Zaklínač aneb jak to všechno začalo

Sdílet
Sdílet
Sdílet
Zdroj: igdb.com
Pokud jste v poslední pár letech alespoň trochu sledovali herní scénu nebo nabídku Netflixu, nemohl vám Zaklínač, fenomén bělovlasého vědmáka Geralta uniknout. Původní série osmi knih se postupně dočkala mnoha adaptací a pokračování v podobě filmů, seriálů, videoher i komiksů. Já jsem této mánii dlouhou dobu odolával, nikdy jsem žádnou z knih nečetl, nehrál jsem Divoký hon a seriál jsem po dvou dílech vzdal. Když mi ale v loňském podzimním výprodeji Steam nabídl prvního Zaklínače za pár šupů, rozhodl jsem se mu dát ještě šanci. Mezitím už uplynul nějaký ten pátek, hra je zdárně dohrána a úspěšnému seriálu právě vychází očekávaná druhá série. Teď by tedy mohl být správný čas se poohlédnout, jak si původní videohra vlastně vede.

První krůčky

Příběh začíná prostě – po událostech knihy Paní jezera je zdánlivě mrtvý Geralt nalezen ostatními zaklínači a odvezen do Kaer Morhen, jejich starého sídla, aby se zotavil. Radost ze shledání však netrvá příliš dlouho, vzápětí se dostaví pár banditů, kteří vezmou pevnost ztečí, ukradnou zaklínačská tajemství a odstartují tak hlavní zápletku.
Celý prolog v Kaer Morhen slouží jako jeden dlouhý tutoriál – naučíte se základy boje, zkusíte si připravit lektvar a uděláte svou první velkou volbu. Protože tato pasáž je velmi lineární a vychrlí na vás v řádu desítek minut záplavu informací, nejeden hráč to v tomto bodě může vzdát. To je ovšem škoda; v následující první kapitole se už dostanete do vesnice a můžete si konečně vychutnat onen slibovaný otevřený svět, zatímco se snažíte dostat do uzamčeného města Wyzimy. Za branou na vás čeká pár monster plížících se nocí, o kousek dál si můžete nabrat z keře přísady do lektvarů, vesničani očividně něco skrývají a dole u řeky prý nějací nelidé chodí krást zboží, ale to určitě nebude nic vážného…
Zdroj: CD PROJEKT RED
Pokud jste se světem Zaklínače již předem obeznámeni, bod pro vás. Pokud ale ne, nezoufejte – hra obsahuje bestiář, biografie postav a podrobné články o herním světě, ze kterých dostanete dobrou představu o všem podstatném. Kromě toho ve stejné sekci najdete i herní mapy a seznam questů, takže se vám nestane moc často, že byste byli ztracení. Velice pěkná vymoženost je, že biografie postav se na základě vašich herních činů průběžně aktualizují.

Meče, kouzla, lektvary

Co se gameplaye týče, je hra skrznaskrz klasickým fantasy RPG. Hrajete přes rameno z pohledu třetí osoby (můžete však kdykoliv přepnout i na tradičnější pohled shora), ve světě se střídá den a noc, mezi kterými můžete přecházet pomocí odpočinku, a při každé další úrovni získáváte talenty, které rozdělujete do stromů schopností. Oproti jiným RPG je zde kladen důraz na alchymii, kdy z nalezeného alkoholu a chemických přísad připravujete lektvary s různými kladnými účinky. Ty následně používáte při boji. Ve hře naleznete mnohem více přísad než hotových lektvarů, takže se vlastnoruční přípravě dříve nebo později nevyhnete.
Boj v Zaklínači snad také není nutné nějak složitě představovat – máte dva meče, železný a stříbrný, a oba můžete používat podle potřeby v silném, rychlém nebo skupinovém stylu. Důraz je kladen na plynulost boje, a tak řetězíte komba dobře načasovaným klikáním. To je sice poměrně neintuitivní a bude vám pár hodin trvat, než ten rytmus dostanete do ruky, ovšem pak už je na souboje radost pohledět. Máte i slot pro další zbraň, jako je dýka, palcát, sekera nebo kladivo, většinu času si však vystačíte se svými meči a místo dýky ponesete pochodeň, ať neplýtváte lektvary pro noční vidění. K dispozici máte kromě toho pět různých magických znamení, tedy rychlých bojových kouzel. Jako každé správné RPG má Zaklínač také různé buffy a debuffy. Buffy získáváte při level-upech nebo pitím lektvarů, debuffy způsobujete zbraněmi, znameními nebo používáním petard (také připravovaných v inventáři).
Zdroj: CD PROJEKT RED
Složité herní rozhraní možná zpočátku zastraší, ale jakmile se v něm zorientujete, najdete v něm opravdu všechno potřebné. Pokud máte rádi micromanagement, můžete si hru kdykoliv pozastavit a naklikat si všechny pokyny ručně. To oceníte, zejména jestli si nechcete pamatovat všemožné klávesové zkratky.

Mluvení s ostatními

Různé herní postavy jsou sympatické; Ciri a Yennefer sice chybí, ale objeví se jiní staří známí, jako jsou trpaslík Zoltan, Triss nebo bard Marigold. Rozhovory se provádějí standardně pomocí dialogových stromů, hra je navíc nápomocná a zvýrazňuje možnosti, které jste ještě nezkusili. Kromě mluvení můžete s postavami také obchodovat, dávat jim předměty, hrát s nimi v kostky nebo třeba pít. Radost udělají časté hlášky; ty jsou nejenom v dialozích, a tak se třeba vyplatí i detailně si pročíst bestiář.
Na začátku hry trpí Geralt amnézií; nejen že je to klasické RPG klišé, aby se váš protagonista mohl ptát na každou podrobnost, ale také se tím elegantně řeší návaznost na děj knih. Nějaké epické hledání vlastní identity à la Planescape: Torment však nečekejte – občas se vás sice někdo zeptá, v co vlastně věříte, a zvolená odpověď se vám zapíše do deníku, ale dopad na samotnou hru je minimální. Přesto je sympatické, že se vývojáři alespoň pokusili.

Určete si vlastní příběh

Co se týče questů, standardně máte jeden či dva hlavní příběhové, vedlejší pak získáte při pohybu po světě a rozmlouvání s postavami. Vaším hlavním zdrojem příjmů budou zaklínačské smlouvy, takže se pravidelně budete vypravovat do končin za městem a pobíjet větší množství příšer jako správní zaklínači.
Zdroj: CD PROJEKT RED
Ona důležitá rozhodnutí, jimiž je série Zaklínač proslavená, zde působí ještě nesměle, je jich poměrně málo a zas tak velký vliv na celkový příběh nemají. Nejdůležitější z nich asi je, jestli si zvolíte stranu v přicházející válce, nebo jestli budete věrný zaklínačským zásadám a zůstanete neutrální. Ostatní postavy vaše počínání bedlivě sledují, a ať se rozhodnete jakkoliv, někomu se to líbit nebude.
Ve hře také najdete množství nepovinných milostných scén, kdy při splnění různých prerekvizit můžete navázat „vztah“ a dostat poté sběratelskou kartu s obrázkem dotyčné ženy. Vývojáři podobné scény v dalších hrách silně omezili a nakonec si z nich i sami utahovali, což vám řekne asi vše, co k tomu potřebujete vědět.

Zábava v češtině na dlouhou dobu

Celá hra na první pokus a s většinou sidequestů zabere přibližně čtyřicet hodin; pokud jen prosvištíte hlavní příběh, hrajete už podruhé nebo si k ruce vezmete návod, určitě by se z herního času dalo nejméně deset hodin srazit. Počítejte však s tím, že pár hodin celkového času bude jen přesun sem a tam mezi lokacemi, protože způsobů rychlého cestování je ve hře zoufale málo.
Potěší kvalitní lokalizace, která byla pořízena s přihlédnutím k oficiálnímu překladu knih. Vzhledem k tomu, že anglický překlad byl (zejména v původní verzi) považován za slabší, není důvod hru v češtině nehrát. Český dabing je také solidní; sice si v druhé polovině hry začnete všímat, že se některé hlasy opakují, ale to mu na kráse moc neubírá.
Zdroj: CD PROJEKT RED

Na první pokus dobré

Co se týče záporů hry, je asi namístě být trochu shovívavější – Zaklínač byl vůbec prvním titulem z dílny studia CD Projekt Red, a tak se některé přešlapy (zvláště v oblasti herního designu) dají prominout. Vývojáři také naslouchali zpětné vazbě a mnohé z připomínek v dalších hrách již zohlednili.
Jednou z hlavních výtek může být fakt, že sbírání předmětů v této hře funguje poněkud nešikovně. Alkohol, jídlo i alchymistické přísady se nacházejí v několika variantách, které sice mají stejné účinky, ale navzájem se nestackují, a tak každou chvíli máte plný inventář. Hra navíc nepodporuje ukládání věcí do truhel, přebytečné předměty tedy musíte buď odložit k hostinskému, nebo rovnou vyhodit na zem.
Design úrovní na některých místech pokulhává – kromě zmiňovaného nedostatku fast-travelu si také možná všimnete, že dungeony jsou jako přes kopírák a questy se na minimapě občas nezobrazují tak, jak by měly. Čtvrtá a pátá kapitola hry jsou navíc velmi lineární, což po všem tom otevřeném světě zamrzí.

Problémy s optimalizací

Pokud také sledujete dění kolem CD Projekt Red, nebude vám žádným tajemstvím, že studio celkem pravidelně bojuje s bugy. Tou nejrušivější chybou pro mě bylo, že hra každých pár hodin bez varování spadla (postup se vám sice pravidelně automaticky ukládá, ale stejně to zabolí, viz níže). Při každém spuštění hry se také jazyk i dabing přepnou do angličtiny a musíte je zpátky nastavit ručně. Na druhou stranu, ne všechny bugy jsou špatné; nejvíc se mi líbilo, že kdykoliv Geraltovi sundáte zbroj, uvězníte ho v T-póze.
Další vadou na kráse je způsob ukládání – kvůli jakémusi přehmatu hra ukládá mnohem více informací, než musí, takže průměrný save má ke konci přes patnáct megabajtů. Steamová verze má navíc ukládání na cloud, a tak po každém vypnutí hry byl můj počítač i internet dalších deset minut naprosto k nepoužití, zatímco pilně synchronizoval 80+ MB dat.
Zdroj: CD PROJEKT RED
GP uvozovky

Na jednu stranu je mnoho důvodů, proč všechna ta ocenění ze série Zaklínač vysbíral až Divoký hon… ale na druhou stranu, pokud si zase jednou chcete vyzkoušet nějaké to klasické RPG a známou značku berete jen jako milý bonus, pak směle do toho. Hra na Steamu stojí deset euro a při slevách se klidně dá sehnat i za čtvrtinu; za těchto okolností je poměr cena : zábava více než výhodný. Pokud jste navíc fanoušci Zaklínače a jeho světa, můžete si k závěrečnému hodnocení bodík přidat.

Klady

herní svět, příběh
RPG mechaniky
obsáhlý bestiář a biografie
cena
česká lokalizace

Zápory

časté bugy
systém inventáře
nešikovné ukládání her
0

Doporučujeme

Sdílet na Facebooku
Sdílet na Twitteru
Sdílet na LinkedIn