Časy Playstation Portable jsou zřejmě nenávratně pryč. Archaický kus hardwaru, který dnes poznají jen pamětníci a sběratelé retro techniky, nahradil v mnoha ohledech odlišný Playstation Portal. Přesto si už od roku 1997 mohl každý na PSP vyzkoušet Final Fantasy Tactics. Od té doby hra vyšla několikrát na různých platformách, ale vždy s nějakým kompromisem. Až letos, v roce 2025, dostáváme definitivní verzi. Upřímně, je to pro mě největší pozitivní překvapení posledních měsíců.
Final Fantasy Tactics: Ivalice Chronicles je poctivé RPG ze starých časů, kde jsou herní mechaniky dotažené k dokonalosti. Tohle není casual zábava na pár večerů. Tohle je titul, který vás vtáhne do světa plného intrik. Nikomu nemůžete věřit a zorientovat se v ději a v tom, jak hra funguje, není na první dobrou vůbec snadné.
Svět lží a manipulace
Půjdeme rovnou k věci. To nejlepší na Final Fantasy Tactics je příběh. Odehrává se ve fiktivním království Ivalice zmítaném Válkou lvů. Po smrti krále začíná boj o moc. S ním přicházejí politické intriky, zrada a manipulace. Nikomu se nedá věřit. Každý, včetně vašich nejbližších, má vlastní zájmy.
Oproti mnoha jiným hrám tu nenarazíte na nudné, jednorozměrné postavy. Nejde o klasické JRPG, kde dobří stojí proti zlým. I s největším záporákem se dá soucítit. Budete nenávidět i ty, kteří nakonec měli pravdu. Většina postav v Ivalice záměrně lže, manipuluje a mění strany podle toho, jak se jim to hodí. Mezi nejlepší momenty patří právě chvíle, kdy hlavní postavy změní své přesvědčení a tím i stranu barikády. Tahle morální flexibilita připomíná spíš Game of Thrones než tradiční Final Fantasy, což rozhodně není na škodu.
Lore se vypráví i skrz kroniku světa, kterou doporučuji přečíst. Bez ní se hráč v ději ztratí ještě víc, než je záměr. Hra na vás chrlí jména, rodové linie, události a klíčové postavy rychlostí kulometu. Ale jakmile všechno začne dávat smysl, hra skutečně vtáhne . Hra napřímo otevírá společenská témata jako třídní nerovnost, náboženství jako zdroj moci a válka jako politický nástroj, nikoli hrdinský boj.
Šachy na steroidech
A teď to hlavní. Souboje. Umělá inteligence je vynikající. Postavy reagují na dění na bojišti, využívají terén, koordinují útoky a míří na nejslabší články týmu. Do toho mezi sebou postavy někdy během boje mluví a posouvají atmosféru ještě dál.
I na střední obtížnost se mi stalo, že jsem prohrál. A víte co? Není to frustrující. Většinou to byla moje chyba. Špatná kombinace schopností, nepochopení systému nebo podcenění nepřátel. Pro méně strategicky založené je tu Easy mód („Squire“), ve kterém mají nepřátelé méně zdraví. Není ostuda ho použít, pokud vám jde hlavně o příběh.
Někdy výsledek bitvy určí, zda se postava přidá na vaši stranu, zemře natrvalo nebo se později objeví v ději. To dává každému souboji váhu a nutí vás přemýšlet nejen takticky, ale i strategicky.
Kolik toho umíš, tolikrát jsi člověkem
Systém povolání (Bojovník, Mág, Lupič…) je klasika Final Fantasy, ale Ivalice Chronicles přidává několik originálních prvků. Novinka spočívá v přenosu schopností mezi povoláními, což vede k zajímavým kombinacím. Můžete mít Mága, který používá meč jako Rytíř, nebo Zloděje s léčivými kouzly Bílého mága. Experimentování a tvorba hybridních týmů vás často donutí cítit se jako strategický mistr. Tedy pokud vyhrajete.Levely některých jobů odemykají pokročilé třídy s netradičními schopnostmi. Mediátor může naverbovat nepřátele přímo během boje. Mim zase kopíruje akce ostatních.
Nečeká vás ani úplná absence grindu. Opakování bitev kvůli získání vybavení a zkušeností je běžné, ale díky randomizaci soubojů to nepůsobí únavně. Nepřátelé se mění, občas se objeví těžší varianta a může padnout lepší loot. Náhoda udržuje hratelnost svěží.
Neznalost neomlouvá
Strategických možností je v každém tahu hodně a na každém rozhodnutí závisí výsledek boje. Příklad: Thief s dovedností „Steal“ může krást předměty. Z bossů získáte ty nejlepší, ale musíte vědět, že je to vůbec možné. Hra to během tutorialu neřekne. Musíte experimentovat nebo hledat na internetu. Jakmile víte, co dělat, kdy a jak, hra se výrazně zjednoduší. Náročnost je přímo úměrná neznalosti hráče.
Mechanik je dost. Kdo chce jít do hloubky, najde prostor pro min-maxing. Každá postava má jedno z dvanácti znamení zvěrokruhu a pohlaví, což ovlivňuje zranění i kompatibilitu s ostatními. Při verbování tedy neřešíte jen statistiky, ale i chemii týmu. Je to složité? Ano. Je to zábavné? Naprosto.
Nestárnoucí art design
Stylová pixel art grafika nikdy neomrzí. Enhanced verze přidává vylepšené textury a lepší rendering na moderních strojích, ale zachovává si kouzlo originálu. Minimalistické rozhraní je přehledné a funkční. Potěší kvalitní podpora pro ovládání myší na PC. Není to nejkrásnější hra na světě, ale má svůj vytříbený styl, který přežije určitě další dekádu.
Cutscény dostaly kompletní předělávku a vypadají fantasticky. Tým se postaral o to, aby Enhanced verze vypadala uceleně, kvalitně a dobře se ovládala, což se jim podařilo.
Pihy na kráse
Přestože je Final Fantasy Tactics: Ivalice Chronicles vypilovaná hra, mohla by být ještě „definitivnější“. Cutscény jsou fajn, ale spouštějí se jen přes menu. Ve hře samotné neběží. Jediná možnost je spolehnout se na modderskou scénu.
A není to jediná věc, kterou najdete až u modů. Chybí podpora pro širokoúhlé monitory a jednotné nastavení rychlosti hry. Zrychlení bojů funguje přes držení tlačítka. To znamená, že pokud nechcete čekat, musíte ho držet po celou dobu. Když ho pustíte, hra se zpomalí. Opět jde o jednoduchou věc, která z nepochopitelných důvodů chybí.
Hudba a dabing na úrovni
Soundtrack tvoří epický orchestrální doprovod, který nikdy neselže. Hitoshi Sakimoto se vrátil a jeho práce je opět vynikající. Dabing je mimořádně kvalitní – postavy nepřehrávají, jak jsme na to zvyklí z mnoha JRPG. Jsou reálné, normální a úroveň emocí přesně sedí do situace ve které se postavy nacházejí. Joe Pitts jako Ramza a Gregg Lowe jako Delita podávají skvělé výkony. A ano, camea od Codyho Christiana (Cloud ze FF7 Remake) a Briany White (Aerith) potěší.
Final Fantasy Tactics: Ivalice Chronicles není jen dobrý remake. Je to definitivní verze jedné z nejlepších taktických RPG, co kdy vznikly. Každý fanoušek žánru by si měl projet celou hru od začátku do konce. Pro nováčky bez informací to bude náročnější a frustrující vstup, ale Easy mód pomůže.Příběh o intrikách, zradě a moci je napsaný lépe než u většiny moderních her. Soubojový systém nabízí výzvu, má hloubku a dokáže překvapit od začátku až do konce. S vynikajícím dabingem a soundtrackem dostanete parádní hru, která by neměla chybět nikomu, kdo má rád RPG.Square Enix dokázal, že i téměř třicet let starou hru lze přivést do moderní doby bez ztráty identity. Z Ivalice Chronicles je cítit respekt k originálu a zároveň jde o ukázku toho, jak mají vypadat remaky.
