Planescape: Torment už je tu s námi nějaký ten pátek a za tu dobu si vysloužil množství přízvisek. Někteří lidé jej popisují jako Memento (myšleno ten film od Christophera Nolana) v herní podobě. Jiní zase jako RPG s nejlepším příběhem všech dob. Obě definice mají něco do sebe, i když ani jedna hru úplně nevystihuje.
Ať už je to, jak chce, Torment je skutečně úspěšná klasika, a proto se jej chopilo studio Beamdog, aby nám v roce 2017 přineslo jeho rozšířenou edici (stejnou, jako dostalo také např. námi recenzované Icewind Dale). Ta nabízí různá vylepšení grafiky, soundtracku i hratelnosti a jí se bude věnovat i tento článek.
Začněme hezky zprostředka
Probouzíte se coby zjizvený bezejmenný hrdina kdesi v márnici a na nic si nepamatujete. Vedle vás se vznáší ukecaná lebka, která tvrdí, že vás zná a že jste nedávno umřeli, a ochotně vám přečte instrukce vytetované na vašich zádech. Podle nich máte najít jistého muže a váš starý deník, který vám poradí, jak dál. Vzhledem k již zmíněné amnézii moc jiných vodítek nemáte, a tak po opuštění márnice začíná takřka detektivní pátrání v rozlehlém městě Sigil. To je ostatně středem složitého systému „plání“, v němž se sbíhají všechny portály ve zdejším vesmíru – jako výchozí bod je tedy ideální. Jakmile se trochu zorientujete, vyrážíte se dozvědět, jak jste přišli ke své nesmrtelnosti a hlavně jak se jí můžete zbavit.
Osvědčený základ z D&D
RPG prvky Planescape: Torment jsou převzaty z deskové hry Dungeons and Dragons, takže zkušenější hráči mohou s klidem přeskočit k dalšímu odstavci. Pro ostatní jen krátké shrnutí:
Na výběr jsou tři různé třídy – bojovník, mág a zloděj. Bojovník je jednodušší, mág je zajímavější a zloděje nikdo nehraje (kněz je pro vaši postavu nedostupný, protože všechna božstva už nad vámi dávno zlomila hůl). K dispozici máte obvyklých šest základních statistik (Síla, Obratnost, Výdrž, Inteligence, Moudrost a Charisma), ačkoliv poněkud atypicky je zde nejdůležitější Moudrost. Ta totiž řídí, nakolik dokážete chápat okolní svět a vybavovat si dávné vzpomínky. S Moudrostí na maximu si tak užijete nejenom příběh, ale i slušný nádavek bonusových zkušeností, které díky ní z dialogů získáte.
Vaše herní činy odráží systém přesvědčení, v němž se pohybujete na ose dobro–zlo a řád–chaos. Vaše přesvědčení vám umožňuje používat některé exkluzivní předměty a uplatní se v dialozích, přesvědčení nepřátel zase občas zafunguje v bojích.Pokud tato pravidla neovládáte, nezoufejte – věci jako přiřazování zkušeností nebo systém magie vám v průběhu hry může někdo další vysvětlit. Stejně tak je ve hře přítomný i bestiář se stvořeními, která jste již potkali, seznam poznaných postav, deník s questy a další pomůcky k udržení si přehledu.
Pohodový boj, nebezpečné konverzace
Vaše postava nemůže zemřít – pokud v boji klesnou vaše životy na nulu, oživíte se na nejbližším bezpečném místě. To vám sice z příběhového hlediska přidělává vrásky, ale také to znamená, že takřka žádný boj nemůžete prohrát (pro maximální pohodlí si hned na začátku hry odemknete i schopnost, jež vám umožní oživovat vaše padlé společníky). Místo toho vám o to víc zatopí dialogy. Zatímco boj nakonec vždycky nějak vyhrajete, rozhovory jdou značně do hloubky, často je nelze opakovat a neuváženým postupem můžete leccos ztratit. Na druhou stranu, dostatečně chytré a empatické odpovědi vám kolikrát pomohou více než cokoliv, co můžete koupit nebo nalézt v truhlách. Z čistě pragmatického hlediska vám také rozhovory přináší větší sumu zkušeností než opakované zabíjení respawnujících se nepřátel.
Dialogy jsou vůbec nosným kamenem této hry, a tak se vyplatí u nich ještě chvíli zůstat. O vaší amnézii téměř nikdo neví, proto je lepší o ní nemluvit – těžko odhadnout, co jste dotyčnému provedli či neprovedli v jednom ze svých minulých životů. Stejně tak když svůj nedostatek neuváženě odhalíte, zkusí si s vámi jiní lidé pohrát, což občas zjistíte až příliš pozdě. Některé rozhovory jsou přísně vzato k ničemu a pouze dostanete na výběr z mnoha různých otázek, kde všechny vyvolají stejnou odpověď; zde je samozřejmě účelem, aby hráč sám trochu zvolnil a zamyslel se, než klikne dál. Když si najdete čas a promluvíte se svými společníky, zjistíte, že i oni mají své vlastní problémy, a je jen na vás, jestli se jim pokusíte nějak pomoct. A pokud třeba budete pravidelně lhát o tom, že máte jméno… inu, dočkáte se i něčeho jiného než jen pár bodíků k Chaosu. Možností je tu nepřeberně a netřeba dodávat, že si s nimi vývojáři dali opravdu záležet.
Nová krev do starého žánru
Za zmínku stojí, že Planescape: Torment si již od začátku bere mnoho zvyklostí (lomeno klišé) z RPG a přetváří si je dle svého. Například ani náhodou nejste rytíř v zářivém brnění, protože meče jsou ve hře pouze dva a místo zbroje se chráníte pomocí tetování. Stejně tak mnoho her na hrdiny používá amnézii protagonisty jako příhodnou výmluvu, proč se hráč může ptát na úplně zřejmé věci – zde je však hledání vlastní identity hlavním hybatelem celého příběhu. Vaše parta nejsou dobrodruzi lačnící po vzrušení, ale postavy, které se s vámi kdysi nějak nepříjemně zapletly, případně je k vám táhne vaše osobní kletba. Pro příklad uveďme třeba cudnou sukubu, věčně hořícího mága nebo válečnou zbroj, která je oživena silou Spravedlnosti. Kromě toho ani nezachraňujete svět – často sice budete měnit osudy lidí nebo celých skupin, ale je zřejmé, nakolik jste ve skutečnosti (ne)důležití v celkovém chodu věcí… což však neznamená, že pouze svou maličkostí nemůžete některé věci výrazně pohnout k lepšímu či k horšímu. A vůbec, můžete s tím začít rovnou u sebe.
Remaster pro dnešní dobu
Jak již bylo řečeno, Planescape: Torment se dočkal rozšířené edice. Ta nijak zásadně nemění hratelnost, ale obsahuje různá drobná vylepšení nutná pro hraní na novějších počítačích, která byste jinak museli instalovat zvlášť. Kromě toho zde naleznete kompletní český překlad, zřejmě ještě ten fanouškovský z původní verze. Vzhledem k tomu, že celý skript hry údajně obsahuje přes osm set tisíc slov (pro srovnání, například první dva díly Hry o trůny mají šest set tisíc a pár drobných), se jedná o úctyhodné dílo. Ať už tedy vývojáři vyřešili autorská práva jakkoliv, je dobře, že si tento skvost může užít i nová generace hráčů.
Vylepšení se dočkala také grafika se soundtrackem, třebaže jde hlavně o využití možností současných počítačů. Co do vizuálu zůstávají modely stejné, ale můžete si dle libosti zoomovat prostředím, a to v rozlišení až 4k. Ozvučení je stejně kvalitní jako v původní hře, jen opět remasterované do vyšší kvality. Kromě toho přibylo pár vymožeností v rámci hratelnosti, jako například rychlý sběr předmětů nebo přehled soubojů.
Idealistické, nebo realistické?
Jedním z nešvarů, který často trápí i jiné podobné hry (z dobových uveďme 2D díly série Fallout, z novějších třeba Bioshock), je skutečnost, že Torment se snaží působit zle a cynicky, ale zároveň odměňuje dobré chování. Některé z nejlepších předmětů ve hře jsou použitelné pouze zákonně dobrými postavami, což vás bude nutit konat dobré skutky a dávat sliby (které pak pochopitelně musíte dodržet). Stejně tak odměny z dialogů/questů jsou většinou lepší, když vše vyřešíte po dobrém. Hraní za zápornou a sadistickou postavu je tak možná silný zážitek co do emocí, ale z čistě rozumového hlediska je naprosto nevýhodné. Pochopitelně by se dalo uvažovat o tom, jestli toto nenápadné navádění k dobru podrývá celkový tón hry, anebo je naopak toto vyznění úmyslné… ale to by bylo na delší debatu. K té ostatně celý Torment, se svou často složitou přítomnou filozofií, celkem vybízí.
Pokud něčemu nerozumíte, RTFM
Další věcí, která může působit poněkud nesoustředěně, je samotné prostředí Planescape: Torment. Kombinace technologie, magie, systému frakcí a podrobné kosmologie je sice sama o sobě velice vhodná jako pozadí pro bohatý příběh, ale s jejím vzájemným provázáním už je to horší. Několikrát jste například upozorněni na to, že v Sigilu může být portálem cokoliv… ale portály, které se v průběhu hry naučíte vyvolat a využívat, se dají spočítat takřka na prstech obou rukou.
Stejně tak mnohé rasy nebo příběhové koncepty jsou detailně popsané a pevně zakotvené v širším světě, ale ve hře z nich uvidíte jen velice málo. Většinu času navíc zůstáváte v samotném Sigilu, ostatní světy či kapesní dimenze navštěvujete spíše jenom na skok a většinou už se do nich pak nemůžete vrátit. Zdánlivě otevřený svět hry se tak omezí především jen na čtyři městské čtvrtě, třebaže docela rozsáhlé a plné barvitých postav. Zde pochopitelně bude úplně jiný zážitek hráče, který už se světem Planescape někdy přišel do styku, a tak se toto nedá vyloženě vytknout jako nedostatek.
Planescape: Torment jednoznačně patří mezi špičku her na hrdiny z přelomu století. Je pravda, že fanoušci, kteří touží po 2D fantasy mlátičce se systémem z Dungeons and Dragons, by měli raději sáhnout po sérii Icewind Dale nebo Baldur’s Gate. Pokud však hledáte spíše silný příběh, nevadí vám číst košaté dialogy a rádi si nad hrou popřemýšlíte, zde budete jako doma. Ačkoliv bych se superlativy typu „nejlepší RPG všech dob“ byl opatrný, je nepopiratelné, že Torment většinu svých konkurentů v žánru – jak dobových, tak i moderních – svými kvalitami značně převyšuje.
