Pamatujete si ten moment, kdy jste jako malí postavili na koberec armádu dinosaurů proti týmu plastových vojáků a celé odpoledne probíhala epická bitva o nadvládu nad pokojem? No dobře – ne každý měl doma dinosaury. Já osobně nasazovala plastová zvířátka proti panenkám z dětského domečku. Souboj hraček (v originále Toy Battle) je přesně tenhle dětský sen přetavený do svižné a překvapivě chytré abstraktní strategie pro dva hráče. Méně dupání, více taktiky – a navíc přeloženo do češtiny díky vydavatelství Asmodee. Tak popadněte svého favorita – válka o dětský pokoj právě začíná!
Pravidla? Jednoduchá. Hra? Nemilosrdná
Každý hráč ovládá armádu bojovníků (v barvě červené nebo modré) a snaží se zabrat co nejvíce území na vybraném herním plánu – třeba na vesmírné stanici, na strašidelném hřbitově nebo na zámecké pláni. Herní plán tvoří základny propojené cestami, které ohraničují oblasti, v nichž se lesknou medaile – herní body, které získáte, pokud se vám podaří danou oblast obklíčit.
Anebo můžete zvítězit rovnou tím, že obsadíte soupeřovo velitelství. Prostě šup s vojáčkem do centrály – a je hotovo.
Každé kolo máte na výběr dvě akce: buď doplníte vojáky do své skryté zásoby, nebo jednoho z nich pošlete do bitvy na plán. Ale pozor – jednotky můžete umisťovat jen tam, kam vede spojení z vaší centrály skrz již obsazená pole. A čím silnější jednotka, tím víc hraček zvládne zašlápnout – ale i ty slabší mají unikátní schopnosti, které můžou soupeři pěkně zhatit plány.
Hračky s ostrými hranami
Každá jednotka má svou sílu (1–7) — někdy i sílu gumové kachničky — a k tomu navíc speciální efekty, o kterých se rozepisuji níže. Kombinace síly a schopností dělá ze Souboje hraček taktickou přetahovanou, v níž záleží na každém pohybu.
Souboj hraček není hra o náhodě... no dobře, možná trošku. Někdy vás holt zradí vlastní ruka při náhodném vytahování destiček jednotek. Ale i tak se dá vyhrát. Přeci jen jde o to, přechytračit svého protivníka, obalamutit ho ve správný moment. Není to hra o štěstí. Je to duel mozků, maskovaný za nevinné dětské hračky.
Díky různým mapám a dvojici cest k vítězství (na body, nebo přímým útokem na soupeřovo velitelství) má každá partie jiný charakter — jednou hrajete pozičně, jindy riskujete rychlý průlom. A díky pravidlu, že pokud hráč nemá co zahrát, okamžitě prohrává (i při remíze), nese každé rozhodnutí skutečnou váhu.
Přístupné pro mladší hráče, ale neztratí se ani u dospělých
Na první pohled je jasné, že Souboj hraček cílí hlavně na děti — a dělá to skvěle. Barevné ilustrace Paula Mafayona a jednoduchá pravidla jsou jako stvořené pro mladší hráče, kteří chtějí něco rychlého, zábavného a trochu soutěživého. Ale zároveň to není ten typ dětské hry, u které dospělí tiše trpí a hlídají hodinky.
Právě naopak — díky chytrému systému schopností, možnosti kombinovat mapy a svižnému tempu, si hru rádi zahrají i rodiče, starší sourozenci nebo prarodiče. Navíc jedna partie uteče za dvacet až třicet minut, takže klidně zvládnete odvetu nebo rovnou malý domácí turnaj.
Za mě skvělý příklad dětské hry, která baví celou rodinu, aniž by se musela někomu "přizpůsobovat" — zkrátka rychlá, hravá strategie, co neotupí mozek ani trpělivost.
Terény, co nejsou jen na parádu
Jedním z největších překvapení v Souboji hraček je pestrost jednotlivých terénů. Každá mapa nepřináší jen kosmetickou změnu, ale přináší vlastní pravidla, která výrazně ovlivňují taktiku hry. Třeba Stanice Metal-X vypíná efekty jednotek na speciálních polích, což vás donutí spoléhat spíš na sílu než na triky vašich hraček. Tropické koupaliště vás zase nutí plánovat nasazení jen určitých jednotek podle jejich hodnot, což je sice omezující, ale při správném načasování může být velkou výhodou.
Nejvíc mě ale bavila mapa Sopečná džungle, kde můžete „vystřelit“ soupeřovu jednotku jinam – skvělý způsob, jak rozbořit pečlivě budovanou obranu. Prokletý hřbitov zase umožňuje vracet jednotky ze hřbitova zpátky do ruky... tedy, chtěla jsem říct, z odkládací hromádky. Parádní možnost pro comeback na poslední chvíli.
Celkově platí, že každá mapa mění dynamiku partie a zajišťuje, že se hra jen tak neokouká ani neohraje.
Každá hračka má svou osobnost
Armáda plastových bojovníků není jen o číslech. Každá jednotka má unikátní schopnost, která dokáže zcela změnit situaci na plánu. Jednorožec Hvězda a Kostík vám rychle doplní zásoby jednotek, což je ideální pro dlouhou poziční bitvu. Kapitánka zase umožňuje nasadit jednu jednotku navíc a rovnou aktivovat její efekt, což umí výrazně změnit kontrolu nad územím.
Moje oblíbená jednotka? Rozhodně Hook! Schopnost ignorovat propojení a skočit rovnou do srdce nepřátelského území přináší momenty čisté radosti (nebo zoufalství, pokud to soupeř udělá vám). Džambo, který bez varování odstraní sousední jednotku, je pak ideální „čistič“ klíčových bodů. Ach, jak to bolí, když vám soupeř odstraní vaši sedmičku dinosaura Roxy – byť bez efektu, pořád jde o zaručeně největší bouchačku široko daleko.
Speciální zmínku zaslouží i Kwak – zdánlivě bez efektu, ale díky své „žolíkové“ povaze může rozbít soupeřovy plány tím, že překryje libovolnou jednotku (a sám může být překryt kteroukoli jinou). Zkrátka, v téhle hře nemá ani ta nejroztomilejší hračka úplně čisté svědomí.
Souboj hraček je skvěle navržená taktická hra, která zaujme především děti, ale díky chytrému systému jednotek a variabilním mapám má co nabídnout i dospělým. Vizuálně hravá a přístupná, zároveň ale dostatečně svižná a strategická, aby bavila celou rodinu. Krátká herní doba láká k opakovanému hraní, a dvě cesty k vítězství udržují každou partii svěží. Pokud hledáte rodinnou hru, která nezatíží ani nejmladší, ani nejstarší hráče u stolu, Souboj hraček vás rozhodně nezklame.
Recenzi pro Gaming Professors napsala Aneta Řezníková.
