Millie hledá u mladé a bohaté rodiny práci coby pomocnice v domácnosti, aby se nemusela vrátit zpět do vězení. Nina a Andrew žijí s jejich malou dcerou ve velkém domě spořádaně se jevící život, a tak Millie neváhá, do jejich domácnosti se nastěhuje a odhodlaně se pustí do všemožných úkolů. Brzy však zjistí, že s rodinou není něco v pořádku…
Dva zvraty
Že něco neštymuje a že má rodinka kostlivce ve skříni, stejně jako Patrick Bateman z obdobně rámovaného Amerického psycha, film odhalí skutečně velmi brzy. Možná až příliš brzy. Mezi klidným úvodem a naprosto vyhrocenou komplikací dění se nenachází takřka žádný přechod. Film se neobtěžuje s žádným pozvolným budováním atmosféry. Z nuly na sto přejde téměř ze scény na scénu – v jednu chvíli se všechno odehrává v klidu a vzápětí postavy z plných plic křičí a hází po sobě nádobí. Přechod zkrátka neproběhne hladce, což diváka poněkud otupí. Zvlášť, když se snímek snaží znepokojení a jistou děsivost neustále navyšovat, jenže po prudkém obratu v prvních 15 minutách je už nemá moc kam dál posunout.
Další zásadní zvrat/obrat přijde zhruba 40 minut před koncem. Snímek po relativně krátké líbánkové fázi připomene svoji thrillerovou stránku, načež však na dobrou čtvrthodinku zabředne do vysvětlujícího flashbacku. A ke vší smůle navíc k závěru film následuje velmi podobnou výstavbu jako jiný snímek se Sydney Sweeney v hlavní roli, a to Voyeuři. Ti také začínají relativně nevinně, ale od romance k vypjatému dramatu přechází výrazně přirozeněji. Avšak stejně jako Pomocnice se ke konci zvrhnou ve zbytečně brutální naplňování pomsty, čímž vlastně podkopou dosavadní vývoj.
Zdroj: Bontonfilm
Soudržnost > komplexnost
Jednu věc ale nelze filmové Pomocnici upřít: s naznačováním, dílčími motivy a zvraty pracuje překvapivě soudržně. Nesnaží se do hry zapojovat zbytečně mnoho prvků a foreshadowing, byť místy poměrně okatý, uspokojivě uzavírá a nenechává jej přijít vniveč (např. zamykání podkroví či pád ze schodů). Film také zpětně opodstatňuje hrubý přechod k psychologickému hororu. Jen po jistou dobu jakoby potlačuje fakt, že se jedná o thriller. Millie a Andrew prostě odmítají ukázat na slona v místnosti a nějak daný problém řešit. Některé situace a dialogy jsou proto frustrující a laciné stejně jako třeba hororové klišé, kdy postava nevědomky couvá zády k nebezpečí.
Na druhou stranu okrajově potřebné prvky (ovšem stále potřebné) film ohlodává na kost a využívá je skoro až z nutnosti zavděčit se knižní předloze a jejím fanouškům a z potřeby předpřipravit si půdu pro pokračování. Jmenovitě postava italského správce pozemku, Enza, působí účelově a děj ovlivňuje primárně mimo záběr, kvůli čemuž působí nadbytečně (stejně tak Andrewova matka). Přesto Pomocnice působí soudržně a domyšleně, nikoliv hloupě.
Zdroj: Bontonfilm
Geny a džíny Sydney Sweeney
Jenže i přes vydařenou výstavbu má film problém oslovit širší publikum. Nepochybně zaujme čtenáře předlohy a především dámské publikum, jenže z mantinelů béčkové produkce se mu zřejmě vymanit nepodaří. Pomoct tomu přitom mohlo herecké obsazení. Představitel Andrewa, Brandon Sklenar, si sice v Hollywoodu jméno teprve dělá, jeho herecké kolegyně však pozornost přitahují i za něj. Herečku Niny, Amandu Seyfried, má jistě značná část diváků v paměti díky legendárnímu muzikálu Mamma Mia! Její výkon v Pomocnici pak sice místy působí příliš teatrálně, ale aspoň odvádí pozornost od ryze průměrného výkonu Sydney Sweeney.
Millie za sebou možná má drsnou minulost, scénář jí však nedává dostatek prostoru to ukázat skrze její charakter. Sydney Sweeney tak jednak nemá až tolik co hrát, a jednak i tak většinu scén hraje se stále stejným nakyslým výrazem. Přesto jako herečka představuje jméno, kvůli kterému do kin dorazí další druh diváků. Navzdory mnohdy zbytečným internetovým kontroverzím totiž Sweeney skutečně disponuje skvělými geny a vědomě s touto skutečností pracuje. Pomocnice z jejích vnad navíc nedělá žádnou extra show a nahotu drží na minimu. Což může být pro někoho zklamání, ale alespoň se mediální diskurz neutrhne ze řetězu jako kvůli té pitomé reklamě na džíny.
Pomocnice je poměrně konvenční psychologický thriller, který atmosféru mění spíše nárazově, než pozvolně. Zůstává však solidně soudržný a neutíká k nelogičnostem. A i když se herecké výkony pohybují na hranici průměrnosti, samotné obsazení je samo o sobě funkční.
