Pokud máte pocit, že váš čtenářský život potřebuje trochu toho vlčího koření, špetku osudové lásky, pořádnou porci jiskřivých dialogů a jako přílohu umanutou hrdinku, která si odmítá nechat cokoli diktovat, pak je Družka přesně tou knihou, po které byste měli sáhnout. Pokračování románu Nevěsta slibuje návrat do světa, kde láska není jen otázkou citu, ale také pachu, instinktu, genetiky a jednoho velmi neochotného alfa samce s vizáží sexy dřevorubce. Jestli vás už první díl naučil, že u autorky vystupující pod pseudonymem Ali Hazelwood není romantika nikdy úplně jednoduchá, pak vás Družka v tomto ohledu rozhodně nezklame.
Autor:
Vydavatel:
Distributor:
Původní název:
Série:
Díl:
Žánr:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
Ali Hazelwood
Laser
Euromedia Group
Mate
Nevěsta
2. ze 2
Romantická, fantasy
Jitka Čupová
472
černobílý
brožovaná s ořízkou
listopad 2025
978-80-284-1062-9
9788028410629
první
Zdroj: Euromedia Group
Jde vždycky o hormony
Ali Hazelwood si dávno vydobyla pověst spisovatelky, která přesně ví, jak si čtenáře namotat. Její styl je svižný, nenáročný a zároveň čtivý. Nezahlcuje vás totiž přehršel jmen, komplikované zákonitosti světa ani politické systémy, které by vydaly na samostatnou diplomovou práci. Staví naopak na jasných motivech, výrazných postavách a vztazích, které jsou sice komplikované, ale lidsky (či vlkodlačsky) pochopitelné. Družka tento přístup rozvíjí. Humor zůstává, romantika také, ale tentokrát se k nim přidává výraznější akční zápletka a pocit, že se svět kolem začíná nebezpečně stahovat.
Na konci knihy Nevěsta se čtenáři dozvěděli, že Serena Parisová je družkou, tedy osudovou partnerkou, vůdce Severozápadní smečky. Jenže Serena o to úplně nestojí, a ne proto, že by byl Koen nezajímavý. Pro ni je celá situace založená čistě na pudech něco, čemu úplně tak nerozumí. Jako kříženec člověka a vlkodlaka balancuje mezi dvěma světy, přičemž si stále zvyká na svou vlčí polovinu. Nemá tedy zkušenosti s tím, že u vlkáodlaků je láska otázkou pachu, kompatibility a instinktu. Druh a družka jsou si souzeni biologicky. Když se setkají, svět kolem přestane existovat.
Jeho srdce, jeho druhé tělo
Protože je Družka postavena na romantice, ústřední dvojice musí mezi sebou mít tu správnou chemii. Dynamika mezi Serenou a Koenem stojí na neustálém popírání toho, co je zřejmé. Oba cítí přitažlivost, oba vědí, že jsou si biologicky souzeni, a přesto si odmítají připustit, že by jejich vztah mohl mít smysl. Serena pochybuje o tom, zda ji Koen vidí jako osobu, nebo jen jako svou družku. Koen zase odmítá jejich spojení ze strachu, co by to znamenalo pro jeho smečku.
Jejich nucené soužití je tak plné jiskření, popichování a slovních přestřelek, které patří k nejvtipnějším stránkám knihy. Serena se Koena nebojí, což ho nesmírně irituje. Jako alfa je zvyklý na absolutní poslušnost a kontrolu, ale tato malá ranařka testuje jeho hranice, provokuje ho a s radostí mu bourá pečlivě vystavěné zdi. Přestože jí krade vtípky a narážky vrací s nečekanou přesností… často ještě dříve, než je Serena stihne zasadit, sám cítí, že proti této vichřici nemůže odolat. Serena do toho jde naplno a dokáže proměnit i tu nejvypjatější situaci ve slovní duel. Koen se ukazuje jako překvapivě zdatný protihráč, což ji vyvádí z míry. Jejich výměny názorů nejsou jen zábavné, ale zároveň budují vztah.
„Chci, abys ze mě byla strachy podělaná až za ušima, Sereno. Chci, aby ses mě bála tak, že si ani ve snu nedovolíš mě neposlechnout. Chci, abys měla pocit, jako bych měl ruce sevřený kolem tvýho měkkýho krčku, a chci, aby ses natolik děsila, že ti ho rozervu na cucky, že když řeknu, abys něco udělala kvůli svýmu posranýmu bezpečí, ani tě nenapadne odpovědět něco jiných než ‚Ano, alfo‘.“
Velký muž potřebuje klid v duši
Skvělý příběh stojí na skvělých postavách a ty kniha rozhodně má. Serena je drzá, ironická, má nasírací humor a dokáže si udělat legraci úplně ze všeho včetně sebe samotné. Je notorická lhářka (což otevřeně přiznává) a tento talent využívá hlavně proto, že má tajemství, které by mohlo všechno zničit. Navíc je přesvědčená, že její existence je spíše problém než zázrak, a zoufale touží být více než jen biologická rovnice. Její původ coby křížence z ní dělá hříčku přírody a terč politických machinací. Někteří ji chtějí chránit, jiní využít a další rozebrat na prvočinitele za vidinou zjistit, jak je možné, že vůbec existuje. Serena si tak nese obrovské břímě odpovědnosti i strachu a její destruktivní rozhodnutí jsou motivována snahou ochránit ostatní, i kdyby to mělo znamenat obětovat samu sebe.
Koen jakožto alfa Severozápadní smečky je muž snadno vzbuzující respekt pouhou přítomností. Moc nemluví, zato dokonale ovládá umění komunikace pomocí zamračených pohledů a vrčení. Nebojí se rozhodovat i nést zodpovědnost za každého člena své smečky. Jako alfa je téměř bezchybný, a právě proto je pro něj Serena takovým problémem. Nejenže je jeho družkou, ale zároveň je hrozbou pro všechno, co za roky vybudoval. Koen totiž velmi dobře ví, že pokud by jí skutečně podlehl, byl by schopen kvůli ní zahodit celý svůj svět, a to si jako alfa nemůže dovolit. Jeho vnitřní konflikt je možná méně viditelný, ale o to silnější. Žije podle pravidel, která si sám nastavil a Serena je neustále narušuje. Předstírat nezájem mu připadá laskavější… pro oba. Je fascinující sledovat, jak si tento neotřesitelný alfa postupně uvědomuje, že některé věci prostě nelze kontrolovat.
Zdroj: Euromedia Group
Minulost nemusí formovat budoucnost
Družka je oproti Nevěstě akčnější a dějově propletenější. Místo jedné dominantní a pár vedlejších linií sledujeme hned několik menších zápletek, které se postupně propojují. Serena má svá tajemství, Koen má svá tajemství a do toho všeho vstupují upíři, vlkodlačí politika a stíny minulosti, které oba odmítají pohřbít. Všechno souvisí se vším a bohužel velké dějové zvraty často poměrně snadno předpovíte. To ale neznamená, že by kniha ztratila na čtivosti. Jen pravděpodobně nebudete civět s pusou dokořán, když zrovna nastane „nečekaný“ plot twist.
Podstatnou část knihy zabírá Serenina minulost. Jako sirotek vychovaná mezi lidmi, po boku upírky Misery, dlouho netušila, kým skutečně je. První přeměna na vlka byla šokem, který jí převrátil život naruby. Příběh je vyprávěn výhradně z její perspektivy, což umožňuje čtenáři nahlédnout hluboko do jejích obav, pocitů méněcennosti i obrovské obětavosti. Postupné odhalování jejího původu, rodičů a důvodů, proč je taková, jaká je, budete hltat s divokostí hodnou hladové šelmy.
Růže jsou červené, fialky modré, když mi s tím pomůžeš, bude to dobré
Protože už Nevěsta nabídla erotickou smršť, to samé od Družky nečekejte. Postelových scén je podstatně méně a většina z nich není příliš detailních. Když už se však objeví, mají říz a dávku žhavosti asi jako Carolina Reaper na lačný žaludek. Serena a Koen si ovšem dovedou intimitu užívat i bez toho, aniž by na tu přímo hupsli. A teď otázka za zlatého bludišťáka. Co ten proklatý uzel? Ano, je tu. Nezbavili jsme se ho. Kromě něj se v textu také často objeví výrazy jako „žlázy“ a „hárání“. Družka tedy trpí tím samým nešvarem pro někoho nelibozvučných termínů, které v češtině neznějí tak dobře. Pokud jste na tato slova alergičtí, připravte se, že se jim nevyhnete. Tentokrát však nejsou používána až tak často, aby vyloženě lezla na nervy. Nebo už jen zkrátka víte, do čeho jdete, a tak není šok tolik silný. Musím ovšem uznat, že v kontextu příběhu tentokrát působí o něco přirozeněji, i když ten uzel…
V tuhle chvíli mu nedokážu lhát nebo něco předstírat. Podívám se mu do očí. „Ne, ale bojím se, že jestli… se mě okamžitě nedotkneš, budu křičet. A pokud to nezabere, začnu tě prosit. A pokud ani to nepomůže, tak se – rozpadnu na milion kousků a budu dál žadonit a udělám cokoliv –“ Zasténá, přitáhne si mě k sobě na krátký, blažený okamžik si mě přitiskne k tělu. Rychle ve mně narůstá horko, a když se začnu vzpínat proti jeho tvrdé bouli, která mě tlačí do břicha, odtáhne se a opatrně řekne: „Musíme toho nechat, Sereno.“
Družka je čtivá, zábavná a místy plačtivě dojemná kniha, která nabízí přesně to, co lze od Ali Hazelwood očekávat – vtipné dialogy, výrazné postavy, pomalu budovaná romantika a fantasy svět, který je dostatečně zajímavý, aniž by zahlcoval. Oproti Nevěstě je méně erotická a zase více akční i humornější. Velké zvraty jsou sice předvídatelné, ale celkový dojem to nijak závratně nekazí. Jako celek obě knihy tvoří příjemnou minisérii a vybírat z nich tu lepší, je jen otázkou osobních preferencí. Obě stojí za to.
Družka je přesně ten typ knihy, která se do vás zaklesne drápy a nepustí, dokud nedočtete poslední stránku. Nabízí jiskřivou dynamiku mezi ústřední dvojicí, humor jako obranný mechanismus proti bolesti a romantiku, která si dává načas. I když dějové zvraty nejsou vždy překvapivé, čtivost a chemie mezi hrdiny to bohatě vynahrazují. Pokud máte slabost pro vlkodlačí instinkty, osudovou přitažlivost a slovní přestřelky, tady budete jako doma.
