Vraždoku - úvodka

Vraždoku – po stopách zločinu

31. 1. 2026
 

Co by se stalo, kdyby si klasické sudoku dalo rande s detektivkou a z jejich krátkého, leč intenzivního vztahu vzešlo dítě se smyslem pro systematičnost po jednom a posedlostí pravdou po druhém? Vraždoku! Slovo, které spojuje chladnou logiku a horkou krev zločinu, okamžitě probouzí zvědavost. Nejde totiž o knihu, kterou večer otevřete jen proto, abyste sledovali osudy hrdinů a nechali se unášet dějem. Vraždoku je kniha, která vás posadí ke stolu s cílem přemýšlet, škrtat, pochybovat a znovu se vracet k detailům, které jste před chvílí považovali za bezvýznamné, jen proto, abyste vyřešili vraždu.

Autor:
Vydavatel:
Distributor:
Původní název:
Žánr:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Doporučený věk:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:

Manuel Garand
Kniha Zlín
Albatros Media
Murdoku
detektivka, křížovka
Zdeněk Polívka
216
barevný
brožovaná s chlopněmi
18+
leden 2026
978-80-7662-989-9
9788076629899
první

Zdroj: Albatros Media

Jak se hledá vrah?

Vraždoku nepatří mezi klasické knihy, které by se opíraly o literární základ. Místo toho jde o pokračovatele linie logických hlavolamů, jež se v posledních letech těší nebývalé popularitě. Sešit plný zapeklitých hádanek, které jsou propojené jednotným motivem vraždy, je vítaným únikem od obrazovek v době, kdy lidé znovu objevují kouzlo papíru, tužky a tichého soustředění. Čtenář se tak mění v hráče a posléze v detektiva. Každá kapitola, respektive každá úloha, představuje nový případ, nové místo činu a nový soubor podezřelých.

Vaším úkolem není číst, ale luštit, nechat se vést nápovědami, analyzovat vztahy mezi postavami a postupně zužovat množinu možností, dokud vám nezůstane jediný logický závěr. Právě tento přechod od pasivního čtení k aktivní účasti je jedním z hlavních důvodů, proč je Vraždoku tolik návykové. Samotný koncept vychází z principů sudoku, tedy z práce s mřížkou, řádky a sloupci. Místo čísel však nastupují postavy, místnosti i předměty a abstraktní logiku nahrazuje příběh zločinu. Toto pojetí působí vizuálně přitažlivě a srozumitelně pro široké publikum, díky čemuž si najde cestu k lidem, kteří by o sudoku jinak možná ani nezavadili.

Mřížka jako místo činu

Základní cíl Vraždoku je jednoduchý a zároveň rafinovaný. V každé úloze došlo k vraždě a vaším úkolem je odhalit pachatele. Ten je vždy ve stejné místnosti jako oběť. Jenže, kde je oběť, to samozřejmě nevíte. Musíte na to přijít postupně. Nachází se totiž na posledním volném políčku celé mřížky. 

Před sebou máte čtvercovou síť rozdělenou na řádky, sloupce a jednotlivé místnosti. V každém řádku a v každém sloupci smí být pouze jedna osoba, což je přímý odkaz na pravidla sudoku. Místo čísel však pracujete s podezřelými, jejichž jména jsou přehledně zvolena tak, aby každé začínalo jiným písmenem abecedy. Tento detail se může zdát banální, ale při samotném luštění je k nezaplacení. Umožňuje rychlé zapisování poznámek a snižuje riziko zmatku. Kromě osob se na plánu nacházejí také různé předměty. Některé mohou být obsazeny, například křesla, postele nebo koberce, jiné slouží pouze jako kulisy a obsazeny být nemohou. Stoly, televize, květiny nebo stromy tak fungují jako pevné body, kolem kterých se celý deduktivní proces točí.

Řešení Vraždoku vyžaduje trpělivost a systematičnost. Ideální je začít tím, že si projdete mřížku řádek po řádku a sloupec po sloupci. Jakmile v některém z nich zbývá pouze jedno volné pole, je téměř jisté, že tam někdo musí být. Otázkou zůstává kdo. Následně se vyplatí podívat na jednotlivé místnosti jako na samostatné celky. Místo hledání odpovědi na otázku, kde někdo může být, je často efektivnější ptát se, kdo v dané místnosti být nemůže. Tento způsob uvažování je obzvlášť užitečný v kombinaci s nápovědami typu „žádná místnost není prázdná“. Postupným vylučováním možností se mřížka začíná zaplňovat. Jakmile je někdo umístěn na konkrétní políčko, celý jeho řádek a sloupec se pro ostatní stanou tabu. Právě v těchto chvílích přichází ke slovu pomocný blok, který je součástí každé úlohy a umožňuje si poznamenávat hypotézy a dočasné závěry, aniž byste si zanesli chaos přímo do hlavního plánu.

Zdroj: Kniha Zlín

Dedukce místo výpovědí

Vraždoku obsahuje osmdesát samostatných hádanek, které jsou seřazeny vzestupně podle rostoucí obtížnosti. Na začátku vás čekají menší mřížky, méně podezřelých a poměrně konkrétní nápovědy. Postupně se vše komplikuje. Přibývají nové předměty, místnosti se stávají členitějšími a indicie méně přímočarými. Zatímco zpočátku vám nápověda může přímo říct, že určitá osoba byla v konkrétní místnosti, později se musíte spokojit s daleko zapeklitějšími instrukcemi. Například, že někdo stál jižně od jedné osoby a severně od další, jejíž polohu teprve hledáte. Právě tato postupná ztráta jistoty a nutnost pracovat s neúplnými informacemi dodává Vraždoku jeho detektivní atmosféru. Cítíte se jako skutečný vyšetřovatel, který skládá obraz zločinu z útržků výpovědí a nepřímých důkazů.

Jedním z nejnáročnějších aspektů luštění jsou nápovědy týkající se polohy postav vůči sobě navzájem. Sever, jih, východ, západ a jejich kombinace dokážou pořádně zamotat hlavu, zvlášť pokud ještě nemáte pevně ukotvený výchozí bod. Někdy jsou nápovědy velmi přesné, jindy ponechávají prostor pro různé interpretace, což může vést k chybám a nutnosti vracet se o několik kroků zpět. Občas se objeví informace o předmětu, který se v daném plánu vůbec nevyskytuje, jindy se místnosti jmenují jinak než v nápovědách a pár překlepů byste také nemuseli dlouho hledat. 

Podezřelí bez tváře

Velmi mile mě překvapila rozmanitost prostředí, ve kterých se jednotlivé vraždy odehrávají. Ocitnete se v kanceláři, v nočním klubu, v letadle, v kosmetickém salonu, v pekárně, v kině, v nemocnici nebo třeba na halloweenské párty. Každé prostředí má své specifické rozvržení místností a vlastní sadu předmětů, se kterými musíte pracovat. V pozdějších hádankách se objevují i zcela nové objekty, jako jsou sochy, ručníky, vázy, nebo dokonce části moře. V takových případech kniha obvykle poskytuje dodatečné vysvětlení, jak s těmito prvky zacházet… i když ne vždy. Občas se stane, že si musíte sami domyslet, zda je možné určitý prvek obsadit, nebo zda slouží pouze jako dekorace… jako třeba u zmíněného moře či vířivky. 

Podezřelí ve Vraždoku nemají obličeje v tradičním slova smyslu, přesto působí překvapivě živě. Jejich siluety, oblečení a drobné detaily v ilustracích jasně odrážejí téma dané hádanky. Na první pohled poznáte, kdo patří do opery, kdo na hokejový stadion a kdo na maškarní bál. Líbivým detailem je už zmíněné pojmenování postav podle písmen abecedy, kdy oběť obvykle začíná na písmeno V. Tento systém je nejen praktický, ale také elegantní a dodává celému konceptu lehce hravý nádech. Postavy jako by na vás z ilustrací po očku mrkaly, a i když nemají výrazné rysy, je snadné si představit, že vám někdo z nich celou dobu lže.

Mapa zločinu pod drobnohledem

Pro mnohé čtenáře a luštitele může být Vraždoku ideální alternativou ke klasickému sudoku. Zatímco sudoku pracuje s čísly a čistou abstrakcí, Vraždoku staví na vizuální představivosti a příběhovém rámci. Díky tomu je přístupnější i pro ty, kteří s čísly nebo tradičními křížovkami bojují. Zde rozhoduje schopnost vidět souvislosti, plánovat několik kroků dopředu a nebát se vracet a přehodnocovat své závěry. Hráči, kteří mají rádi strategii a dedukci, se budou cítit jako ryba ve vodě. S každým vyřešeným případem navíc roste vaše sebevědomí i chuť pustit se do dalšího.

Při luštění Vraždoku se snadno přistihnete, že si připadáte jako legendární Sherlock Holmes nebo Hercule Poirot, dvě ikonické postavy detektivního světa, které se proslavily právě schopností vidět to, co ostatním uniká. Vraždoku je kniha logických záhad, kde žádný detail není náhodný a kde trpělivost a důslednost vítězí nad chaosem. Nabízí velkou variabilitu prostředí, promyšlený systém hádanek a vizuálně přitažlivé zpracování. S rostoucí obtížností vás nutí přehodnocovat zažité postupy a hledat nové cesty k řešení. Je to výzva, hra i kniha v jednom.

Vraždoku není knihou, kterou jen otevřete, ale případem, do kterého se ponoříte. Každá mřížka je místem činu, každý detail důležitou stopou a každé škrtnutí krokem blíže k pravdě. Odměňuje trpělivé, trestá zbrklé a nutí myslet jinak, než jste zvyklí. Pokud máte rádi logiku, dedukci a pocit, že se přibližujete pravdě, tady jste na správné adrese.

Klady
  • spojení sudoku a detektivního příběhu
  • variabilní prostředí hádanek
  • přehledný systém podezřelých
  • postupně rostoucí obtížnost
  • chytré vizuální zpracování
  • aktivní zapojení čtenáře
Zápory
  • občas nejednoznačné a zavádějící nápovědy
  • horší čitelnost poznámek na tmavších plochách
  • místy chybějící vysvětlení nových herních prvků
Infobox
0.0

Doporučujeme

Vizuál

Zpracování

Příběh

Přehlednost

Náročnost

Téma

Nikola Mrázová Erlebachová

Indie a RPG videohry jsou její slabostí a rozhodně se tím netají. Jako prcek nakoukla do pootevřených dveří herního světa díky Mariovi na žlutých TV kazetách. Dovnitř ji úplně vtáhla až její druhá polovička a od té doby si svět bez her neumí představit. Umělecká duše, která nevyhledává jen nejnovější kousky, ale občas sáhne také po starších titulech, nejlépe s pořádným metalovým soundtrackem. Když zrovna nebojuje s bossy, nejspíše se ztrácí mezi stránkami knížek, nebo mazlí svou milovanou kočkovitou šelmu… ideálně obojí zároveň.

Sledujte nás:

© 2026 Gaming Professors, Všechna práva vyhrazena.