Hlavní protagonistka Demonschool Faye přijíždí na odlehlý ostrov studovat na univerzitu. Na klidném ostrově působí všechno trochu zvláštně. Stará architektura a nepříliš udržovaná budova univerzity je v těžkém kontrastu s moderním vybavením a jinými prvky moderního světa, kterých je plná. Některá místa jsou bez vysvětlení uzavřena a nikomu ze zdejších studentů ani profesorů tento stav nepřipadá divný. Faye brzy začne vidět entity, které ostatní ignorují nebo je popírají. Něco jako démoni, ale nejsou to čistě zlá stvoření z pekla, jaká by si člověk představoval. S některými se dá v míru bavit. Někteří jsou jen zmatení nebo zranění a kvůli tomu agresivní. Brzy vyjde najevo, že škola je spojnice mezi světem lidí a světem démonů.
Faye si postupně najde partu kamarádů, kteří vidí svět podobně jako ona. Každý z parťáků má úplně jinou osobnost a zájmy, pocházejí z jiných poměrů, řeší své osobní konflikty a každý má jinou motivaci a jiné názory na řešení problémů. Je jen na vás, na čí stranu se postavíte ve volbách a řešeních nejrůznějších problémů. Každá postava má svůj styl boje a k novým schopnostem nepřichází plánovaně, nýbrž jí je předhazují okolnosti. Zároveň si musí všichni navzájem pomáhat, protože nová schopnost se dá naučit jen ve dvou. Složitější dokonce ve třech, ale používat ji může jen jedna. Vaše parta se postupně rozrůstá a nachází útočiště v klubovně, ze které chodí na výpravy.
Čtení a souboj
Demonschool je solidně ukecaná hra a pro lepší zážitek se hodí umět jeden z jazyků podporujících titulky. Poslechu se nedočkáte, protože neobsahuje dabing a všechna dialogová okna si musíte poctivě odklepnout. Celou dobu jsem měl pocit, že otáčím listy v komiksové knize a je jich hodně. Několikrát se mi stalo, že jsem večer hru musel vypnout kvůli únavě při čtení. Nemám nic proti čtení, knihu si přečtu rád, ale už nečtu večer, protože u toho často usínám. Zdejší příběh musím navíc číst v angličtině, takže všemu úplně nerozumím a místo „zdlouhavého“ překladu mám tendence některé řádky přeskakovat. Naštěstí hra obsahuje i souboje, které jsou opravdu zábavné, až skoro návykové.
Souboje se přepínají do čtvercové mapy, kde pomocí tahů plánujete celé soubojové kolo, které si pak pustíte v reálném čase. V efektním videu se poté spustí tah, kde se projeví úspěšnost vašeho plánování. Cílem souboje je zabít předepsaný počet nepřátel a dostat se na jejich stranu bojiště. V průběhu boje se nepřátelé náhodně objevují kdekoliv na mapě, vy ale začínáte vždy první. Základ úspěchu je dávat si pozor na útoky nepřátel a předvídat jejich kroky. Každý souboj je menší logická hádanka, kde se neděje nic náhodně. V průběhu tahu lze jednotlivé kroky podle libosti vracet a zkoušet více variant. Tato funkce funguje ale jen do doby, než pustíte video. Souboje v Demonchool jsou skvělé a je jich více než dost.
Zdroj: Ysbryd Games
Hudba doprovázející pixely
Zvuků v Demonschool je málo a k navození odpovídající atmosféry je hráčům naservírován ambientní soundtrack plný artové hudby. Některé skladby jsou fajn a občas mě donutily zastavit a trochu se zaposlouchat. Bohužel to neplatí u všech. Přes průměrné vály dokáže hra sklouznout až k vyloženě otravným melodiím. Z čistě muzikantského hlediska se jim nedá technicky nic vyčíst. Je to určitě profesionální práce, ale pustit si do hry vlastní hudbu určitě občas neuškodí. Hudba z Demonschool funguje jako dobré mučidlo pro spolubydlící, kterým ji můžete ohulit a po nějakém čase sledovat jejich útrpné reakce.
Demonschool jede na vlně retra. Připravte se na pixelové 2D sprity pohybující se ve 3D prostoru, který vypadá také jako pixel art. Hra je vytvořena v enginu Unity, který nevábnou grafiku jaksepatří zestařuje. Grafika kombinuje styly japonského anime a komiksového stylu charakteristického pro západ. Hra je dostatečně přehledná a má nižší barevnou hloubku. Na první pohled vypadá odporně, ale zvykl jsem si rychle, protože hratelnost není na vizuálu postavená. Později, jak se ve hře objeví hororové prvky, přidají pixely hře na větší surovosti díky lidské obrazotvornosti. Všechno hezky podle vlastní zlé představivosti, které vychází vstříc schématické zpracování.
Zdroj: Ysbryd Games
Dlouhá herní doba naplněná vedlejšími aktivitami
První kroky v Demonschool naznačují, že by se mohlo jednat o přímočarou hru, která pomalu stupňuje obtížnost soubojů a přímočaře vypráví svůj příběh. Jak se ale do party přidávají nové postavy, přibývá i vedlejších aktivit. Kromě klasických vedlejších úkolů se budete starat o vztahy v partě. Postupně odhalíte jejich osobnosti, což zahrnuje další vedlejší úkoly a mraky textových řádků. Můžete chytat ryby, hrát pantomimu, vařit nebo zpívat karaoke. Můžete si například přivydělat prohledáváním odpadků nebo sázením na závody brouků. Za peníze lze nakupovat nové schopnosti nebo nové vybavení do klubovny, které má jen estetickou hodnotu. Většina aktivit je nepovinných, ale dokáží hloubku hratelnosti neustále větvit. Kdo by netoužil chytit všechny ryby z katalogu? Já ne, ale dělám to, protože chci získat trofej/achievement.
Největší problém je pro mě karaoke, ve kterém musíte v časovém limitu najít správné slovo v textu, a tím ho asi správně zazpívat. Jako by textu nebylo už tak dost, musí být ještě v minihře. V Demonschool se dá utopit více než slušná porce hodin. Víc než hratelnost nebo zajímavý příběh mě spíš odrazuje hudební podkres nebo fakt, že hra je strašně ukecaná a vůbec se v ní nemluví. Naštěstí obsahuje boží tahové souboje, které mě u hry drží už více než dlouho a ještě mě držet budou. Zároveň hra slouží jako skvělá volba na otestování mého zánovního PlayStationu Portal. Pokud máte rádi hraní na handheldech je Demonschool skvělá volba. Zvuky nejsou potřeba a hra se bez potvrzení nikam dál neposune, pokud by bylo potřeba dát si okamžitou pauzu.
Zdroj: Ysbryd Games
Demonschool je překvapivě hutná hra pro všechny, kteří mají rádi izometrické RPG hry s tahovým souboji a pixelovým retro zpracováním. Obsahuje spoustu dialogů, soubojů a rozhodně nikam nepospíchá. Těšte se na nadprůměrně dlouhou herní dobu a dočkáte se i hororovým prvků. Pokud si při hraní chcete odpočinout od hlavní příběhové linie, vedlejších aktivit je dost, stejně jako někdy až absurdního černého humoru. V neposlední řadě je hra prošpikovaná nejrůznějšími popkulturními odkazy, které znalci jistě ocení. Pokud chcete něco jako Personu nebo Into the Breach a máte rádi pixel art, jste na správné adrese.
