Svět komiksů je tuze krásné místo, protože v něm platí pravidla fantazie víc než zákony reality. Každá ilustrace má hlas a každá bublina může změnit svět. Hrdinové létají, padouši jsou styloví a i taková napohled nevinná dívenka se nakonec může proměnit v podivnou zrůdu. Ten poslední případ se mimochodem týká recenzovaného komiksu nesoucí poetický název Tisíce bouří. Jestli vám jméno Tony Sandoval doteď nic neříkalo, gratuluji, právě stojíte na začátku solidní závislosti na jeho bizarně krásném stylu, v němž se něha mazlí s noční můrou a melancholie voní po dešti.
Autor:
Kresba:
Vydavatel:
Překlad:
Název originálu:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rozměry:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Věkové doporučení:
Vydání:
Tony Sandoval
Tony Sandoval
Comics Centrum
Ladislav Niklíček
Mille tempêtes
144
černobílý
vázaná
250 × 325
listopad 2024
978-80-7652-163-6
15+
první
Zdroj: Comics Centrum
Sběratelka příběhů
Jakožto umělecky založená duše automaticky vyhledávám díla, která překračují hranice běžného vyprávění a hrají si s formou, barvami i emocemi tak, že z obyčejného listování udělají malý rituál. Někdy vás však takové kousky vizuálně hladí po duši a jindy spíše kopnou do žaludku. Komiks Tisíce bouří je vlastně kombinací obojího. Tony Sandoval si zřejmě ujíždí na mixu dětské nevinnosti s démonickým podtónem. Postavy v jeho dílech se často rozpadají, proměňují, mutují a transformují v něco úplně jiného, a přesto všechno působí křehce, snově i nečekaně něžně. Stejně tak jako Líza, co ráda sbírá hezké věci, stále si hraje s panenkami a je tak trochu divná.
Tisíce bouří je jako sen, který se zvrtne ve chvíli, kdy začne být příliš krásný. V ospalé přímořské vesničce žije samotářka Líza s hlavou v oblacích a kapsami plnými divných kamenů a kostí. Ostatní děti si o ní šuškají, že je čarodějnice. Možná proto, že vyhledává společnost větru více než společnost lidí. Když najde strom, který je spíše portál než rostlina, projde do paralelního světa obývaného démony, kteří si brousí zuby na děti, jež jí kdy ubližovaly. A jak to nakonec dopadne? No, předvídatelnosti děje se skutečně bát nemusíte.
Na hranici světa
Komiksy s nejasným koncem mají určité kouzlo, protože umožňují čtenáři, aby si sám domyslel, co bude dál. Každá otevřená otázka je jako malý prostor pro vlastní imaginaci. Můžete si doplnit detaily podle vlastní nálady. Komiks Tisíce bouří je ovšem jiný level. Zatímco na začátku zápletka příjemně balancuje na hraně nelehké cesty dospívání a morální alegorie, ke konci se stává lehce neuchopitelnou, protože s každou novou stránkou se zdá, že logika je jen volitelná varianta. Co jste do té doby považovali za možný směr, se najednou rozpadá na Tisíce bouří bez zjevného kontextu.
Zdroj: Comics Centrum
Dílo má tak krásné poselství, skrytý význam za nádhernými kresbami a opravdu mě zaujal svou reálně syrovou atmosférou, jak se Líza vyrovnává se ztrátou dětství a všemi těmi neviditelnými ranami, které po sobě zanechávají vztahy plné krutosti, opovržení a osamělosti. Příběh v té chvíli opravdu zrcadlí realitu dospívání, kdy se každá malá křivda mění v bolestivou jizvu. To všechno je neuvěřitelně silné. Jenže pak nadpřirozeno přebere otěže a místo toho, aby příběh pokračoval v křehké analýze, bez varování se promění ve sled podivných událostí prostě proto, že to tak autor zrovna chtěl. V tu chvíli se kontinuita příběhu rozplývá jako sny, když se ráno probudíte.
Něžnost s trny
Zpět však k tomu, co Tony Sandoval dělá bravurně, a tím je rozevlátá, živá a často nedbale elegantní kresba. Jako by ji ve spěchu, ale zároveň s precizním citem ledabyle načmáral. Podivuhodná směs surrealismu, poetiky, jemně zneklidňujících prvků a surovosti mě nutí si myslet, že jde o tajný skicák podivína, který sbírá krásu v té nejzvláštnější formě. Tlumené barvy a akvarelová stylizace s melancholickým nádechem působí jako západ slunce nad apokalypsou. A dialogy? Těch moc není, ale o to víc za sebe mluví obrazy. Výsledkem je snová, lehce znepokojivá cesta, kde se dospívání neřeší slovy, ale symboly a tichým bojem o vlastní identitu.
Vizuální stránka Tisíce bouří je zkrátka sama o sobě zážitkem. Tony Sandoval se mistrně nechává unášet jemnými akvarelovými tahy a vzápětí přitvrdí skicovitým rukopisem s ostrými a výraznými liniemi plnými napětí a surovosti. Některé stránky mají strukturované panely jako klasický komiks. Místy však tyto hranice mizí a obrazy si doslova žijí vlastním životem, jako by se mírně hrubý papír sám rozhodl, kam co patří. A ty celostránkové ilustrace? Naprosto dechberoucí momenty, které si zaslouží zastavení a obdiv! Stejně tak Comics Centrum za tu trpělivost a péči, s jakou k vydání přistoupilo. Téměř ručně psaný font působí jako přirozená součást obrazu a podtrhuje celkový dojem z komiksu jako výtvarného díla.
Než vynesu finální verdikt, možná se zarazíte nad otázkou erotična. Přece jen, autor si s ní nebere servítky, což jsme mohli například vidět už v komiksu Růžový a černý. Tentokrát ale zůstává Sandoval překvapivě zdrženlivý. Erotika v případě tohoto díla prakticky neexistuje. Místo tělesnosti se zaměřuje na vnitřní proměny, emoce a symboliku. Vizuálně i tematicky je mnohem víc o křehkosti, strachu a osamění než o jakémkoli pokušení.
Tisíce bouří je podivně něžný příběh o dospívání, odlišnosti a démonech… těch z pekla i těch v nás. Nechává nakouknout do světa, kde melancholie voní po dešti a krása má podivný tvar, aby vás vzápětí smetl příval událostí vzdorující logice… a přesto v tom chaosu něco rezonuje. Tony Sandoval znovu ukazuje, že komiks může být mnohem víc, než jen příběh v obrázcích. Je to prožitek, atmosféra i niterně intimní dobrodružství. Vnitřní boj a osamělost vám zůstane v hlavě dlouho poté, co knihu odložíte.
