Lidská genetika naše těla nadesignovala s pěti smysly, díky kterým se hravě zvládneme orientovat v prostoru, vychutnat si uším lahodící melodie, tvrdit, že nám něco chutná, cítit doteky našich bližních nebo utéct dostatečně včas, když si druhá (většinou mužská) polovička sundá boty, potažmo ponožky. Někdy nám však život postaví do cesty nečekané překážky, se kterými se zkrátka musíme naučit žít. Česká firma Dino spojila síly s organizací Tichý svět a díky jejich spolupráci vznikla párty hra pro slyšící z prostředí neslyšících, Ucho. Účelem této deskové hry je samozřejmě pobavit, ale Ucho ještě více cílí na to, dostat ve známost základní slova znakového jazyka a přiblížit život bez sluchu.
Nech za sebe mluvit své ruce
Ucho je zábavná párty hra určená pro čtyři až dvanáct hráčů s doporučeným věkem od dvanácti let, přičemž jedna partie vám zabere cca půl hodinky. V balení najdete herní plán, šest klasických plastových figurek různých barev, jedny přesýpací hodiny odměřující třicet vteřin, přehledná pravidla v češtině, sto osmdesát karet pro znakování a šedesát karet pro odezírání. Obsah vizuálně přitažlivého balení z velké části plní velké množství karet, proto škoda zase té zbytečně velké poloprázdné krabice. Nákupem deskové hry Ucho navíc podpoříte neziskovou organizaci Tichý svět.
Cíl hry je všem hned jasný. Představte si, že by vám někdo nasadil výborně těsnící sluchátka a na svůj primární vjem, sluch, se tentokrát nemůžete, ba dokonce nesmíte, spolehnout. Zbystřete všechny ostatní smysly k tomu, abyste správně odhadli sdělení spoluhráčů. Během hraní se budete náramně bavit, a dokonce se naučíte některá gesta znakové řeči. Abych však byla upřímná, hra bude mít také morální dopad, který vás nenásilně přinutí si vážit možnosti každý den poslouchat zvuky svého okolí… ať už příjemné, či nepříjemné, budete si toho cenit.
Neslyšící, ohluchlý, ne však hluchoněmý
Hra Ucho se odehrává na hrací desce s vyznačeným startem a cílem. Hráči se rozdělí na týmy minimálně o dvou členech (proto potřebujete nejméně čtyři účastníky), vyberou si barvu figurky, tu umístí na start a připraví balíčky karet na vyznačená místa lícem dolů. Karty jsou rozděleny na dvě kategorie – odezírání ze rtů a znakování, přičemž to se dále dělí na lehčí a těžší variantu. Poté už stačí nezapomenout na přesýpací hodiny a jde se na věc.
Tým nejprve začne přesunem své figurky o jedno políčko na fialový obrázek ruky. Každou jednu skupinu nyní čeká stejný první úkol. Jeden hráč si vezme kartu buď ze světle fialové hromádky za dva body, nebo z tmavě fialové hromádky za tři body a po přetočení přesýpacích hodin začne svým spoluhráčům předvádět slovo dle instrukcí na kartě, které by kromě něj neměl nikdo jiný vidět. V časovém úseku musí ostatní členové týmu uhodnout daný pojem, aniž by jim jejich kolega jinak napověděl. Pokud se jim to podaří, postupují na herní desce buď o dvě, nebo o tři políčka v závislosti na zvolené obtížnosti. V opačném případě svou figurku posunou o jedno políčko kupředu.
Tímto principem se týmy postupně střídají, postupují směrem k cíli a vždy plní takový úkol, kterému odpovídá znak políčka, na němž momentálně stojí jejich figurka. Kromě znakování zde najdete žluté karty, kterým přísluší modrá, zelená a červená políčka na herním plánu. Ta odkazují na to, jaká slova si ze žluté karty musíte vybrat pro odezírání. Opět máte možnost zvolit lehčí možnost za dva body nebo tu těžší za tři body a systém vyhodnocení je na chlup stejný jako u znakování. Po provedení úkolu kartu vraťte dospod příslušného balíčku nebo ji jednoduše dejte stranou. Každý balíček čítá dostatečné množství karet, takže se nemusíte bát toho, že by se stejné pojmy opakovaly až moc často. Vyhrává ten tým, kterému se podaří figurku přesunout do cíle v rámci jednoho kola, během něhož se vystřídají všechny týmy. Vítězná tak nemusí být pouze jedna skupina hráčů.
Víte, že…
Ucho má úžasnou premisu a kombinuje zábavu společně s učením. Protože převážně cílí na to, aby širší veřejnost měla povědomí o znakové řeči, je svým zaměřením kouskem hodným obdivu a uznání. Během hry jsme se náramně bavili, přiučili se pár pojmů znakové řeči a v některých spoluhráčích to dokonce vyvolalo až takový zájem, že i po dokončení hry projížděli zbylé kartičky a učili se další znaky. A to je přesně to, na co Ucho cílí, na uvědomění si, jaké máme štěstí, že pro nás svět nezůstává každý den tichým, a naopak tolerování těch, kteří to štěstí nemají.
Přestože velice oceňuji toto zaměření a společnost Dino za vydání podobně ambiciózního projektu, samotná hra není bez chyby. Prvním postřehem pro nás bylo, že ji lze hrát i ve dvou hráčích, kteří dohromady tvoří jeden tým a společnými silami se snaží svou figurku dostat až do cíle, přičemž se v úkolech střídají, a kupodivu to nefunguje vůbec špatně. Ve více hráčích je hra stejně tak zábavná, i když možná o maličkatý kousek zábavnější.
Problém však nastal na hrací desce, která má až zbytečně mnoho políček pro odezírání. Nechápejte mě špatně, odezírání ze rtů je tuze náročná, přesto zábavná disciplína, ale na druhou stranu nás úkoly se znakováním bavily mnohem více. Těch se nám však bohužel za celou hru podařilo vyzkoušet pouze pár. Shodli jsme se na tom, že by nám možná nevadilo, kdyby políčka na tento typ úkolu měla na desce daleko častější zastoupení. Druhým menším nešvarem byl samotný počet hracích políček. Jednoduše jich je málo. Pokud je věková hranice nastavena na 12+, mohlo jich být klidně dvojnásobně, protože starší hráči nemají takový problém udržet pozornost, a přestože má hra svižné tempo, v cíli jste překvapivě rychle.
Tichý, přesto barevný svět
Z hlediska grafického ztvárnění se Ucho může chlubit minimalistickou, přesto funkční grafikou. Znakovací karty mají na lícní straně ukázkový obrázek daného pojmu ve znakové řeči s psaným textem. Přestože u většiny jsou pohyby rukou poměrně dobře čitelné, občas narazíte na ty, které nevysvětlují detaily. Například u karty znázorňující sloveso „jíst“ nevíte, zda pohyb ruky provádí pouze palec s ukazováčkem, nebo i zbylé prsty. Nejste si tak jisti, zda znakování provádíte správně, což je hrozně deprimující s vědomím, že byste se to naučili špatně. Přece jen, na každém detailu zde záleží. Na druhou stranu chápu, že pustit se do tak složitého úkolu ilustrovat zrovna tuto deskovou hru chtělo velkou trpělivost a smysl pro detail.
V nynějším případě mi klasické plastové figurky ani nevadí, protože svou úlohu plní dobře, ale samozřejmě by jejich ozvláštnění mohlo hře propůjčit nějakou přidanou hodnotu navíc. Naopak pravidla jsem pojata vtipně a odlehčeně, tudíž se do nich velmi rychle dostanete. Obsahují navíc informace týkající se neslyšících, jejich zvyků, nebo dokonce zastoupení v populaci České republiky. Pokud vás toto téma zajímá, hra Ucho je přímo dělaná pro všechny zvídavé hráče.
Ucho na český trh tasí zajímavé téma s naučným efektem, které nemá pouze pobavit, ale zároveň rozšířit povědomí o strastech každodenního života zhruba půl milionu osob se sluchovým postižením v našem státě. Jakmile se ponoříte do tichého světa, až tehdy si pořádně uvědomíte, jak obtížné to pro neslyšící musí být. Tuto funkci Ucho zvládá skvěle, ale bohužel mírně pokulhává ve stavbě hry jako takové. Balanc mezi odezíráním a znakováním není úplně vyvážený, kratší herní plán hru ukončí až příliš rychle a ne vždy si budete jisti, zda daný pojem předvádíte na sto procent správně. Přesto by zrovna tuto deskovou hru měl mít ve své sbírce naprosto každý herní nadšenec, protože už jen jejím pořízením podpoříte dobrou věc.
