Videohry se snaží hráče zaujmout všelijak, jen málokteré však dokážou zanechat výraznější stopu a otisknout se do paměti tak, že už se jich nezbavíte. Přesně to je případ projektu švédského studia Wishfully. Přímé pokračování kouzelné adventury nese název Planet of Lana II a obratně zvládá hráče znovu okouzlit svou poetikou, jednoduchostí a zároveň nečekanou emocionální hloubkou. Vrací nás do známého světa, který se mezitím proměnil stejně jako jeho hlavní hrdinka. Jenže s tím přichází také nové hrozby a ty jsou tentokrát až nepříjemně blízké tomu, co moc dobře známe.
Klid byl jen dočasný
Druhý díl se nebojí začít zostra. Od prvních minut je patrné, že se svět změnil a s ním také jeho obyvatelé. Lana, ačkoliv stále dítě, působí vyzráleji, přesto si zachovává svou křehkost a zranitelnost. Příběh tentokrát staví na kontrastu mezi přírodou a civilizací, respektive mezi harmonií a destrukcí. Na planetu přichází nová hrozba v podobě lidské chamtivosti. To vyvolává vzácný nerost ukrytý hluboko pod povrchem je jeho těžba s sebou přináší devastaci všeho živého. Lesy mizí, krajina se mění v šedé průmyslové zóny a kdysi živoucí svět začíná uvadat.
Pokud vám to celé zní povědomě, nejste daleko od pravdy. Lehké paralely s Avatarem se nabízejí samy, jen tentokrát bez hollywoodského patosu. Když jsou v ohrožení její milovaní, Lana neváhá a znovu se vydává na nelehkou cestu. Příběh je opět vyprávěn minimalisticky, ale o to silněji skrze emoce, gesta a prostředí, jež podtrhují téma nevinnosti v kontrastu s bezohledností dospělého světa.
Krása s temnou stránkou
Vizuální styl zůstává věrný svému předchůdci z roku 2023, což je bezesporu správné rozhodnutí. Není třeba měnit něco, co funguje. Planet of Lana II tak opětovně nabízí malebně stylizovanou grafiku, která připomíná pohyblivý obraz. Vítanou novinkou je větší rozmanitost prostředí. Zatímco první díl se držel při zemi u menšího množství typů krajiny, pokračování nás zavádí do mnohem širšího spektra lokací. Od hustých lesů přes otevřené pláně, podmořské oblasti až po mrazivé horské průsmyky má každé prostředí svou vlastní atmosféru a slouží jako vyprávěcí nástroj. Zásadní roli nejen v příběhu hraje kontrast. Na jedné straně stojí životem bující barevná příroda, na straně druhé chladné kovové struktury. Industriální oblasti působí téměř nepřátelsky už od pohledu. Barvy rychle blednou a hráč okamžitě cítí, že vstoupil na území, kde už harmonie nemá místo.
Druhý díl se v mnohém drží osvědčeného základu, ale nebojí se přidat nové vrstvy. Lana sama o sobě nedoznala zásadních změn a stále je odkázána na svou obratnost. O to větší důraz je kladen na čtyřnohého společníka. Mui oplývá novými schopnostmi, které výrazně ovlivňují hratelnost. Jednou z nich je dovednost na určitý čas zkratovat technologii v okolí, což se hodí například při deaktivaci laserů nebo omráčení robotických nepřátel. Další zajímavou mechanikou je ovládání různých strojů, což částečně nabízel už první díl, ale tentokrát šli vývojáři zase o kousek dál. Nyní umožnili hráčům přenášet různé objekty a tím vytvářet cestu nebo řešit logické hádanky. Úplnou novinkou je pak převzetí kontroly nad konkrétními tvory, což otevírá dveře k mnohem komplexnějším hádankám.
Známé základy, nové možnosti
Planet of Lana II se nebojí být náročnější. Logické pasáže jsou propracovanější a často vyžadují kombinaci více mechanik či úkonů najednou. To je na jednu stranu velmi osvěžující, na druhou to odhaluje jeden z největších problémů hry, a to způsob, jakým představuje… tedy, jakým nepředstavuje nové mechaniky. Sice dostanete pokyn, jakou klávesu stisknout, ale už vám nikdo nevysvětlí, co přesně daná schopnost dělá. Hráč je proto často odkázán na metodu pokusu a omylu, což může být pro někoho zábavné, ve výsledku to ale vede spíše k frustraci. V kombinaci s komplexnějšími hádankami se stává, že hráč tápe déle, než by bylo zdrávo, a absence jakéhokoliv systému nápovědy situaci nijak neusnadňuje. Jakmile však mechaniky pochopíte, hra se vám výrazně otevře. Najednou začnete vidět možnosti, které vám předtím unikaly, a puzzle začnou dávat smysl.
Další slabinou Planet of Lana II je místy krkolomné ovládání. Ačkoliv hra funguje dobře jak na ovladači, tak na klávesnici s myší, některé pasáže vyžadují rychlou kombinaci více akcí najednou. V těchto momentech se ovládání stává méně intuitivním a může vést k opakovaným chybám. Nepříjemný problém ale představuje umělá inteligence ovládající Muiho. Přestože máte nad jeho pohybem určitou kontrolu a můžete ho nasměrovat na konkrétní místo, v některých situacích se chová nepředvídatelně. Někdy ignoruje příkazy, jindy se vydá kousek opačným směrem, než by měl. To může být obzvlášť frustrující v pasážích, kde na přesnosti záleží… a že jich není zrovna málo. Nejednou se mi stalo, že Mui místo do bezpečí naběhl přímo do zorného pole hlídkovacích dronů, což vedlo k opakování celých sekvencí. Checkpointy sice existují, ale ne vždy se na ně dá spolehnout.
Začátek hry může působit pomaleji a méně přístupně. Kombinace nových mechanik a nedostatečného vysvětlení může některé hráče frustrovat, a dokonce odradit. Jakmile se ale přes tuto fázi přenesete, titul se výrazně zlepší, i když se nevyhnul menším technickým problémům. Občasné bugy a drobné chyby nejsou vyloženě katastrofální, ale rozhodně si jich všimnete.
Odměna za trpělivost
Ve druhé polovině už Planet of Lana II funguje, jak má. V hádankách vidíte smysl, příběh nabírá na síle a hráč se konečně ponoří do světa, který si zamiloval už v prvním díle. Jedním z nejsilnějších aspektů titulu je stále důraz na audiovizuální prezentaci. Hudba opět skvěle doplňuje dění na obrazovce, ať už jde o klidné pasáže nebo napjaté momenty, čímž jsou emoce předávány s neuvěřitelnou přesností. Zvláštní zmínku si zaslouží také smyšlený jazyk. Přestože mu nerozumíte, díky intonaci, gestům a kontextu vždy pochopíte, co se děje.
Co se týče délky, hra se pohybuje mezi pěti až osmi hodinami, což je o kousek více než původní Planet of Lana. Nabízí však více obsahu z hlediska světa a jeho historie. Dozvídáme se například více o původu Muiho i o samotné planetě, což dodává příběhu větší hloubku. Zajímavé je také propojení s prvním dílem. Hráči, kteří si pamatují detaily, ocení různé odkazy a souvislosti, čímž do sebe vše krásně zapadá a vytváří ucelený obraz.
Závěr nepůsobí definitivně a nechává si prostor pro další pokračování. Je to chytré rozhodnutí, které naznačuje, že příběh Lany ještě ani zdaleka neskončil. Na druhou stranu se tím studio Wishfully zavazuje k pokračování série. Osobně bych byla raději, kdyby konec byl méně otevřený a před závěrečnou obrazovkou s titulky předal ještě nějaké to tajemství. Tím by se zároveň protáhla hratelná délka, a kdybychom se za Lanou už nikdy nevrátili, nebyl by to vzhledem k větší uzavřenosti děje takový problém.
Planet of Lana II je důstojným pokračováním, které si zachovává kouzlo svého předchůdce a zároveň se nebojí udělat krok vpřed. Nabízí podmanivý a o poznání drsnější svět, silnější příběh i propracovanější hratelnost, zároveň ale naráží na několik neduhů, které dokážou výsledný dojem nepříjemně narušit. Pokud jste si oblíbili první díl, druhý vás nezklame. Jen počítejte s tím, že cestu si k němu tentokrát budete hledat o něco složitěji.
