James Cameron bývá označován za vizionáře a revolucionáře moderního Hollywoodu. A to nepochybně právem, přeci jen jeho první dva Terminátoři, druzí Vetřelci nebo Titanic patří mezi nejkultovnější díla. Jenže jeho nejnovější film Avatar: Oheň a popel vyvolává otázku, zda to není škoda, že tak zručný filmař strávil více než čtvrt století pouze na něčem tak jednoduchém.
Řemeslo nade vše
Když má člověk popsat kvality Avatara, tak buď jako první vyzdvihne sympatické postavy, unikátní magický systém, působivé bojové choreografie a animaci, nebo nadstandardní kvalitu CGI. O třímetrových modráscích se mluví ale jen v tom druhém případě. Působivý vizuál byl zkrátka s franšízou spjatý už od samých začátků, kdy se první díl v roce 2009 svezl na vlně tehdy velmi populárních 3D projekcí. Avšak i po 13 letech zvládl James Cameron všem vytřít zrak, když v roce 2022 s pokračováním The Way of Water vydělal přes dvě miliardy dolarů a posunul technologické i technické hranice práce se CGI. Vznikl tak ovšem paradoxní jev: dokumenty z natáčení, které vyšly 7. listopadu na Disney+, jsou zajímavější než samotné filmy (nebo přinejmenším ten třetí).
Pozorovat komplikované mechanismy na potápění celých natáčecích setů, důmyslnou práci s kamerami nad i pod hladinou či vytváření designu mořských živočichů je totiž skutečně fascinující. Na rozdíl od třetího pokračování, které nemělo výhodu v dlouhém časovém odstupu od svého předchůdce a velkého wow efektu. Film totiž nepřichází s ničím extra novým a prozkoumávání nových koutů Pandory se nekoná.
Zdroj: Disneyplus.com
Rozdíl v prezentaci
Ano, vizuálně je nový Avatar stále pastva pro oči a do designu všech obyvatelů magického světa Pandory šel obrovský kus práce. Na promyšlenosti rekvizit a dílčích návrhů je vidět dřina novozélandských veteránů z Pána prstenů, společností Wētā Workshop a Wētā FX. Spolu s nádhernou hudbou je tedy Oheň a popel stále silně imerzivní zážitek, jenže už tak nějak okoukaný.
Ano, jsou představeny nové kmeny Na'vi a jejich habitaty, jenže ve většině případů velmi pasivně. S výjimkou úvodní scény s příletem vzdušných kupců se film s náležitým představováním nového příliš nezdržuje. Některé klíčové momenty se náhle bez výraznějšího předchozího budování prostě stanou. Cameron, zdá se, zapomněl na Megamyslovu poučku o tom, že rozdíl mezi obyčejným a něčím super je ve vystupování. Přitom pomyslný závěr avataří trilogie být super skutečně potřeboval. Jenže skutečně dechberoucích a delších scén, během nichž má divák žasnout a sednout si na zadek a kterých byla dvojka plná, je jako šafránu. A nových zápletek zrovna tak. Cameron evidentně začal brát poselství o nutnosti ochrany přírody naprosto vážně, a zrecykloval proto svůj vlastní film.
Zdroj: Falcon
Viděno před třemi lety
Avatar: Oheň a popel si je s Cestou vody podobný jako vejce vejci. Jistě, očekávat oheň jako nový dominantní prvek/prostředí bylo možná krapet naivní, ovšem že bude snímek následovat takřka totožný model svého předchůdce, to čekal snad málokdo. Jake s rodinou je na útěku před vojenskými silami ze Země, ukrývá se u vodního kmene, děti jsou uneseny a pak zase zachráněny, Spider nedobrovolně tráví čas s otcem. Někdo se nabízí jako výměna za rukojmí, proběhne výměna dialogů o důležitosti rodiny, a pak už zákonitě přichází na řadu komerční rybolov a climax filmu v podobě finální bitvy. Očekávání byla vysoká, jenže provedení jim nestačilo. Během krátké shrnující montáže Jake shromáždí klany a pak už se bojuje, jenže měřítko bitvy nepůsobí dostatečně velkolepě. Lidstvo by mělo mít téměř neomezené válečné zdroje, a přesto pošle na porážku jen pár lodí.
Nejzajímavějším úsekem tak zůstává poslední souboj Jakea s Quaritchem v jakémsi narativně chatrně ustaveném magnetickém víru. Ten ale mírně kazí Quaritch svými ironickými (avšak charakterově konzistentními) hláškami jako vystřiženými z akčního béčka. Zbytek filmu tak v paměti příliš neutkví. Jako by mu chyběla větší odvaha. Odvaha ukončit záporáka krutější smrtí než dříve – lovec tulkunů uříznutí ruky přežil, a jeho skon v tomhle filmu není ani zdaleka tak uspokojivý. Chybí také odvaha zabít nějakou další postavu. Protagonisté sice utrží řadu vážně vypadajících zranění, ta je však v boji či klíčových okamžicích příliš neoslabují. Cameron zkrátka místo kroku dál zůstává stát na místě, čímž jen potvrzuje názory ostřejších kritiků.
Zdroj: Falcon
Morbiliony dolarů v kapse, ale kulturní dopad na střeše
Zájem o značku je nepopiratelně obrovský. Tabulky nejvýdělečnějších filmů to jasně dokládají. Žádný z Avatarů přesto nepodněcuje k větší diskuzi. Jedná se o fascinující fenomén: do kina se hrnou davy lidí, a to i těch, kteří do kina chodí jen párkrát za rok. Jenže jakmile film z kin zmizí, jako by se po něm slehla zem. Minimum klipů na sítích, minimum memes… Dílčí motivy (ekologie, náboženská podobenství, kritika vykořisťování) působí zastarale, řada situací šustí scénářem nebo v nich ustupuje logika a nastupuje příhodnost. Avatar: Oheň a popel proto působí jako velká událost pláten v kině, ale ne už kin samotných. Zážitek jistě bude nesrovnatelně lepší na obrovském plátně ve tmavém sále. Ovšem po těch úmorných třech hodinách v divákovi zůstane jen jakýsi poloprázdný pocit, že vlastně neviděl žádný zázrak. Důvěru ve značku navíc ztratil i sám Cameron, jelikož prohlásil, že pokud třetí díl nevydělá dostatek peněz, očekávaná pokračování už nenatočí.
Avatar: Oheň a prach je film, který až příliš sází na jistotu. Stále pojednává o obyčejném rodinném dobrodružství doprovázeném nádherným vizuálem. Jenže koho to v dnešní době skutečně oslní? Film nepřináší dostatek nových motivů, aby naplnil očekávání a zanechal v divácích hlubší emoce. Proto ačkoliv se jedná o (přinejmenším řemeslně) působivý snímek, jako pokračování spíše selhává.
