Hollywood se otřásá v základech. Streamovací gigant Netflix učinil razantní krok k tomu, aby se z něj stal rovnou streamovací titán. Hodlá totiž odkoupit většinu společnosti Warner Bros. Discovery. Za astronomickou částku 82 miliard dolarů (více než 1,5 bilionu korun) tak hodlá převzít vedení nad filmovou a seriálovou produkcí Warnerů, do níž spadá i HBO se svojí streamovací službou.
Warneři přitom patří mezi pilíře Hollywoodu. Studio se díky průlomům na poli zvukového filmu vyšvihlo v druhé polovině 20. let minulého století do uskupení zvaného Velké pětka. Spolu s Paramountem, MGM, 20th Century Fox a RKO tak Warner Bros. pozorovali nejrůznější proměny filmové produkce po více než sto let, jak ostatně studio samo předloni připomnělo čtyřdílnou dokumentární minisérií s výstižným názvem 100 let Warner Bros. Studio se však, stejně jako jeho konkurence, postupně stalo obětí obří konglomerace. V roce 1990 se po řadě předcházejících strukturálních změn spojilo se společností Time, čímž vznikl mediální obr Time-Warner. I ten byl ovšem po roce 2018 pozřen větší rybou – telekomunikační společností AT&T. Ta poté v roce 2021 tehdy pojmenované Warner Media spojila s televizní společností Discovery zaměřenou na dokumenty, čímž vzniklo již zmíněné Warner Bros. Discovery.
Ó kruci, tady jdeme znovu
Nyní však Warnery čeká spojení, jež možná pozmění filmový trh, jak jej známe. Podobný proces se ale neděje poprvé. Médiemi v roce 2018 otřáslo odkoupení společnosti 21st Century Fox konglomerátem The Walt Disney Company. Disney tehdy zaplatil přes 70 miliard dolarů (což Netflix nyní překonal) a Fox tak ztratil svoji výraznou pozici v průmyslu.
Jenže ačkoliv měřítko těchto dohod a odkupů se stále zvětšuje, v principu se v rámci Hollywoodu nejedná o nic nového. I samotný zrod Hollywoodu jako takového provázely obdobné eskapády. Na začátku 20. století se filmová produkce centralizovala na východním pobřeží USA pod vedením jednoho z nejznámějších záporáků příběhů o pokroku, Thomase Alvy Edisona, a jeho patentové společnosti drtící veškerou konkurenci. Filmaři proto před ním skoro doslova utekli na západ, na prosluněné pobřeží Kalifornie, kde mohli díky lepším světelnostním podmínkám točit v exteriérech téměř po celý rok.
Tato „nezávislost“ filmovým studiím ovšem moc dlouho nevydržela, jelikož brzy začala zavádět podobné praktiky. V první polovině 20. století měla studia např. tendenci se vertikálně integrovat čili kontrolovat produkci, distribuci i uvádění (skrze vlastnění kin). Situace na trhu byla však tak neférová, že v roce 1948 musel zasáhnout Nejvyšší soud a uvést v platnost řadu antimonopolních opatření. Studiový systém kontrolující všechny větve filmového průmyslu se tehdy rozpadl. Jenže jak vidíme dnes, ti největší hráči jako Disney či Comcast dělají všechno proto, aby jej do jisté míry znovu obnovili.
Co bude teď?
I přesto, že měli Warner. Bros nedávno na kontě řadu komerčně úspěšných titulů (Minecraft, Barbie či Duna), studio bylo zatíženo dluhy. Jeho rozprodej proto vedení vidělo jako logické řešení. Tahanici zájemců nabízejících různě vysoké částky pak vyhrál Netflix, když přeplatil druhého nejsilnějšího konkurenta, Paramount. Ostatně ani tomu kritici výhru nepřáli, protože se obávali vlivu Larryho a Davida Ellisona. Coby vlastníci Paramountu mají totiž dobré vztahy s americkým prezidentem Donaldem Trumpem, a ten se prapodivnými zásahy (nejen) do filmového průmyslu nijak netají. Své k situaci dále jistě řekne také Sdružení amerických režisérů, jehož představitelé jako James Cameron nebo Christopher Nolan mají k netflixovským praktikám řadu výhrad.
Tak či onak, Netflix zkrátka nabídl nejvíc a peníze nesmrdí. Svoji nabídku filmů a značek tak v budoucnu obohatí mimo jiné kupříkladu o Hru o trůny, Harryho Pottera či DC Universe. Očekávat lze i propojení se službou HBO a jejím katalogem. Netflix poté ve své „štědrosti“ neprojevil zájem o kanály pod taktovkou Discovery, tedy kabelové vysílání. Což dává smysl, jelikož se Netflix po celou svoji existenci vůči klasické televizi vymezoval. Warner Bros. Discovery tak musí nejprve rozdělit a rozprodat i zbytek svého sortimentu. Celý obchod proto potrvá ještě několik měsíců, ne-li let. Důsledky na sebe však nenechají dlouho čekat.
Co bude pak?
Byť se šéfové Netflixu dušují, že jim v první řadě jde o zlepšení diváckého zážitku, jiné jejich výroky naznačují opak. Za prvé, různorodější konkurence na trhu bývá prospěšnější než ceny diktující oligopol. A za druhé, Netflix je především streamovací společnost, která nemá s kiny zrovna ten nejpřátelštější vztah. Jeden z ředitelů celé společnosti, Ted Sarandos, vůbec neskrývá názor, že klasické chození do kina považuje za zastaralý způsob diváctví. Není tedy divu, že Netflix uvádí některé své nejlepší snímky v kinech pouze takříkajíc z povinnosti. Aby totiž mohly soutěžit o Oscary a s nimi spojenou prestiž, musí si film projít alespoň sedmidenní omezenou kino distribucí. Netflix proto filmy jako Frankenstein či Sny o vlacích vypustí do několika málo vybraných amerických kin zhruba dva týdny před jejich premiérou na streamovací službě.
Zdroj: Netflix
Mnozí se tedy obávají hotové apokalypsy v Hollywoodu nebo zániku kin. Situace ovšem (alespoň prozatím) nebude tak dramatická. Vedení Netflixu slíbilo zachování široké kino distribuce pro rozpracované projekty Warnerů a žádné extrémní bezprostřední propouštění či nahrazování talentů nejspíš nehrozí. Na druhou stranu, za pár let se karta obrátí a kina a prodejci fyzických nosičů odliv filmů rovnou na streaming určitě pocítí.
