Kolikrát za život si člověk pomyslí, kde by dnes byl, kdyby se tehdy rozhodl jinak? Lidský život je mozaika voleb, které se vrství jedna na druhou a formují naši identitu. Co kdyby šlo vyzkoušet jinou cestu a zjistit, kým bychom mohli být? A co teprve, kdybychom se s touto alternativní verzí sebe sama museli osobně setkat? Polský tým z 11 bit studios tuto myšlenku rozvádí skrze titul The Alters, který sleduje muže, jenž je nucen přežít nejen na nehostinné planetě, ale také ve společnosti svých alter eg.
Já, mé druhé já a zase já
Projektant Jan Dolski se po záhadné havárii, při níž jako jediný člen vesmírné expedice přežil, ocitá na planetě s neúprosnou sluneční radiací. Jan není astronaut ani voják, ale jen obyčejný stavitel, který zpočátku vůbec netuší, jak udržet základnu v chodu, natož jak přežít. Brzy však objeví vzácný prvek rapidium, jenž mu (s nevolí) umožní vytvořit alternativní verze sebe sama, takzvané Alters. Tedy klony, které sdílejí Janovu DNA, ale v určitém bodě života se rozhodly jinak, čímž se jejich cesta odklonila. Kdyby Jan nešel na univerzitu, mohl zůstat doma a starat se o nemocnou maminku, což by ho přivedlo na dráhu technika. Kdyby naopak na univerzitě setrval a dokončil ji, byl by z něj vědec. Každá tato drobná odchylka zformovala jiného člověka, jiného Jana.
Tito alternativní Janové ovšem nejsou pouze bezduchou pracovní silou, ale mají své pocity, vzpomínky (přestože „falešné“), názory, a také výčitky. Mnozí z nich si navzájem nerozumí, hádají se, žárlí nebo zpochybňují svou existenci. Přijmout fakt, že jejich život je pouze hypotetická verze skutečnosti, je pro ně těžké a Jan musí toto křehké společenství udržet pohromadě ve fungující harmonii a do toho neustále přemýšlet několik kroků dopředu, efektivně multitaskovat a mít přehled o všem, co se děje. Rozdělování úkolů není jen otázkou efektivity, ale především manažerského rozhodování.
Kým jsme mohli být
Hra The Alters je kombinací survival strategie, adventury a manažerské simulace. Hráč se stará o mobilní základnu, přičemž musí sbírat suroviny, plánovat přesuny a zároveň řešit technické i morální problémy posádky. Základna funguje jako modulární celek. Můžete ji vylepšovat přidáváním nových místností, z nichž některé mají specifický účel a vyžadují kvalifikovaného člověka pro její správu. A právě v tomto bodě nastupují vaši Alters.
Každý Jan je jiný. Jan doktor je dobrý v léčení a vaření, Jan technik opravuje zařízení, Jan horník těží efektivněji a třeba takový Jan botanik se zase stará o pěstování. Využívat silných stránek každého člena posádky je klíčem k úspěchu. Jednotlivé klony můžete vytvořit s pomocí rapidia a kvantového počítače. Stačí si jen zvolit klíčový moment, kdy se má životní směr nového Jana změnit, což určí jeho dovednosti, charakter i emocionální pozadí. The Alters nelze kompletně prozkoumat při jednom hraní. Počet klonů je omezený, a tak se musíte rozhodnout, jakou kombinaci zvolit, protože všechny v jedné posádce mít nemůžete. Některé události a dialogy zažijete jen s konkrétními Jany, což povzbuzuje ke znovuhratelnosti.
Jedním z klíčových aspektů hry je budování a udržování vztahů. Nejde jen o to, kdo co umí, ale jak se cítí. Hráč musí sledovat psychický stav všech Janů, naslouchat jim, mluvit s nimi a řešit jejich problémy. Pokud se budou cítit zrazeni nebo přehlíženi, upadnou do deprese, frustrace až ke vzteku a jejich výkonnost klesne. Udržovat dobrou náladu je sice náročné, ale životně důležité. Promítání filmů, pivní pong, a především rozhovory pomáhají obnovit morálku, ale někdy ani to nestačí. Každý Jan má své osobité rány a traumata. Hráč se sice stává velitelem, ale také psychologem a vyjednavačem v jednom.
Kromě toho budete také pravidelně komunikovat na dálku se svými nadřízenými na Zemi. Postupně začíná být zřejmé, že ne všechno je tak, jak se zdá, a že jde víc o těžbu rapidia než o Janovo přežití. Hra tím získává další narativní vrstvu coby kritiku korporátního řízení. Téma důvěry se tak stává zásadním motivem hry.
Kdo je připraven, není překvapen
The Alters je rozdělen do tří aktů a zabere vám přibližně dvacet hodin. Abyste unikli před blížící se sluneční radiací, základna se musí dát do pohybu k místu přistání záchranného týmu. Naneštěstí každá nová oblast skýtá nejen nové výzvy a překážky, ale také smrtící anomálie. V cestě bránící skály, optické klamy a deformace reality vám průzkum terénu dokážou řádně znesnadnit. Budete tak muset prioritizovat, zvažovat rizika a investovat zdroje i tolik cenný čas do výzkumu technologií a následné výroby.
Suroviny jako kovy, organika, minerály i rapidium se těží v různých oblastech planety, ale každá výprava ven mimo základnu znamená riziko. Den je totiž časově omezený a bezpečně vycházet se dá jen v určitých etapách. S přibližujícím se sluncem přicházejí magnetické bouře, které zkracují denní cyklus a nutí hráče pracovat rychleji. Není možné se zkrátka na jednom místě zdržovat příliš dlouho. The Alters tím vyvíjí tlak časového presu a každá chyba s každým promarněným dnem vás může stát život. Není ovšem nic jednoduššího než načíst předchozí save a zkusit to znovu.
Nikdy se nezavděčíte všem
Ve hře přichází několik zásadních rozhodnutí, která ovlivňují vývoj příběhu i vztahy mezi postavami, a je třeba zdůraznit, že se nikdy nezavděčíte všem. Vždy se najde někdo, kdo s vaším krokem nebude souhlasit, čímž dojde k hádkám a odcizení. Titul vám bude házet klacky pod nohy, a že jich nebude málo. Některé momenty mají sílu dojmout a já bez obalu přiznávám, že mě mnoho scén dohnalo k slzám. Už dlouho si nevybavuji hru, která by mě emočně tolik zasáhla. Nejenže je příběh skvělý, ale jednotlivé postavy jsou napsané naprosto perfektně. Moc mě bavilo je poznávat a vytvářet si s nimi pouta, čímž mě o to více mrzelo, když došlo na svár. Tím bych chtěla upozornit, že The Alters je hóóóóódně kecací hra. Pokud rozhovory, psychologický podtext a (ne)morální volby nemáte v oblibě, vyhněte se jí obloukem.
The Alters není procházka růžovou zahradou. Často budete postaveni do situací, kdy nevíte, co dělat dřív. Frustrace z neúspěchu je součástí zážitku, ale právě díky tomu působí každé vítězství zaslouženě. Navzdory komplexnosti je však management základny přehledný a logický, což pomáhá zvládnout kritické momenty. Vaše rozhodnutí mají skutečný dopad nejen na příběh, ale i na fungování celé základny.
Kolik Janů máš, tolikrát jsi člověkem
Graficky je titul úchvatný. Zejména lokace planety jsou majestátní, melancholické i krásné zároveň. Jako z jiného světa, doslova. Každá část základny schovává vlastní tajemství a naprosto zbožňuji možnost pustit si ve společenské místnosti peckózní filmečky (musíte je nejprve najít v různých lokacích) například o vývoji The Alters, kde členové 11 bit studios mluví o svých tvůrčích procesech. Malý, ale výjimečný detail. Horší je to s modelem postav, které působí roztřepaně, jako když se vám třepí látka po okrajích, což v cutscénách bije do očí. Audio je propracované a až mimozemsky laděná hudba podtrhuje tísnivou atmosféru. Kvalitní dabing skvěle vyjadřuje emoce, čímž vám pomáhá se do Janovi nelehké role vžít o to lépe.
Co však nejvíce kazí herní zážitek, je optimalizace, která má i po několika opravách stále své mouchy. Hra mi několikrát spadla, kamera se při pohybu občas sekne a otočí jiným směrem, snímky v určitých lokacích padají více jak na polovinu a některá oznámení ne a ne zmizet z obrazovky pryč. Jedná se technické chyby, které hru znepříjemňují, ale vyloženě nekazí. Automatické ukládání probíhá jednou denně hned z rána, což je problém, když hra spadne, protože přijdete o celodenní postup.
The Alters je hra, která dokáže fascinovat i zasáhnout. Není to mainstreamová zábava, ale introspektivní a dialogová podívaná epických rozměrů. Síla titulu tkví právě v tématu identity, výčitek, rozhodování a přijetí sebe sama. Polští vývojáři opět ukázali, že umí spojit kvalitní gameplay s hlubokým lidským poselstvím. I přes technické chyby je pro mě The Alters jednou z nejzajímavějších her letošního roku. Pokud vám nevadí filozofování, emočně náročné pasáže a touha nahlédnout do zrcadla svých jiných já, The Alters vás odmění nezapomenutelnou výpravou.
The Alters není hra, která vás odmění okamžitým uspokojením nebo adrenalinovým výbuchem. Místo toho vás pomalu a tiše vtahuje do komorního dramatu o lidské křehkosti, nenaplněných možnostech a tíze rozhodnutí, které formují náš život. Je to zrcadlo, které ukazuje, kým jsme se stali a kým jsme mohli být, kdybychom si tehdy zvolili jinak. Trpělivost a ochota naslouchat dialogům jsou nutností pro ty, kteří se nebojí přemýšlet dopředu, dělat obtížná rozhodnutí a čelit jejich následkům.
