Když se malá Six se žlutou pláštěnkou pokoušela uprchnout z lodě plné zhmotněných dětských hrůz, začala tím jedinečná série na pomezí snu a probuzení. Pak přišel chlapec s papírovým sáčkem na hlavě a spolu s ním štíhlý muž, který dokázal realitu deformovat tak lehce jako televizní signál. Little Nightmares III nás zve do nových koutů tohoto pokrouceného světa, v němž se fantazie mění v realitu daleko za hranicí příčetnosti.
Po výměně vývojářského studia se nad Little Nightmares vznášela mračna obav. Zvládne tým, který doteď stál v pozadí, převzít kormidlo a vystihnout onen úzkostně klaustrofobický tón? Dokáže uchopit křehkou poezii hrůzy, na níž série stojí? A pokud ano, bude to krok vpřed, nebo jen recyklace známého vzorce? Supermassive Games má za sebou tituly jako The Quarry nebo The Dark Pictures Anthology, a tak bylo otázkou, jak se popasuje s magií dětského strachu. Výsledek se dočtete na následujících řádcích.
Svět za zrcadlem
The Nowhere už pro nás není tak úplně neznámým místem. Tvůrci jej přiblížili ve svém oficiálním podcastu The Sounds of Nightmares, díky němuž jsme se dozvěděli o existenci dvou vrstev The Counties a The Nowhere. Série se tedy vždy pohybovala v hraniční zóně mezi světem skutečným a tím, který by měl zůstat zamčený dětské mysli. Zatímco první díl nás uvěznil v útrobách The Maw a druhý nás nechal bloudit po zdevastovaném The Pale City, Little Nightmares III vyráží do nové oblasti zvané The Spiral. Tady se zrcadla stávají branami, kterými lze uniknout z jedné části noční můry do druhé. Každé takové zrcadlo ale skrývá něco temného a kdo do něj vstoupí, nemusí najít cestu ven.
Příběh dvou nových protagonistů Low a Alone se řídí nutkavou snahou přežít. Jejich jedinou nadějí na útěk do bezpečí je najít cestu ze světa plného zkažených bytostí a strachů přetavených do hmoty. Přes Nekropoli, továrnu na cukrovinky, deštěm promoklou promenádu karnevalu až k jediné únikové cestě se skrze hádanky, úprky a konfrontace s děsivými místy i jejich obyvateli pokusíte vzdorovat těm nejděsivějším obavám.
Společně, ale sami
Největší novinkou třetího dílu je kooperativní režim. Low a Alone jsou nerozlučná dvojice, on s lukem, ona s maticovým klíčem, což dává vzniknout novým herním principům. Low dokáže střílet na cíle či srážet objekty, zatímco Alone rozbíjí překážky a uvádí do pohybu mechanismy. Jejich spolupráce je klíčová k odstranění nástrah i k sebeobraně, jinak nejde příliš do hloubky. Oba jsou svými nástroji vybaveni po celou dobu, použít je ovšem mohou jen na konkrétní činnosti a místa.
Kooperace má své kouzlo, zvlášť pokud hrajete online s živým parťákem. Jenže i v této temnotě má přátelství své limity. Supermassive Games se schválně rozhodlo vypustit lokální spolupráci i voice chat, takže na sebe můžete jen volat tiché hej. Pokud se však rozhodnete hrát o samotě, druhou postavu převezme umělá inteligence, která má občas sklony zamyslet se nad smyslem života a chvíli trvá, než si uvědomí, že vám má asistovat. Není to sice hotová katastrofa, tempo hry to však znatelně brzdí.
Krása temnoty
Pod povrchem Little Nightmares III zůstává věrné svému původu logické plošinovky s hororovou duší. Pokud něco série vždy uměla, pak je to dětská stylizace světa, který je děsivě dospělý s rozvráceným smyslem pro pořádek. Tato dualita a hra světla se stíny je přesně to, co hráčům ježí chloupky až na zádech. Zvuková stránka navíc dobře podtrhuje pocit napětí, až je svět živý v tom nejhorším možném smyslu.
Škoda jen, že se to samé nedá říct také o zbytku hry, protože žalostně postrádá prvek překvapení. Ve valné většině pouze procházíte lokace, překonáváte překážky a kocháte se okolím, ale jako by někdo míru děsivosti stáhl na minimum. I jako zarputilý odpůrce hororovek musím konstatovat, že Little Nightmares III trpí nedostatkem děsivých prvků a mrazivé atmosféry jako takové, v níž předchozí díly naprosto excelovaly.
Titul se tváří jako hororová hra, přitom však nemá dostatek silných momentů. Často jen střemhlav běžíte vpřed plni očekávání, zpoza jakého rohu na vás vyskočí nepřítel nebo do jaké pasti spadnete… jenže ani jedno dlouho nepřichází. Alespoň, že poslední dvě úrovně fungují lépe, jednak díky využití baterky a jednak díky všudypřítomném ďasu. Příběhová okénka jsou spíše náznaková, čímž rozumím zmateným hráčům, kteří se s franšízou setkají poprvé. Little Nightmares III nevypráví svůj příběh přímo, ale prostřednictvím metafor. Ti, kdo neznají předchozí díly nebo nezachytili zmíněný podcast, mohou tápat. Série nikdy nebyla výřečná, ale třetí díl spoléhá až příliš na to, že víte, do čeho že jste se to vlastně zapletli.
Ticho, které nekouše
The Spiral nabízí čtyři stěžejní oblasti, každou z nich vytvořenou na míru hlavnímu bossovi. Prostředí jsou vizuálně a atmosféricky silná, ale každou lze doslova proletět ani ne za hodinu. Hádanky jsou snadné, jejich řešení kolikrát napovídá už samotné prostředí, a navíc se často opakují. Koridorové uspořádání zkrátka nenabízí prostor pro bloudění vyjma pár tajných odboček se sběratelskými předměty. To by nebyl problém, kdyby hra dokázala pracovat s větší dávkou napětí nebo příběhového posunu, jenže právě to se neděje.
Po většinu času prostě jdete. Překonáváte překážky, zkoumáte okolí nebo se plížíte tunely. Mezi jednotlivými úrovněmi není příliš výzev. Reálná hrozba se objevuje zřídka, nepřátelé spíše vrčí ze stínů a setkání s bossy je vždy krátké a rychlé… ale stojí za to. Pár skvělých scén toto šnečí tempo na chvíli rozbije, ale i ty nakonec skončí dříve, než byste chtěli.
Little Nightmares III proběhnete přibližně za tři až pět hodin. Série nikdy nebyla dlouhá, ale třetí díl působí příliš uspěchaně. Když svět vypadá tak krásně, je škoda, že v něm nemáte příležitost strávit více času. Temnota je nádherná, ale nikdy vás opravdu neobejme. Kamera se i tentokrát pevně drží 2.5D pohledu s mnohdy dramatickými úhly, které nezřídka kdy komplikují odhad skoku nebo míření, obzvláště v soubojích… ale na to už jsme tak nějak zvyklí.
Jistota je jistota
Jako součást série je Little Nightmares III tím nejslabším přírůstkem, přestože pěkně vypadá, nabízí pár nových prvků a stále funguje jako krásně zpracovaná noční můra. Pokud na hru pohlížíte jako na krátkou zastávku v temném světě, pak rozhodně obstojí. Pokud však očekáváte evoluci a výraznější směr vpřed, přijdou pochybnosti. Supermassive Games zvládlo zachovat vizuální identitu série, přidalo několik technických novinek a přineslo funkční online kooperaci, ale v jádru se drželo příliš při zemi. Little Nightmares III je jako obraz, který někdo pečlivě obkreslil, aniž by se odvážil přidat více vlastních tahů. Místo evoluce dostáváme variaci na to, co už dávno známe.
Když doběhnete na konec, nedusí vás ten tíživý pocit, který provázel Six a Mona. Zůstane spíše nevyřčené škoda, že The Spiral nedostal více prostoru. Škoda, že příšery nejsou děsivější, hádanky promyšlenější a napětí hlubší. Škoda, že cena neodpovídá obsahu. Přesto i tyto malé noční můry mají pořád své kouzlo… ne tak silné, ale mají ho a bylo by nefér tvrdit opak.
Little Nightmares III působí jako by se bál vlastního stínu. Napětí, které by mělo růst, spíše stagnuje. V okamžicích, kdy se hra snaží o intenzitu, se místo úzkosti dostaví lhostejnost. Vše vypadá správně, ale necítíte to pod kůží. Možná je to tím, že Low a Alone nejsou tak výrazné postavy jako Six a Mono. Možná tím, že jejich svět působí méně osobně. Možná prostě tím, že Supermassive Games zvolilo jistotu před rizikem.
