Quarantine Zone: The Last Check je jedním z těch titulů, kde je vaším úkolem číslo jedna rozhodovat o lidském osudu. Pár her s podobnou premisou už jsem viděla – ve světě po katastrofě jste to právě vy, kdo musí svojí pečlivou diagnózou a instinktem odlišit nebezpečné entity od nebohých přeživších, kteří hledají úkryt. Řekla bych ale, že tento titul od vývojářů Brigada Games posouvá vcelku jednoduchý námět na trochu jiný level.
Hru vydalo studio Devolver Digital 12. ledna tohoto roku. Nabízí vám buď kampaň, která trvá dvacet šest herních dní, nebo nekonečný režim. Já v tomto případě zkoušela hlavně kampaň.
Správce, který má na starosti všechno
Přesunete se do postapokalyptického světa, ve kterém se šíří nákaza. Ta infikované promění na zombie. To asi není překvapivé. Avšak neočekávejte, že se budete brodit městem, střílet na vše, co se hýbe, a léčit si zranění někde v polorozpadlé kůlně. Vy jste totiž v bezpečí. Zatím. A pokud budete dělat svoji práci dobře, zůstane to tak.
Pro přeživší existují tábory pod armádní správou, s dostatečným vybavením, zásobami a spoustou schopných mužů. Přesto jste to právě vy, kdo se stará jako správce tábora skoro o všechno. Skutečně si připadám jako Ferda Mravenec, který řeší každý – ale opravdu každý – problém.
V první řadě prohlížíte nově příchozí přeživší. Muž cynického humoru a vědeckého přístupu k apokalypse, Georgie, vám vysvětlí základy. Následně bude rozšiřovat váš repertoár předmětů a technik, kterými budete ověřovat stav lidí před vámi. Máte svůj seznam symptomů, do kterého musíte odkliknutím jednotlivých bodů zaznamenat vaše poznatky. Lidé přicházejí různí – někdy jsou jen hrozně špinaví, jindy už na první pohled vidíte, že jim nemůžete pomoct. Hra vám to ale nebude dělat jednoduché – i na základě jednoho symptomu někdy budete muset přeživšího poslat… ehm, na onen svět?
To však není vaše jediná starost. Stáváte se rovněž správcem celého tábora. Musíte doplňovat zásoby jídla, léků nebo paliva pro generátory, řešit různé side questy, tedy drobné problémy, které se v táboře vyskytnou, nebo ho bránit před napadením vlnami zombie. Jo a taky jste vědec, který už se na etický přístup dávno vykašlal.
Jak všichni skončili v karanténě
Existují ale různé symptomy. Některé, byť vypadají strašně (třeba zářivě žluté oči), pouze poukazují na špatný zdravotní stav přeživšího. Netřeba se bát, takový člověk si prostě jen něčím prošel, ale infekci s sebou nepřináší. Pak jsou symptomy, u kterých je těžké říct, zda se jedná o pouhou nemoc nebo onu záhadnou infekci. Takové lidi musíte poslat do karantény (ta mimochodem není nafukovací). No a pak jsou symptomy, které jasně svědčí o přítomnosti infekce. Těmto lidem už není pomoci a – slovy vašeho nadřízeného – jim prokážete milost, když je pošlete na likvidaci.
Víte, zpočátku není tak jednoduché se ve všem orientovat. Některé věci vám hra, váš nadřízený (Major) nebo parťák Georgie vysvětlí vcelku dobře. No a na některé si zkrátka musíte přijít sami.
Vyznat se v symptomech je po pár prohlídkách poměrně jednoduché. Jenže já někdy trpím přehnaným optimismem. Myslela jsem si, že když objevím onen „červeně značený“ symptom, ještě to nemusí být konec. A tak jsem zaplnila celý karanténní prostor pro tři osoby hned během prvního dne. Jenže přeživších vám přichází více a, jak vám Georgie několikrát vysvětlí, svoji práci musíte dělat pořádně. Takže to jinými slovy znamená, že opravdu nemůžete všechny poslat na likvidaci. Karanténa má vskutku omezenou kapacitu a přidělit podezřelého do ubytovacího bloku by se vám mohlo škaredě vymstít. Někdy prostě nebudete mít na výběr, vrátíte se zpátky do karantény, vytáhnete si toho, který je na tom nejhůř, a pápá.
Laboratoř i s klecí
Ale ani když se naučíte razantnímu přístupu, nemáte vyhráno. Prohlídky je potřeba dělat důkladně, a pokud vám unikne jediný symptom, už jste udělali nekompetentní prohlídku. A to i v případě, že jste užili všech nástrojů a jen zapomněli zaškrtnout políčko. To se, obzvláště u ohledání batohů, stane opravdu snadno. Ups, rozlučte se se zkušenostními body. Navíc, čím lépe svou práci děláte, tím více peněz dostanete na správu tábora. Investovat do jeho rozvoje se opravdu vyplatí. Zvětšíte kapacity jednotlivých sektorů a zesílíte generátory nebo strážní věže.
Fascinující jsou neznámé symptomy. Přijde přeživší, na kterém vidíte něco, co nemáte v tabulkách. Šéfe, to mi nevychází. Tento človíček pošupajdí do laboratoře a tam… poslouží vyššímu dobru! Ale laboratoř je tedy příběh sám pro sebe. Když vás učí s ní zacházet, skončí úkol v momentě, kdy vytáhnete požadovaný orgán. Nikdo vám ale neřekne, že se orgány hromadí na stolku za vámi a proces není vcelku kompletní. Musíte pak ještě z orgánů udělat vzorky a sami je analyzovat.
Zábavné jsou pro mě ale hlavně momenty z karantény. Následující den je vhodné zkontrolovat vaše podezřelé, zda-li se něco změnilo. K lepšímu, k horšímu nebo rovnou k nejhoršímu. Stane se, že přijdete a zjistíte, že z karantény je hodovací síň pro nového zombie. V takovém případě, prosím, zatáhněte za páku. Mimochodem, navnadím vás… v určité fázi kampaně dostanete klec. No co byste do ní asi tak mohli zavírat, že?
Pravidelná evakuace a likvidace plebsu
Přijde mi vtipné, že se vás přeživší pokouší přemlouvat. Ať je hlavně neposíláte zpátky, když něco objevíte. Abyste lhali. Že je hned musíte poslat za jejich příbuznými do bezpečí. Oni totiž, nebožáci, netuší, že ať už jsou na tom jakkoli, tohle jim opravdu nedopřejete. Přístup vlády k apokalypse je totiž skutečně matematický a všichni jsou jen čísla ve výkazu.
Jasně, když jsou infikovaní, rozhodně je nepošlete zpátky do oběhu. Ale když jsou zdraví, stanou se součástí byrokratického systému kvót. Ano, i to je náplň vaší práce, navíc dost podstatná. Jednou za pár dní všechny vaše přeživší rozdělíte při evakuaci tábora do jednotek. Buď k vědcům, za to jsou zkušenostní body, nebo k vojákům, za to jsou peníze. Takže vlastně… právě ti, kteří prohlídkou prošli, se pravděpodobně vrátí zpátky na frontu. Akorát teda nevím, na základě čeho se máte rozhodovat. Možná prostě podle toho, co zrovna potřebujete, nebo jak to cítíte ve svém nezúčastněném mozku. Podstatné je, abyste splnili kvóty, nebo si těch pár dnů mezi evakuačními konvoji střihnete znovu.
Velkou událostí je i poplach. To se zombie z celého města začnou valit na váš tábor a vy je budete ostřelovat dronem, ideálně dřív, než rozbijí ochrannou zeď tábora. Možnosti jsou různé a naučit se efektivnímu způsobu likvidace vln může chvíli trvat. Pokud se zeď rozbije, prohrajete (stalo se mi víckrát, než jsem ochotna přiznat) a do bitvy se vrátíte znovu.
Když vám podřízení neuhnou z cesty a další pikošky
Nechci říct, že hry testuju na toastovači, to zase ne. Myslím si však, že zastupuju typ hráče, který nemá obrovskou počítačovou stanici s vybavením za desítky tisíc. To znamená, že pokud jsem chtěla nejvyšší možnou grafiku, vyskytla se řada problémů. Například to, že se mi lidé zasekli při příchodu do tábora v kontrolním rámu, nebo to, že mě odstrkávali moji podřízení. Jednou za čas, když kolem mě procházel NPC voják svojí přesně vytyčenou trasou, moje postavička zkrátka skočila do vzduchu sama od sebe, zatímco voják pokračoval dál.
Nastav si nižší grafiku! Ano, to můžu. Ale Quarantine Zone: The Last Check je jeden z těch titulů, kde i drobným snížením grafiky způsobíte potíže v hratelnosti. Zkuste si s nižší grafikou (dokonce ani ne low, stačí medium) rozeznat nekrózu od špíny. Na tom závisí životy! Digitální, ale přece…
To však hře v obecnosti těžko vytýkat. Snad se vám to se správným vybavením ani nestane. Trápí mě však, že si nemůžu jednotlivé příznaky při prohlídce přiblížit více. Třeba na nohou se mezi herpesem a modřinami rozhoduje místy dost těžko a přiblížení o kousíček, co vám hra nabízí, moc nepomůže. Zároveň bych si při té práci Ferdy Mravence docela ráda zkusila i proces přesunu přeživších do tábora (nápad na vylepšení?). Časem vám hra bude připadat repetitivní.
Kočičí parťák a příjemné detaily
Když jsme u toho, jedna věc mi připadá v celosvětové apokalypse dost nerealistická. Proč jim nikdo nesundá oblečení? Proč? Chcete mi říct, že když pokračování lidské rasy záleží třeba na jediném kousnutí nebo škrábnutí, tak mi raději dáte diskutabilní skener, než abyste je svlékli?! Chápu, je to další věc, která se počítá do hratelnosti a zážitku z hraní. Ale když mě ten skener tak nebaví... Docela otravné je navíc i to, že pokud už při vstupu přeživšího za bránu vidíte kousanec přes celou jeho tvář, stále ho kvůli zkušenostním bodům musíte důkladně diagnostikovat.
Závěrem však musím ocenit, že Quarantine Zone: The Last Check se hemží detaily, se kterými se opravdu nikdo dělat nemusel. Jsou dobře graficky vyvedené, ostatně jako celá hra. Ať už se jedná o širokou škálu vizuálních symptomů, graffiti na stěnách nebo i to, že modelů pro přeživší je dost a hned tak se vám neokoukají. I audio a dabing jsou ucházející.
Hru se po chvíli naučíte, i když vás místy za ručičku opravdu nevodí, a pak se dost možná přistihnete, že jste skenováním přeživších a krmením zombíka v kleci strávili celou noc… A než ulehnete do postele po velice náročném pracovním dni, můžete podrbat svého kočičího parťáka, zrzounka, který se vyskytuje buď ve vaší kóji, nebo u hlavní brány. Hru, která mi dá na výběr interakci „pet“ u zvířat, zkrátka nelze bodovat nízko.
Quarantine Zone: The Last Check je trochu jiný pohled na zombie apokalypsu. Ideální verze pro ty, kteří se nezvládají brodit rozpadlým městem s omezeným zásobníkem a pocitem, že je za rohem něco sní. O napjaté momenty sice také nebude nouze, ale když se do hry pořádně dostanete, začnete u ní docela relaxovat. Rozhodně vás má čím zabavit, ačkoli časem pojedete v rutině. Grafické a herní zpracování je poměrně slušné a na malém prostoru si vývojáři dali záležet i na detailech. Vady jsou spíše kosmetické, případně závisí na individuálních hráčských preferencích. Někoho to skenování bavit určitě bude.
