Lost in Play – cesta do fantazie

Sdílet
Sdílet
Sdílet

Být stále mlád, to bych si přál, být stále mlád… a kdo by ne. Nikdy neztrácet tu bujnou dětskou představivost, díky které jsme jako malí caparti zažívali ta největší dobrodružství našeho života, je jako nesplnitelný sen. Kdo by si nepřál vrátit se do těchto bezstarostných dob. Nezávislé tříčlenné herní studio se sídlem v izraelském Tel Avivu, Happy Juice Games, přichází se svou první samostatnou adventurou, Lost in Play, ve které se ničemu meze nekladou, a právě díky tomu mohou i dospělí na malou chvíli opět zamířit do světa fantazie.

Říše za žabí brankou

Toto a Gal jsou dva sourozenci, kteří by svou představivost mohli rozdávat, a ještě by jí měli až až. Když se jednoho líného rána povede mladší sestře zlákat bratra ke hře ve vlastním vysněném světě, vžijí se do něj až tak moc, že se v něm skutečně ztratí. Aby toho nebylo málo, musí cestu domů nalézt ještě před setměním, jinak už v něm zůstanou navždy a jejich naděje na návrat do reality se rozplyne jako pára nad hrncem. Na první pohled se tak nejedná o nic, co byste na trhu ještě neviděli, ale Lost in Play si svou originalitu dokáže vydobýt zcela jiným způsobem.

Typická logická adventura v sobě skloubí neskutečně nápadité hádanky, hromadu vtípků, dětskou hravost a několik odkazů, které potěší zejména starší publikum. Přidejte navíc úžasně zpracovanou grafiku, promyšlené kulisy, pořádnou dávku humoru a skvělé audio a dostanete jedinečný herní zážitek. Sama bych si dovolila tvrdit, že logických adventur mám nahráno poměrně dost, ale Lost in Play se mi rozhodně vryje do paměti jako jedna z těch nejlepších a já vám hned řeknu proč.

Ovce metalista, růžové prdy i bojové kuře. Zde není nic nemožné

Tajemná říše divů, ve které se sourozenci nechtěně ocitli a ze které se co nejrychleji musí vrátit do reality, je plná barev a těch nejroztodivnějších tvorů, jimž jasně dominují žáby a trollové. Jak budou Toto a Gal postupně procházet jednotlivé lokace, setkají se s celou řadou nápomocných i méně ochotných postav. V každé oblasti, jak už to u těchto typů her bývá, budete muset vyřešit několik logických hádanek, abyste se mohli vydat dál. Hádanky jsou řešeny buď formou minihry, nebo jako puzzle, k jehož vyřešení bude zapotřebí nalézt různé předměty a ty správně použít.

Většina těchto her se často trápí s tím, aby puzzly byly dost intuitivní a hráči tak lehce odhadli, jaký předmět k čemu použít. Nutno poznamenat, že ne všem se to daří. Právě tato problematika často může za nepříjemné bloudění a náhodné klikání, čímž se ze hry vytrácí ono kouzlo. To naštěstí není případ Lost in Play. Postavy vám při rozhovoru v bublině názorně naznačí, co přesně od vás vyžadují, nebo si dokážete lehce dát dvě a dvě dohromady. Když tak prvně narazíte na prazvláštní růžový dryák, po kterém se směs plynů z trávicího traktu pijáka prudce vydere ven, vašemu podvědomí je hned jasné, že přesně tímto způsobem můžete dostat nebohou ovečku přes propast. Neptejte se mě jak, zkrátka vám to dojde. Růžové větry nejsou jediným trefným příkladem. Už jen shánění dílků a následné sestavení dračího vozítka nebo útěk z vězení za pomoci slepice jsou dobré příklady toho, že ač se řešení může na první pohled zdát sebevíce absurdní, ve skutečnosti nad tím nemusíte dlouze přemýšlet. Celému příběhu navíc dodává humornou jiskru honička kočky se psem napříč celými cca pěti hodinami hry.

Kdo si hraje, nezlobí

V Lost in Play si můžete snadno zvolit ovládání na klávesnici nebo pomocí myši či ovladače. Všechny možnosti interakce jsou navíc znázorněny dost jasně. V případě nouze vám vypomůže neustále přítomná nápověda, která vás skutečně navede na tu správnou cestu, aniž by vám přímo prozradila řešení. Musím přiznat, že jsem nápovědu využila asi dvakrát, ale hned jsem se díky ní dostala opět do sedla a mohla tak nerušeně pokračovat v krasojízdě bez toho, aniž bych se sáhodlouze zasekla a zběsile klikala po všem na obrazovce.

Hledání předmětů k vyřešení puzzlu nepředstavuje zas až takovou výzvu. Opakem jsou však logické hádanky typu jednoduchých miniher (jednoduchých na vysvětlení, nikoliv na vyřešení). V nich se například postavíte proti roztomilému chomáčku chlupů v lehce netradiční dámě, poměříte síly v jednodušší variantě pokeru, pomůžete rytířce osvobodit dlouhovousého prince z věže a mnoha dalšími kreativními způsoby, jak otestovat vaši bystrost a uvažování, si potrápíte mozkové buňky. Přestože jsou minihry velice nápadité a představují poměrně slušnou výzvu, zbytek titulu je na tom opačně, kvůli čemuž Lost in Play trpí kolísavou obtížností. Osobně mi to tak moc nevadilo, ale u menších hráčů by to mohl být problém. Velmi však oceňuji resetovací tlačítko vždy připravené k okamžitému použití. Pokud své naděje na vítězství už v půlce hry vidíte bledě a chcete začít od začátku, žádný problém. Každé takové hádance navíc předchází názorná ukázka, která vám v rychlosti vysvětlí základní princip. Bohužel ne úplně u všech je vysvětlení pravidel dostatečně jasné.

I ty můžeš být hrdinou

Každá lokace vás zavede do jiného prostředí, od shánění pizzy v parku přes podmořské dobrodružství až po temné lesy a vyprahlé pustiny. Celá hra je rozdělena do několika menších lehce stravitelných kapitol, z nichž jedna vám zabere přibližně dvacet minut, a skrze menu se k nim můžete i po dohrání hry vrátit pro minutý achievement. Lehce mě však zamrzela mírná zkratkovitost titulu. Některé přesuny mezi lokacemi jsou řešeny formou cutscény, během níž Toto a Gal cestují snovou říší blíže ke svému domovu. Během nich se pouze letmo podívají do zcela nových oblastí, jako je lávové nitro sopky či území do oblak tyčících se stvoření připomínajících párky, jindy bojují s obrovským červem, vytahují kaktus obrovskému yettimu z prstu na noze nebo se ocitnou v kotli kanibalů. Tyto části byste si tak rádi zahráli, ale můžete jim pouze přihlížet a bědovat nad tím, proč se autoři tyto zajímavé náměty nerozhodli rozvést. Velká škoda.

Tři vývojáři do Lost in Play vnesli hned několik vtípků a odkazů, které vás přinutí upřímně se zasmát. Ať už jde o babičku šťourající se v uchu, na jejímž prstu zůstane jakási podivná žlutá hmota, a tím krmí holuby, nebo dětský nočník naplněný až po okraj, do jehož útrob slípka vnoří celou hlavu, a ještě se s chutí olízne. I když vám to možná přijde lehce odpudivé, stejně se u toho ze srdce zasmějete. Z odkazů můžu jmenovat trolla metalistu, který se toho nebojí a z fleku si střihne kytarové sólo strašně známé melodie, ale ani za nic si nemohu vzpomenout na originální píseň. Nu, což už.

Lost in Play bylo skutečně vyvíjeno s láskou a péčí, čehož jsou důkazem nejen fotografie vývojářů a sourozenců sloužících jako předloha Toto a Gal v závěrečných titulcích, ale také precizně zpracované animace. Celá hra vypadá jako interaktivní pohádka, na niž se nemusíte pouze dívat, ale naopak do ní můžete proniknout a stát se její součástí. Kreslený vizuál je náramně povedený a kraluje mu dokonale sladěná hudba i celé audio. Postavy totiž mluví jakousi hatlapatilkou, a co kliknutí na jinou část obrazovky, to jiný zvuk.

GP uvozovky

Lost in Play si jistě zaslouží pozornost všech vyznavačů žánru logických adventur, protože stojí za váš čas. Díky poutavému příběhu popisujícímu nevinnou dětskou fantazii zažijete zcela netradiční dobrodružství, na jehož hravé postavy, úžasné lokace, jedinečné úkoly a skvělou hudbu jen tak nezapomenete. Titul netrpí výraznými chybkami, které by vás přiměly bloudit, ale naopak se postará o to, aby vaše cca pětihodinová cesta stála za to bez výrazného zaškobrtnutí.

Klady

krásný výtvarný styl
animace a sladěná hudba
příběh plný představivosti
velké množství různých hádanek
pohodová atmosféra bez záseků, zmatení a bloudění
dětská hravost s humorem

Zápory

malá znovuhratelnost
kolísavá obtížnost
0

Doporučujeme

Sdílet na Facebooku
Sdílet na Twitteru
Sdílet na LinkedIn