Pokud čtete tuto recenzi, pravděpodobně jste byli obelstěni, propuštěni a odhozeni do nejvzdálenějšího kouta galaxie s 3D tiskárnou a moralizujícím AI asistentem. Gratulujeme, oficiálně jste se stali součástí hvězdného programu, který rozhodně nemá nic společného s nezákonným vyhoštěním. Ale nezoufejte! Kromě nedostatku surovin, nedošlé výplaty a minimální šance na přežití vás čeká barevné dobrodružství plné skákání, objevování, skenování biofauny a firemní pomsty. Vítejte ve hře Revenge of the Savage Planet od kanadského studia Raccoon Logic, která vás již podruhé zavede do pestrobarevných koutů vesmíru.
Staňte se hrdinou… nebo nepohodlným zaměstnancem ve vyhnanství
„Je to jako stará verze. Ale jinak.“ – marketingové oddělení
Ano a ano. Slyším vás, vy hnidopichové. Revenge of the Savage Planet není tak úplně nová hra. Je to spíše jako když vezmete starý produkt (Journey to the Savage Planet), přidáte třpytky, nový skin, editor místnosti a prodáte ho znovu jako Deluxe Revenge Premium Edition. A ono to vážně funguje. Proto není důvod toho moc měnit… jenže se toho změnilo dost. Kamera si dala odstup, takže konečně vidíte vlastní skafandr, výbava prošla kosmetickou plastikou a planeta už není jen jedna, ale je jich hned několik. Po tom, co vás Alta Corp. sprostě vykopla jako přezrálé rajče z firemní zahrádky, jste havarovali na neznámé planetě s jediným cílem → najít ztracené vybavení, opravit loď a jít si stěžovat na SÚIP.
Vesmírné vozítko ovšem nepohání ani slzy mořské panny, ani duhové bobky jednorožců. Hlavním palivem je humor (to už vám snad z těch prvních odstavců došlo). Všude na vás číhají šílenosti plné absurdního korpo-jazyka, přehnaných sloganů, falešného nadšení a reklam na neexistující produkty, které nikdo nepotřebuje, ale každý je musí mít. Umělá inteligence po vašem boku má více osobnostních poruch než celý IT tým a beze studu komentuje vše, co uděláte. Celá hra je jedním velkým výsměchem megakorporacím, společnosti a zdravému rozumu. Bravo! Bavila jsem se. A vy můžete také, jen si předtím oprašte angličtinu.
Když nemáte domov, vyrobte si aspoň zbraň
„Nejsme zlí. Jen nemáme svědomí.“ – personální oddělení
Abyste v té pomstě moc nezaháleli, na základně se můžete věnovat výzkumu odchycených tvorů, dekorovat interiér a samozřejmě využívat hyper-super-čuper 3D tiskárnu. Sice zvládne vytisknout plazmovou pušku, ale nedá vám nic, dokud nepřinesete nálož nerostného bohatství z hroudy, na které jste přistáli. Takže stříkací pistolku do ručky a vykasat šílený skafandr coby nejnovější módní výstřelek do černočerného vesmíru, jde se drancovat člověkem dosud nepoznamenaný ekosystém.
Každá planeta je jako Disneyland pro biology. Skáčete, plavete, skenujete, hledáte truhly i teleporty a občas ztrácíte orientaci, že by vám ani nejnovější aktualizace GPS nepomohla… pokud byste vůbec chytili signál. Někdo konečně koupil mapu, ale ta mrcha ukazuje jen úkolové oblasti a ignoruje snahy si označit vlastní bod. Cesta je cílem a to doslova, protože většinu času ji budete hledat. Alespoň že flora je krásná… a jedovatá, a fauna je zase roztomilá… a tuze vražedná. Všechno tu s vámi chce navázat až nepřiměřeně fyzický kontakt. Pochlapte se, natáhněte čisté spodky a vyrazte objevovat. Odměnou vám budou upgrady, díky nimž můžete skákat výš, plachtit vzduchem i stříkat tekutiny (ve vší počestnosti).
Teleporty o rychlosti korporátního schvalovacího procesu
„Žádná chyba není fatální, pokud o ní nikdo neví.“ – z interní směrnice pro krizovou komunikaci
Souboje jsou oddechovky, které s přehledem zvládnete, než vám falešná obrazovka aktualizace systému Windows zahlásí hotovo. Většinou se obejdou bez špetky taktiky. Můžete střílet, můžete házet bomby, můžete stříkat sliz nebo jen sledovat, jak se vaši protivníci zabijí sami navzájem po použití vábidla. Velké nařachané bossy si budete pamatovat spíše pro jejich výstřední design než obtížnost.
Grafika je jako když někdo vylil kýbl pastelové barvy na No Man’s Sky, a pak popostrčil posuvník roztomilosti na 200 %. Zvuky jsou komické, animace absurdní a celé to působí jako epizoda z těch bláznivých kreslených seriálů, kde hlavní hrdina umře, ale smějeme se tomu. Každá planeta je vizuální orgií jinakosti a každá fauna i flora doslova žadoní, abyste ji naskenovali do indexu. Nová destinace zároveň odemkne nový nástroj výbavy, abyste se dostali do míst, kam to předtím nešlo. Najednou objevíte nové uličky, nové poklady i nový smysl života! Díky tomu máte pořád co dělat a průzkum planet se jen tak neomrzí.
Naštěstí vývojáři nejsou tyrani, aby vás nechali pobíhat po celé planetě po svých. Teleporty v jedné lokaci frčí jako expresní výtah. Píp, zzzzt, píp a jste tam. Ale zkuste se přesunout mezi planetami a najednou máte dost času zkontrolovat emaily, sníst párek v rohlíku nebo začít přemýšlet o velikosti nohou vašeho vesmírného badatele. Kdo má sakra tak velké nohy?! Loadingové obrazovky sice nejsou věčné, no rozhodně vás donutí přehodnotit plánované přelety.
Já vím, že někteří jistě budete argumentovat mnohými recyklovanými prvky z předešlého dílu, proč by Revenge of the Savage Planet zasloužil nahlásit na právní oddělení. Jenže když kopírujete vlastní dílo, není to zločin. Trestní zákoník č. 121/2000 Sb. mluví jasně! A víte vy co? Sice jsou některé příšery jen přebarvené verze jiných, ale to nevadí, protože hra Revenge of the Savage Planet se nesnaží být revolucí. Snaží se být zábavou. A to se jí zatraceně daří.
Smích je nejlepší obrana, i když vám nepomůže
Kýbl dechu™ – pro všechny, kterým během recenze došel vzduch
Bojíte se bezduchého bloudění v kosmu? Úkoly vám ukážou cestu. Od vyhazování nepřátel do vzduchu přes testování nových dovedností až po vědecký výzkum organického čehosi se čtyřmi páry očí. Všechno má smysl, aspoň dokud to nezapomenete v euforii z nalezení další tajné jeskyně. Revenge of the Savage Planet se hraje dobře… až na to, že se musíte trefit do milimetrového slabého místa na příšerách, které zrovna dělají salta ve vzduchu. Není to tragédie, ale vaše prsty vám občas pošlou výpověď.
Pokud máte vůbec nějaké kamarády, můžete si na vesmírné badatele hrát ve dvou online, skrze split screen nebo přes crossplay. Nic extra to nepřidává, ani společenský status si tím nenavýšíte, ale smát se společně bizarním reklamám na modrý NanoSliz je k nezaplacení. Revenge of the Savage Planet je hra, která vás nerozbrečí dojetím, ale možná smíchem. Ať už jste nováček, nebo veterán prvního dílu, čekejte korporátní satiru, a hlavně zábavné vesmírné dobrodružství s nadsázkou. Příběh navazuje na předešlý díl asi jako reklamní slogan na skutečnost… nějak to souvisí, ale úplně nemusíte vědět jak. Takže pokud jste Journey to the Savage Planet nehráli, Alta Corp. vám odpouští. Revenge of the Savage Planet může být klidně vaším poprvé. Dostanete potřebné info a zbytek je stejně absurdní chaos. Co mi to jen připomíná…?
„Alta Corp. vám děkuje za přečtení této recenze. Nezapomeňte, že tím zároveň souhlasíte se zpracováním osobních údajů a stvrzujete své doživotní členství v korporaci. Výpovědi nepřijímáme.“ – schváleno vedením i právním oddělením
Revenge of the Savage Planet bude jediným případem, kdy si užijete vyhazov z práce i následné firemní motivační video. Je to barevné, absurdní, drzé a rozhodně ne certifikované žádným bezpečnostním úřadem. Hra si na nic nehraje, a právě proto vás pobaví víc než teambuilding s mimozemšťany. Pokud vám na herní scéně chybí kombinace sci-fi, korporátního cynismu a barevného chaosu, tady máte vše v jednom balení.
