Existují určitá místa, kam normální člověk neleze… třeba veřejný záchody na nádraží po půlnoci, komentáře na Facebooku pod politickým příspěvkem nebo Aréna, město, kde se jako na běžícím páse nehazarduje s ničím jiným než s lidskými životy. Přesně do tohohle krásnýho postapokalyptickýho bordelu nás Kristýna Sněgoňová a František Kotleta tahají, protože očividně usoudili, že po Základně jsme ještě psychicky dostatečně stabilní a zasloužíme si další dávku radiace, krve i naprostého zoufalství. Vítají vás Atomové šelmy: Aréna.
Autoři:
Autor obálky:
Vydavatel:
Distributor:
Série:
Díl:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
František Kotleta,
Kristýna Sněgoňová
Lenka Jandová
Fobos
Knihy DobrovskýKnihy Dobrovský
Atomové šelmy
2. ze 6
296
černobílý
brožovaná s ořízkou
únor 2026
978-80-277-6212-5
9788027762125
první
Zdroj: Knihy Dobrovský
Kdo chce mír, chystá válku
První díl Atomové šelmy: Základna byl takovej ten klasickej rozjezd. Autoři nám pod nos naházeli postavy, nastínili svět po atomový válce a jasně ukázali, že aťáci nejsou žádní roztomilí mutanti z Falloutu, ale regulérní noční můra. Pak samozřejmě spousta lidí umřela, protože takhle to v Kotletaverse prostě chodí. Kdo má jméno a dvě stránky prostoru navíc, ten je buď důležitej, nebo mrtvej… často obojí. Druhý díl už ale nepůsobí jako rozkoukávání. Pořád jsme na začátku plánovaný šestidílný série, a pořád je proto znát, že si autoři teprve připravujou půdu pro ten opravdu velkej brajgl.
Ovšem tentokrát už konečně víc cítíme, že se události dávají do pohybu, protože se dostáváme pryč ze známýho prostředí tam, kde člověk přežije jen díky tomu, že ostatní zaklepou bačkorama dřív než on. Keksík a novicka Církve Jaderné bohyně Kris mají problém… teda, oni jich mají víc, ale jeden je tak trochu větší než ostatní. Chybí jim konzerva, a to ne jen tak nějaká plechovka s gulášem. Tahle konkrétní konzerva totiž údajně obsahuje lék na aťáctví: mutaci, která z lidí udělala vraždící zrůdy poháněný hladem, vztekem a pudem rozsévat sémě, kde se jen dá. Takže jo, tahle potenciálně nejdůležitější věc současnýho světa je něco, co musí za každou cenu dostat zpátky.
Dvojice se po vyhnání ze Základny vydává do Arény, kde se obchoduje úplně se vším, a protože by to nebyla postapo série od Kotlety a Sněgoňové, kdyby všechno šlo podle plánu, velmi rychle se ukáže, že získat jednu konzervu zpátky nebude taková sranda… hlavně, když se o ni v nadcházející aukci začne zajímat každej mocichtivej zmrd široko daleko.
Si vis pacem, para bellum
Nemůžu si odpustit přirovnání. Aréna mi totiž připomíná pátý díl Legie: Aga. Ano, ten díl, kde vás hodili do gladiátorskýho pekla a těch stejně špinavých uliček, neustálýho nebezpečí a hromady pseudo drsňáků. Aga byla naprosto fantastická a Aréna ve mně vyvolávala podobný dojem, jen ne tolik na steroidech. I když se mi to líbilo, ten pocit déjà vu mi to trochu kazil. Atomové šelmy: Aréna konečně alespoň trochu pootevírá dveře do světa po konci civilizace, díky čemuž se necítíme jako někde v tutoriálu. Úvodní lokaci máme za sebou a teď se před námi rozprostírá širé okolí, kde kombinace postapa, náboženství a zbytků starýho světa hraje prim.
Církev Jaderné bohyně je super nápad a celkově mix fanatismu a zoufalý potřeby něčemu věřit funguje dobře. Jenže náboženství musí stranou, když jde o kejhák, takže zbraně vždycky vzbudí víc úcty než sedm pravd. Modlitba holt nepomůže, když tě zavětří dvoumetrovej, hladovej aťák. Aréna je navíc vykreslená jako špinavá, nebezpečná, zkorumpovaná a drsná pračka na prachy, kde by vás každý na počkání buďto okradl, za rohem ohnul o popelnici nebo podříznul… ideálně všechno najednou a přesně v tomhle pořadí. Jenže kromě dalších mrtvol, průserů a pár zvratů, který člověk tak nějak cítí ve vzduchu už tři kapitoly dopředu, nám autoři nedali nic moc nového.
Zdroj: Knihy Dobrovský
Jednou sráč, vždycky sráč
Leon alias Keksík alias bývalý zástupce Šerifa alias bývalý Šerif mě začíná bavit. Pořád je to v podstatě kluk, kterej pravděpodobně ještě nedávno řešil první ochlupení a teď se snaží přežít mezi zmutovanejma monstrama a psychopatama se samopalem, ale já mu fandím.
Jasně, pořád je až podezřele schopnej, ale i když mě to trochu vytáčí, začínám si zvykat. Už se skoro ani nedivím, že tenhle usmrkanec dokáže zabíjet aťáky (to množný číslo tam není náhodou), což autoři od začátku prezentují jako něco téměř nemožnýho. Setkání s aťákem = instantní smrt. Jenže Leon už má na kontě dalšího a začíná to působit skoro jako sběratelská vášeň. Jestli to takhle půjde dál, na konci série jistě bude mít nějakou cool přezdívku… třeba Aťákobijec. Naštěstí Keksík není nesmrtelnej hrdina: krvácí, občas mele hovadiny a často má prostě jen kliku jako prase.
I když je Leon pořád trochu emočně rozsekanej z Vrány, dynamika s Kris začíná jiskřit. Kris ale bojuje sama se sebou i svojí vírou a do toho jim jde o život každých deset minut, takže na vztahovou terapii nějak nezbývá čas. Na co čas rozhodně je, jsou odkazy na starej svět a humor. Naštěstí to není přeplácaný ani křečovitý a hlášky přicházej poměrně přirozeně. No a další postavy jsou top! Šedá je moje spirit animal. Tahle drsná ženská by z fleku zvládla konec světa číslo dvě, a jestli mi ji zabijete, budu fakt nepříčetná.
Kdo získá tajemství atomových šelem?
Je fascinující, jak už od Legie jsou František Kotleta a Kristýna Sněgoňová evidentně naladění na úplně stejnou vlnu, a to až tak dobře, že se jim rodina rozrostla o další dítě. Tak bych hlavně chtěla pogratulovat, ale teď už po večerech, prosím, pište ty Atomové šelmy, protože čekat tři měsíce na pokračování po takovým cliffhangeru je regulérní psychický týrání.
Já chci víc! Atomové šelmy: Aréna se čte zatraceně dobře, že těch necelých tři sta stran zmizí rychleji než konzerva na zlatém podnose… jenže to je ten problém. Tak nějak se rochňáme na povrchu, tempo je vražedné a na hlubší prozkoumávačku nezbývají stránky. Konec druhýho dílu navíc opět nešetřil brutálním kalibrem utnutým v tom nejlepším. Sice mám pocit, že Atomové šelmy zatím jen rozehrávají partii a autoři drží ty největší esa v rukávu pro příště, ale druhý díl nás k tomu (snad) pomalu přibližuje.
Modlím se, aby ten skutečnej masakr přišel… a to hodně brzo. Potenciál je obrovskej, aťáci děsiví, svět zajímavej, postavy fungují a příběh se začíná krásně zamotávat. Jen potřebuju, aby autoři pořádně sešlápli plyn. Osobně už netrpělivě vyhlížím třetí díl Atomové šelmy: Hřbitov a doufám, že nám konečně ukáže svoje ostrý zoubky. Protože jestli si nás tohle duo takhle dlouho jen vykrmuje před pořádným atomovým masakrem, tak chci příště explozi tak velkou, že z ní Jaderná bohyně dostane orgasmus.
Atomové šelmy: Aréna je pokračování, které funguje jako taková výplň po prvotním rozkoukávání. Nejenže navazuje na první díl, ale zároveň krapítek rozšiřuje svět, přihazuje nové postavy a přiměřenou dávku akce i zajímavější prostředí. Pořád je znát, že jsme teprve na začátku celé série, ale soukolí už se začíná pozvolna roztáčet… jen je to stále dost pozvolna.
