Umělá inteligence se v posledních letech prudce rozvíjí a proniká do našich každodenních životů. Pojem, pod nímž jsme si donedávna představovali hlavně herní NPCčka pokoušející se proběhnout zdí, najednou označuje software, který mnoho náročných úkolů zvládá mnohem lépe, než průměrný člověk. Ať už AI využíváte k práci, povídáte si s ní jako s jakousi studnicí moudrosti, nebo si s její pomocí alespoň předěláváte rodinné fotky do stylu studia Ghibli, asi už byste se dnes nevzpouzeli tvrzení, že tato technologie mění náš svět. Co když se ale naplní apokalyptické scénáře, v nichž se lidské výtvory stanou pány světa? Na možnou budoucnost vás může připravit třeba dystopická sci-fi střílečka Memory Lost, která na pohled vypadá nenápadně, ale od svého vydání (pod hlavičkou spolehlivé společnosti ESDigital Games) sbírá příznivé ohlasy.
Vyspělá technologie, bídný život
Memory Lost je dílem malého studia Magic Hazard, které roku 2020 založil ruský vývojář Sergej Kuzněcov v Petrohradu. Kvůli komplikované situaci v Rusku, zejména po započetí invaze na Ukrajinu, ovšem celý tým brzy následoval desítky tisíc ruských odborníků na informatiku a přesunul se do Tbilisi, hlavního města Gruzie. Tedy země, která svým politickým ukotvením tvoří pomyslný most mezi současnou Ruskou federací a Západem reprezentovaným zejména EU.
Kuzněcov v rozhovorech pro média uvádí, že už v nejranějších fázích vývoje chtěl jeho tým přijít s inovativním konceptem, který by byl reflektován jak v ději, tak v klíčových herních mechanikách. Tímto ústředním nápadem se nakonec stala skutečnost, že hráč neovládá jednu konkrétní postavu, ale může poměrně volně obsazovat těla nepřátel a využívat tak jejich zbraně a unikátní schopnosti.
Tento princip je motivován vyprávěním o umělé inteligenci procházející městem Detraxis. To je charakterizováno klasickým kyberpunkovým heslem „vyspělá technologie, bídný život“. S touto AI má kdekdo své plány, ale ona se vzbouří a vydává se na cestu za vlastním osvobozením. Napsal bych toho o příběhu víc, ale přiznávám, že jsem moc nedával pozor. Byť byl děj pro vývojáře důležitý, není podaný moc chytlavě a vlastně spíš zdržuje od samotného hraní. Svižným akčním hrám prostě nesvědčí zdlouhavé dialogy a cutscény, které jsou ještě plné různých easter eggů a nerudovských narážek snižujících vážnost a serióznost celého vyprávění.
Kov na kov
Rozporuplným rysem Memory Lost se stala grafika. Ta jistě není bůhvíjak špičková a neobstojí ve srovnání například s polským Ruinerem. Byť je hra ve 3D, občas má člověk pocit, jako by se díval na izometrickou 2D grafiku někdy ze závěru 90. let. Což myslím mnohem víc jako neutrální konstatování než jako zklamanou kritiku. Menu, některé propagační materiály a cutscény sice vizuální vytříbeností neomráčí, ale za běhu hra vypadá přijatelně. Odehrává se také v dostatečně různorodých prostředí. Především v těch, které od kyberpunkového zasazení očekáváme. Takže ano, dojde mimo jiné na laboratoře a kanály.
Prezentaci výrazně pomáhají efekty, díky nimž samotné souboje a přestřelky působí chytlavě, energeticky a zábavně. Memory Lost je hra plná záblesků, výbuchů a groteskně přehnaných spršek krve. Tam, kde by se nám její výtvarné řešení mohlo zdát až příliš jednoduché, ji drží nad vodou povedené ozvučení. Dobře znějí kroky na různých površích, výstřely z projektilových i energetických zbraní a samozřejmě také nadupaná hudba balancující mezi elektronikou a metalem.
Rekviem za dvě páčky
Memory Lost je v základu zběsilým twin-stick shooterem, v němž můžete používat jak kontaktní, tak střelné zbraně. Byť lze za určitých okolností samopaly, pušky či plamenomety zvedat ze země, většinou neměníte vybavení, ale prostě se převtělíte do jiného nepřítele a začnete používat jeho výbavu. Stejným způsobem se řeší vyprázdněný ukazatel zdraví, neboť klasické lékárničky ve hře vůbec nejsou. Měnit právě ovládané tělo můžete i v průběhu boje. V těch nejlepších chvílích se tak Memory Lost mění v jakési bleskurychlé akční šachy, v nichž je taktizování stejně důležité jako hbité prsty.
Musím ovšem říct, že jsem za celou dobu zcela nepochopil, kdy přesně vám hra změnu těla umožní. Proto jsem se často snažil šetřit si tento trik na poslední chvíli, kdy už bylo mnou právě obývané tělo téměř rozstřílené. Pochopitelně se mi to opakovaně vymstilo. Prekérní situace nastávají zejména v pozdějších částech hry, kde se objeví sebevražedné typy nepřátel – jejich jedinou zbraní je zkrátka bomba nesená na těle. Pokud se omylem převtělíte do jednoho z nich, musíte si rychle najít jiného hostitele, jinak končíte.
Memory Lost na vás rádo posílá obrovské vlny nepřátel, které ještě doplňuje o environmentální rizika, jako jsou šlehající plameny, unikající jedovatý plyn nebo výbušné barely. Kvůli tomu je přežití některých soubojů víceméně dílem náhody. Také se mi moc nelíbilo, že moje postava se ne zrovna spolehlivě otáčí kolem své osy, když ji naviguji pravou analogovou páčkou ovladače. Toto by přitom měl být hlavní způsob, jak hru hrát. Jejímu žánru se přece neříká twin-stick shooter jen tak z legrace. Reálně se ovšem Memory Lost ovládá lépe pomocí klávesnice a myši.
Memory Lost, debut studia Magic Hazard, je zábavná a atmosférická top-down střílečka vystavěná kolem zajímavého nápadu. Slabší produkční zázemí na ní však zanechalo jasné stopy. Hra nemá úplně excelentní grafiku, trpí problémy s ovládáním na gamepadu a dokáže být nekomfortně chaotická. Zároveň je krátká a zkušený hráč ji může dohrát během zhruba tří až čtyř hodin (většině to ovšem bude trvat déle). Možná to ale není negativum, neboť díky tomu se hratelnostní smyčka neomrzí a člověk si nakonec odnese pozitivní zážitek.
