Snímek Na skok do divočiny se potápí do světa zvířat. Hrdinka Mabel přenese své vědomí do robotického bobra, a díky tomu začne její šílené dobrodružství napříč místní faunou.
Originál těžko vydělá
Je to už dlouhá doba od posledního originálního filmu od studia Pixar, který na sebe vydělal. V roce 2017 se to povedlo snímku Coco. Nicméně všechny následující originální animované celovečeráky v kinech zklamaly. Jedním z důvodů byla globální pandemie. Ta stojí za slabým výdělkem fantasy Frčíme. Na druhou stranu se filmy Luca a Proměna nedočkaly plánované celosvětové kinodistribuce a skočilo se rovnou na platformu Disney+. Plnohodnotným návratem na plátna kin se stal až snímek Rakeťák, který se také nestal letním hitem. Světlo naděje přinesly elementy pod názvem Mezi živly. I přes velký rozpočet si film vedl v kinech velmi dobře a dokázal těsně splatit svoje produkční náklady. V loňském roce ale přišlo potvrzení toho, že jedna vlaštovka jaro nedělá. Nejnovější Elio je sice nominován na Cenu Akademie za nejlepší animák, nicméně v kinech silně pohořel.
Z úplně opačné strany studio za stejné období přišlo například s druhým dílem série Úžasňákovi a čtvrtým Toy Story. Oba tyto snímky dokázaly pokořit hranici jedné miliardy dolarů. Navíc druhé V hlavě skončilo těsně pod hranicí 1,7 miliardy dolarů. Kvůli tomu si tak studio Disney nemusí lámat hlavu nad občasným propadákem, neboť zajeté značky dorovnají případné ztráty. Tento přístup bude pokračovat i nadále. Ať už jde o letošní návrat Toy Story 5 nebo připravované Coco 2 a třetí Úžasňákovi, vydělávat se prostě musí. Na skok do divočiny má aktuálně našlápnuto k pozitivnímu hodnocení, ale to stále neznamená trvanlivost v kinech a tučné zisky.
Zdroj: Pixar.com
Na skok do divočiny je jednoduchá zábava
Nejnovější pixarovku zrežíroval Daniel Chong, jenž stojí pouze za animovaným seriálem Mezi námi medvědy. Na jednu stranu jde vlastně o podobné vizuální téma, ale mainstreamové blockbustery přeci jen potřebují trochu jinou péči než menší seriály. Dívka Mabel žije v Bobrtonu. Její charakterový popis stojí na lásce k přírodě a zvířatům. Díky své babičce si tak oblíbí malý lesní hájek plný bujaré fauny. Jak to ale ve filmech bývá, nic není věčné, a ambiciózní starosta Jerry plánuje postavit dálniční obchvat. Na stavbu bude však potřeba zničit právě zmíněný hájek. Mabel se tak pokouší udělat vše, co je v jejích silách, aby tomu zabránila.
Naděje se naskytne v moment, kdy zjistí, že její profesorky vyvinuly přístroj umožňující proniknout do říše zvířat. Lidské vědomí se tak může dostat do mechanického zvířecího robota. Díky tomu padá strach z lidí a hlavně jazyková bariéra. Přestože projekt Skokani je obestřen mnoha nelogičnostmi, jeho zapojení přináší funkční koncept pro vývoj celého příběhu. Mabel se po pomalejším úvodu, který buduje její odhodlání, konečně utrhne ze řetězu a mezi zvířaty je ve svém živlu. Její prostost, přímočarost a zvědavost odhalují zákoutí zvířecího světa. Díky tomu je zábavné sledovat její adaptaci na bobří prostředí. V tento moment na scénu přichází savčí král Jíra. Ten do příběhu přináší nejen aspekt přátelství, ale také autority. Společně se pak s dalšími zvířaty vydávají na záchranu svého odcizeného domova.
Zdroj: Pixar.com
Vytyčení cílové skupiny
Na skok do divočiny představuje koloběh života v přírodě. V jedné chvíli se mluví o tom, že každý něco musí jíst, ve druhé se zásadně odmítá jakýkoliv důraz na ubližování a celý segment se skrývá za pouhé „rozplácnutí“. Také se snaží klást důraz na důvěru, přátelství a druhé šance. Nicméně krátká stopáž ubírá na vážnosti a prostoru pro tato silnější témata. V porovnání například s konkurenčním Rozzumem v divočině jde o slabou napodobeninu, která nezvládá celý systém představit, oblíbit a prodat. Přátelství se zde buduje, ale jeho relevance je jako na horské dráze. Během pouhých čtyřiceti minut se hlavní postavy dokážou seznámit, rozhádat, usmířit, znovu zklamat a nakonec znovu usmířit. V jednoduchosti je sice síla, ale náročnější publikum zkratkovité scénáře tak jednoduše nepřijme.
Audiovizuální stránka je bez problémů. Roztomilost zvířat funguje a zvolený styl počítačové animace podporuje svižnost a bláznivost hlavní hrdinky. Na stejné notě je pak i humor, který spíše cílí na mladší publikum. I přesto je ve filmu nenásilně zabudován a v jednotlivých scénách dává smysl pro jejich odlehčení. Díky tomu si tak dětské publikum může film užívat plnými doušky, neboť se u této pohádky nemusí moc přemýšlet. Scénář má jasně daný počáteční bod a cestu, kterou se postavy dostanou do cíle. Zábavně zpracovaná cesta je příjemná, avšak dospělého diváka nenadchne ničím navíc.
Zdroj: Pixar.com
Jaká je tedy myšlenka?
Nejnovější pixarovka Na skok do divočiny se snaží nenásilnou cestou pracovat s důležitými tématy. Za podpory audiovizuální prezentace s delší stopáží by se tomu možná i dařilo. Nicméně film silně stojí na příhodných situacích, které po jednom zvážení přestávají dávat smysl. Bohužel se ani nepracuje s vedlejšími postavami zpomaleného bobra, medvědice a ještěrky Toma. Jejich přítomnost je znát napříč celým filmem, ale vývoj tu není žádný. Kvůli tomu tak jediným relativně funkčním vztahem zůstává ten, který mají Mabel a Jíra. Povrchové klouzání po pravidlech přírody nepřináší nic nového.
Na skok do divočiny umožňuje mladším divákům naskočit do svižného příběhu ve světě zvířat. Díky audiovizuální prezentaci a objevování prostředí je zábava sledovat vstup a adaptaci hlavní hrdinky do lesního života. Jednoduchý a předvídatelný scénář brání předání jakékoliv přidané hodnoty pro dospělé publikum. Témata i vedlejší postavy jsou pouze dobře nastíněné, ale jejich potenciál je absolutně nevyužitý, a kvůli tomu se ze snímku stává lehce nadprůměrná oddechovka.
