Už je to osm let, co vyšla poměrně úspěšná 2D plošinovka Hollow Knight, která se silně inspirovala soulslike hrami. Za jejím vytvořením stál malý tým pod názvem Team Cherry, ale i přes omezení v podobě nižšího budgetu a pracovní síly se hra stále těší popularitě a kladným hodnocením. Není tak překvapením, že její pokračování ohlášené v roce 2019 bylo netrpělivě očekáváno hráči po celém světě. A když Hollow Knight: Silksong konečně dorazil, zbořil dokonce i Steam.
Příběh – šplhejte víš, dosáhněte Citadely!
Hlavní postavou Hollow Knight: Silksong je naše stará známá Hornet. Na počátku hry je zajata a převážena do nového, neznámého prostředí. Povoz však končí rozbitý, strážní zabití a Hornet se ocitá v pro ni neznámém království, přičemž má s sebou jen svůj plášť a jehlu.
Silksong funguje na podobné premise, kterou vidíme u původní hry Hollow Knight. Čelíte neznámému, postupně objevovanému prostředí, zprvu bez jasného cíle a vytyčené cesty. Orientaci v prostoru poskytují pouze mapy, jejichž prodejce je potřeba najít si v každé lokaci sám. A tak prozkoumáváte všemožná místa, objevujete nové nepřátele a potkáváte různá NPC. Většina z nich jsou tentokrát poutníci, připravení se pomocí své silné víry dostat až k branám Citadely, která se tyčí vysoko nad nimi. Hornet si brzy povšimne, že království je plné pomatených či hedvábnými strunami zajatých poutníků. I ona tedy míří do Citadely, aby záhadu království rozluštila a obyvatele zachránila. Navíc se ukazuje, že Hornetin původ (vysvětlený už v původní hře) ji předurčuje k velkým věcem.
Hra se dělí na akty, přičemž ani dosáhnutí Citadely rozhodně neznamená konec. I Citadela tak skýtá další lokace k prozkoumání. Důležitou roli hrají zvony rozmístěné po království (podobně jako v prvním Dark Souls), ke kterým je potřeba se dostat a zazvonit na ně. V tom vám samozřejmě nebudou bránit pouze běžní nepřátelé, ale i velké množství bossů, kteří vás rozhodně nikam nepustí zadarmo.
Grafika a design – každý detail se počítá!
Hollow Knight: Silksong nám opět přináší neskutečně propracovanou a detailní grafiku, která vyvolává pocit ručně malovaného, v případě postav až komiksového zpracování. Jednotlivé prvky prostředí se na sebe vrství a dokážou tak ve 2D hře vytvořit pocit 3D prostoru. Zároveň je většina lokací přehledná a přesto si zanechává důraz na detail. Úvodní lokace vás možná chvílemi nadchnou, ale silně se podobají těm v původní hře. Tento pocit však brzy ztratíte, lokace postupně začnou být originálnější zpracováním i myšlenkou a spoustou zajímavých interakcí s prostředím.
Důležité je také designové zpracování postav. Brouci dostávají novou vizáž, ale zachovávají si podobnost s původní hrou, korespondují tedy s příběhem – jste ve stejném světě, byť v jiném království. Objevují se i nové kreatury, hmyzí svět a jeho možnosti jsou tedy dobře využity.
Co obzvláště musím zdůraznit, je změna lokací, která se v menší míře odehrávala už v původní hře (infekce v pozdější fázi HK blokující cesty a napadající brouky), v Silksong se ale projevuje ještě více. Změna vizáže a malé detaily se odehrávají s příběhem. NPC vám například řekne, že si chce postavit strašáka na vrány, a když se k němu vrátíte, opravdu vidíte obrovského strašáka před hospodou.
Hratelnost a gameplay – nezkušenost dostane zabrat
Samozřejmě jak už to u soulslike her bývá, bez určité dávky skillu a hlavně trpělivosti se moc daleko nedostanete. Pokud jste hráli původní hru, pravděpodobně si na pravidla v Hollow Knight: Silksong rychle zvyknete a jen se přizpůsobíte schopnostem, které dostanete (které jsou mimochodem rovněž velmi podobné HK). A pokud ne, dá vám Silksong opravdu zabrat. Už nyní se diskutuje o tom, zda je titul moc těžký, obzvláště pro hráče, kteří tento typ her běžně nehrají. Je však důležité si uvědomit, že tyto hry chtějí, abyste přemýšleli, vytvářeli strategie k boji s nepřáteli a hlavně abyste cítili uspokojení z toho, když po několikátém pokusu konečně bosse zabijete. To tvrdím jako někdo, kdo runback k jednomu z bossů vykonával nejméně dvacetkrát a chtěl vyhodit laptop z okna – ale když se to konečně podařilo, bylo to úžasné. Přesto je místy náročnost obzvláště pro nezkušené hráče brutální a ani pro zkušenější to není zrovna procházka růžovou zahradou. Hra by nejspíš benefitovala z možnosti obtížnost upravovat.
Novinka, kterou Hollow Knight: Silksong přináší, jsou však nové možnosti herního stylu, kterých dosáhnete přes tzv. crests (pečetě). Musíte je tedy získat postupně, ale později pomocí nich přizpůsobíte svůj herní styl tomu, co vám nejvíc vyhovuje. Chcete rychlejší útoky s kratším dosahem? Wanderer crest! Chcete získávat víc energie z rozdaných ran? Reaper crest! A tak dále…
Velkou pozornost si zaslouží i vedlejší úkoly, v podání Silksongu tzv. wishes (přání), která můžete slíbit splnit jednotlivým NPC a za jejich vykonání dostat odměny. Může se jednat o sběr předmětů, lov nepřátel nebo nošení zásilek z místa na místo bez použití rychlé přepravy.
Měnou se stávají červené kuličky, často v podobě korálků. Je dokonce možnost zabránit jejich ztrátě v případě smrti a nenalezení vašeho hedvábného kokonu (označuje místo poslední smrti a drží váš majetek), která posouvá vaše herní možnosti v případě, že nejste neohroženým hráčem soulslike her.
Kromě jehly navíc můžete využívat i další zbraně a předměty s různými schopnostmi – jednoduše je přidáte na crest, kterou zrovna používáte. Jak vidíte, Hollow Knight: Silksong vám dává velké možnosti, co se herního stylu týče.
Propojení postav a soundtracku – budete si hodně zpívat!
Snad je to náhoda, snad se to váže k názvu, jazyk brouků a jejich popěvky se vám zaryjí pod kůži. Obecně zvuk a melodie hrají v Hollow Knight: Silksong velkou, především tematickou, roli. Pamatujete si kartografa Cornifera? Toho v Silksong střídá brouk Shakra, jehož úkryt poznáte pomocí kovových zlatých koleček poházených kolem ale hlavně jeho legendárním popěvkem. Podobně zábavný je i poutník Sherma, který hraje vlastní melodii a k Citadele se chce prozpívat. K množství postav se vážou vlastní znělky, stejně tak k lokacím. Soundtracky boss fightů odráží náladu boje a tvoří příjemnou atmosféru k vašemu – někdy nekonečnému – snažení.
Většina postav je zbrusu nových, což se odráží i na jejich designu. Jako v původní hře nám i tentokrát Silksong dává spíše náznaky minulosti a života, ale troufám si tvrdit, že citovou vazbu si s postavami vytvoříte velice snadno. Už teď miluji svůj osobní taxík v podobě bílého brouka, který zajišťuje rychlý převoz mezi lokacemi a střídá tak oblíbenou kobylku z původní hry.
Hornet navíc s postavami vede dialogy, její vyjadřování a reakce jsou někdy opravdu vtipné svoji cyničností a ironií. Dokonce rozdává pohlavky!
Silksong vs. Hollow Knight
Některé rozdílné rysy obou her jsem již načrtla výše. V závěru bych chtěla doplnit, že není nutné hrát původní Hollow Knight, řekněme si, že je to spíše prospěšné. Zvyknete si na to, co po vás hra chce a co vám na oplátku může dát a Silksong pak tyto možnosti podstatně rozšíří. Jako pokračování si Hollow Knight: Silksong vede velice dobře, dá vám vše, co jste dostali už dříve, a přidá něco navíc, tak by to při vývoji pokračování mělo být. Jestli mám něco Silksongu ve spojení s původní hrou vytknout, pak že se jí místy možná až trochu moc podobá. Některé lokace jsou si napříč oběma hrami podobné designem ale i v rámci gameplaye. Neměli jste rádi Deep Nest? Pravděpodobně nebudete milovat ani Wormways. To nemusí však být nutně na škodu, nostalgie po původní hře je například pro mě jedním z důvodů, proč mě Hollow Knight: Silksong tolik lákal. Naopak Silksong přichází s novými nápady, například s lokací, která nejenže nemá mapu, ale sama se přestavuje a vy bloudíte… a bloudíte… Známe to. A proto říkám: nezbývá než omrknout všechno na vlastní oči!
Broučí svět obléká nový kabát a je připraven vám dát skvělý herní zážitek stejně jako pořádnou dávku nostalgie po hře Hollow Knight. V mnohém Hollow Knight: Silksong svého předchůdce předčí, je však potřeba počítat s vysokou náročností a s tím, že ani v Silksong vás nikdo za ručičku vodit nebude. Zaslouží si hra pozornost, kterou dostává? Rozhodně ano. Bez obav se tedy ponořte do příběhu Hornet, zklamání na vás nečeká.
Recenzi pro Gaming Professors napsala Anna Štofflová.
