláštně na mě působí hlavní hrdina a jeho znalost fungování MMORPG. Protože o jeho minulosti víme velice málo, můžeme z jeho začáteční frustrace při kontaktu se systémem usuzovat, že je zřejmě začátečník a překvapují ho některé základní mechaniky. V průběhu knihy Alfa Řím 1: Volper se však v jeho myšlenkách občas objevují úvahy o věcech, které by řešil spíše zkušenější hráč – například předpoklad, jak rychle bude založen první klan a proč. Načež se o kus dál v ději opět setká se systémovým řešením, které by herního veterána překvapit nemělo, ale on je z něj opět vykolejený.
V druhém případě je to rozporuplné fungování motivace, kdy Volper odmítá být členem týmu, protože kvůli své minulosti nechce tahat ostatní do nebezpečí, ale nakonec skončí se skupinou, kterou vede na poměrně nebezpečnou misi s velmi vratkým odůvodněním. Jeho zjištění, že v herním světě lze pociťovat bolest ještě více než ve skutečném v kombinaci s ochotou bez váhání přistoupit k brutálnímu mučení také vysílá rozporuplné signály.
V knize Alfa Řím 1: Volper jsou vidět indicie a myšlenky, které mohou takové rozpory do určité míry ospravedlnit. Nemohu si ale pomoct, aby mi v tomto případě nechyběla trochu větší péče o motivaci postav. Stačilo by ubrat pár bojových scén nebo zbraňových statistik, věnovat získaný prostor postavám a kniha by se hned četla o trochu lépe.
Jestli máte rádi akční knihy plné přestřelek, líbí se vám LitRPG a s chutí prozkoumáváte tajemné světy, tak vás Alfa Řím 1: Volper určitě bude bavit. Kdyby ale autor knihu prohnal ještě jedním přepisem s větším důrazem na hlavního hrdinu, velmi by jí to prospělo. Titul má obrovský potenciál a jestli se autorovi u následujících knih povede překonat drobné nedostatky, čeká nás pěkná jízda. Je třeba podotknout, že na Goodreads mají další díly o kus vyšší hodnocení, což mě do budoucna naplňuje nadějí. Až letos Fantom Print vydá dvojku v češtině, s radostí se na ni vrhnu.
Recenzi pro Gaming Professors napsal Michal Dlouhý.
