Když se otevře Zjevení Janovo, přicházejí na zem čtyři zvěstovatelé soudného dne. Nejprve na křehkost těla upozorní Mor. Poté Válka připomene, jak málo stačí, aby se člověk obrátil proti člověku. Hlad zase ukáže, jak rychle se morálka ztenčí, když není čím nasytit prázdný žaludek. A nakonec přijíždí Smrt, ne však jako varování, ale jako finální tečka. Série Jezdci apokalypsy od Laury Thalassy se rozhodla tento biblický motiv uchopit po svém. Každý z Jezdců byl vyslán zničit lidstvo a každý až dosud podlehl té nejstarší lidské slabosti… lásce. Ve čtvrtém a posledním díle přichází sama Smrt, Thanatos, aby dokončil to, co jeho bratři nezvládli.
Autor:
Vydavatel:
Distributor:
Originální název:
Žánr:
Série:
Díl:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
Laura Thalassa
booklab
Slovart
Death
Young Adult, Romantická
Jezdci apokalypsy
4. ze 4
Ondřej Pauser
560
černobílý
brožovaná s ořízkou
2026
978-80276-0965-9
9788027609659
první
Zdroj: Slovart
Pamatuj na svůj účel
Thanatos se probouzí už na konci předchozího dílu. Teď není čas váhat. Tři Jezdci selhali a zvolili si lásku. Smrt však nehodlá opakovat jejich chybu. Projíždí městy, zvěř před ním prchá, lidé ve vteřině umírají, budovy se hroutí a svět se drolí pod jeho vůlí. Nic mu nestojí v cestě. Jenže pak přijede do míst, kde žije dívka Lazarus. Každý člověk zemře… každý kromě ní.
Lazarus stojí mezi těly svých blízkých a Thanatos si nemůže její duši vzít, což v něm probudí zvědavost. Pokud ji Smrt nedokáže zabít, znamená to, že ona jediná má šanci ho zastavit, a tak se z truchlící ženy stává lovkyně. První část knihy je překvapivě hravá. Lazarus se vydává po stopách Smrti jako někdo, kdo si je svého břemene vědom. Jejich střety jsou krvavé, ale nechybí jim náznak provokace. Ani jeden nemůže skutečně zemřít, a tak si spolu hrají na kočku a na myš (nutno říct, že Smrt si to náramně užívá).
Při prvním setkání v knize Hlad působil Thanatos jako monumentální a děsivý anděl smrti. Nyní se však ukazuje jako rozverný, sarkastický, až skoro mladistvý a sází jeden vtip za druhým. Vyzývá Lazarus, aby ho našla, aby ho překvapila a aby ho porazila, a ona to skutečně zkouší.
„Všechna stvoření nakonec padnou do mých rukou, kismet. Králové i žebráci, děti i válečníci. Velryby i mouchy, sekvoje i pampelišky. Všechno skončí. A až se tak stane, jsem tam já, abych si to všechno vzal. Nezastavíš mě ani dnes, ani zítra – nezastavíš mě nikdy. Ale – ačkoli se to vzpírá zdravému rozumu – myslím, že mě baví sledovat, jak se snažíš.“
Odsouzeni snášet jeden druhého
Musím přiznat, že první část knihy mě bavila nejvíce. Autorka se v ní konečně odpoutala od šablony předchozích dílů, kde Jezdec obvykle hrdinku zajal a postupně si ji podmanil. Thanatos se o Lazarus nezajímá jako o kořist, ale jako o hádanku a je to nesmírně osvěžující. Sice je mezi nimi jiskra, ale není to okamžité podrobení… je to hra.
Stejně jako Mor a Válka i Hlad podlehl citům a Smrt takový rozhodně nebude. Jenže právě v tom spočívá největší ironie. Ze všech bratrů je Thanatos paradoxně nejsympatičtější (alespoň pro mě). Působí svobodně a téměř lehkomyslně. Jeho rozmluvy s Lazarus jsou plné popichování a slovních přestřelek. I ve svých postojích si je jistý. Smrt dokáže milovat, ale nikdy nezažil ztrátu. Nikdy nepřišel o něco, co by bylo nenahraditelné. Proto je pro něj myšlenka zřeknutí se svého údělu nemyslitelná. I když začne k Lazarus chovat silné city, stále věří, že může mít obojí: dokončit své poslání a mít ji po boku. Vždyť ona na rozdíl od ostatních nezemře. A právě to je jádrem konfliktu. Pro Lazarus není přijatelný svět bez lidí a pro Thanatose není přijatelný svět bez ní.
„Jsem poslední svého druhu a nesu s sebou nejrůznější pohromy, které zamoří lidstvo. Jeho pole zčernají, jeho zvířata uprchnou. Smrtelníci se budou třást před mým jménem a všichni padnou pod mým dotykem. Neboť já ukončím svět.“
Lazarus je silná, chytrá a odhodlaná. Přežila něco, co nikdo jiný ne a místo truchlení se rozhodne bojovat. Musím ale přiznat, že z celé čtveřice hrdinek série mi sedla nejméně a to zřejmě proto, že její charakter nepřináší tolik nového. Přesto má silné momenty a některé její činy skutečně lámou srdce.
Série je známá svou erotickou náplní. Nejde o červenou knihovnu v klasickém slova smyslu, ale o temnou a vášnivou chemii mezi dvěma bytostmi, které by spolu vlastně neměly existovat. Thanatos je v intimních chvílích překvapivě horlivý, a místy až zvrhle hravý. Jeho nadšení působí téměř komicky, což rozbíjí jeho temnotu. Ne všechny scény jsou detailně propracované a některé působí jako rychlé průlety, ale zapadají do vývoje milostného vztahu.
Nic ve skutečnosti nezmizí
Jedním z nejsilnějších aspektů závěrečného dílu je opětovné setkání všech čtyř Jezdců, které bylo taktéž předznamenáno již v předchozí knize. Přesně na to každý čtenář čekal. Bratrská dynamika je naprosto skvělá. Hlad je věčně nevrlý a ironický, Válka přímočarý a nekompromisní, Mor nepřekvapivě starostlivý a ochranitelský a Smrt se snaží dokázat, že je jiný. Jejich dialogy jsou plné humoru, nadávek a vzájemného popichování. V kontextu apokalypsy to působí až absurdně, ale budete to milovat stejně jako já. Je taková škoda, že přesně tyto pasáže nedostaly znatelně větší prostor.
Čtvrtý díl je nejdelší z celé série a je to znát. Zatímco první polovina knihy je svižná a plná energie, později se tempo místy vleče. Některé pasáže by si zasloužily zkrácení. Zhruba uprostřed se objevuje vedlejší linka, která má prohloubit emocionální rovinu příběhu, ale mě osobně spíše nudila. Závěr je silný, emotivní, ale zároveň předvídatelný. Asi málokoho překvapí, jak se Smrt nakonec rozhodne. Série od začátku směřovala k určitému typu vyústění a nepokusí se ho nijak podvrátit.
Zdroj: Slovart
Život a smrt jsou milenci
Největší slabina celé série je její šablonovitost. Každý Jezdec potká svou vyvolenou, nejprve bojují a odporují si, ale postupně se sbližují, následně přijde oběť, a vše pak vyústí ve šťastný konec. Obměny jsou spíše ve schopnostech Jezdců a jejich vyvolených partnerek, ale základní kostra zůstává stejná. Bohužel ani po nadějném začátku se Smrt nedovedla ubránit těm samým scénářům. Je velikánská škoda, že autorka nevyužila plný potenciál motivu. Nabízelo se tolik možností: jiná dynamika, jiný typ vztahu i odvážnější experimenty, ale Laura Thalassa se rozhodla raději zůstat nohama pevně na zemi než létat v oblacích.
Biblický motiv Jezdců apokalypsy je silný a nabízí prostor pro temnotu, magii, otázky víry, lidství i oběti. Laura Thalassa dokáže psát čtivě, vtáhnout čtenáře do děje a vyvolat emoce. Smrt coby závěrečný díl funguje jako důstojná tečka. Není revoluční, není šokující, ale emocionálně uspokojivý. Uzavírá osudy všech bratrů a dává jim možnost znovu se setkat. Když jsem knihu dočetla, neměla jsem pocit ohromení, ale uzavření… a někdy to stačí.
Smrt přijela, aby zavřela poslední kapitolu lidstva, ale místo toho otevřela tu vlastní. Čtvrtý díl série Jezdci apokalypsy není převratný ani šokující, ale emocionálně intenzivní a dává celé tetralogii důstojné uzavření. Thanatos jako hrdina táhne příběh svou lehkostí, sarkasmem i nečekanou něhou, zatímco apokalyptická kulisa dodává romantice téměř osudový rozměr. Přestože se kniha místy vleče a drží se osvědčené šablony, dokáže čtenáře rozesmát, rozvášnit i dojmout.
