Každý měl v životě místo, kde se zlomil rám, praskla deska a někdo si nabil zuby tak, že mu zbyl jen úsměv. Někteří říkají, že bolest dělá legendu. Ale ti, kteří to opravdu zažili, vědí, že legenda vzniká ve chvíli, kdy člověk vstane, rozjede se znovu, a přitom hoří nejen trucky, ale i okolí. V tomhle světě není prostor pro styl bez odvahy, říkal starý dobrý Tony Hawk. Pády, bolest a chrániče zubů jsou klasika, a Helskate se rozhodl tento hazard ještě povýšit. Nažhavte lasery, dámy a pánové, vyrážíme.
Trikem k přežití, stylem k vítězství
Počin se s vámi nemaže už od úplného začátku. Prostě vás shodí do kaňonu, kde místo vody teče láva, rampy vedou přes lebky a první rail končí v tlamě démonického golema (pražského ne, si dovolím dodat). Není čas zjišťovat, jak fungují tlačítka. Je třeba rozjet se. ... Všechno, co jste kdy věděli o rytmu, gravitaci nebo kontrole desky, je pryč. Zkreslené, zrychlené, na pokraji šílenství. Každý grind je útěk. Každý ollie výkřik vzdoru. A jakmile si uvědomíte, že peklo není místo, ale stav mysli, začnete se smát. Ne proto, že by to bylo směšné, ale protože to konečně dává smysl. Není to o tom, co přijde. Je to o tom, jak to člověk sám roztočí a přesně takhle si představuji roguelike na prkně.
Hratelnost je nekompromisní. Není zde žádné „rozehřívání“, žádný bezpečný prostor, kde by bylo možné trénovat bez následků. Každý trik je součástí boje, každý skok rizikem a současně jedinou cestou vpřed. V každé jednotlivé mapě se pohybujete napříč vertikálními strukturami, musíte využívat vše kolem vás, od zábradlí, ramp a plošin k tomu, abyste spojili pocit jízdy se smrtícími výpady. Tento koncept vytváří intenzivní cyklus – jízda generuje energii, energie spouští útoky, útoky uvolňují další cestu k jízdě. Není zde pauza. Ani záchytný bod. Jen jízda a krev. A když se to pokazí? Nevadí, jedeme znovu od začátku, možná s nějakým vylepšením, nebo si to jen prostě zkusíte.
Ono totiž kombinace skejtových mechanik s bojovým systémem působí zprvu zvláštně. Brzy vám ale dojde, že tohle je přesně to, co jste hledali, tu dynamiku. Triky jsou rozhodující taktický prvek. Čím technicky náročnější a delší jízda, tím silnější útoky lze aktivovat. Výzvou je udržet se v nepřerušovaném pohybu i během střetů s nepřáteli (a těch tam je!), což vyžaduje přesnost, pozornost i schopnost číst prostředí s extrémní rychlostí. Peklo netoleruje váhání. A tahle hra je jeho věrným odrazem.
Zdroj: IGDB.com
Helskate vám ukáže, že rail končí v očistci
Pokud jste někdy hráli jakoukoliv ze sérii Tonyho Hawka, tak určitě víte, že design úrovní je postavený na vertikalitě, spádu a neustálém překvapení. Zde je to podobné, jen více přivedené do extrému. Jako hráči nikdy nevíte, co se za rohem zjeví – jestli další rampa, démon s obouručním mečem, nebo teleport vedoucí do arény. Každý level je strukturovaný tak, že podporuje tok jízdy a odměňuje kreativitu. Jakmile máte ale za sebou první neúspěch a už trošku pamatujete prostředí, znalost se stává brutální výhodou, jinak jste velice snadnou kořistí. V tom je kouzlo – hra vás nutí, abyste myslel jako jezdec i jako bojovník současně. A často nestačí být dobrý v jednom – přežít znamená zvládnout obojí.
Pocit z průchodu úrovně je silně fyzický. Nejde jen o estetiku pohybu, ale o jeho funkčnost. Když se svezete po plamenné hraně a vyřídíte dvě monstrózní stvůry jediným vířením meče, je to zážitek, který zůstane v paměti. Hra odměňuje agresivní kreativitu, respektive, čím agresivněji a bez bázně jdete do hry, tím je to lepší. Výhodou také je, že si můžete užít zážitek jak na ovladači, tak klávesnici. Upřímně, co se týká sportovních her, potřebuji v ruce většinou ovladač, ale tady jsem při porovnání moc rozdílů nezaznamenal, což je též super.
Zdroj: IGDB.com
Když vám hoří pod zadnicí
Vizuální stránka je přesně taková, jakou si tento hybrid zaslouží. Stylizace spojuje metalovou ikonografii s neonovým chaosem, každý objekt působí jako z jiného světa, ale společně tvoří přesvědčivý celek. Sochy démonů vyrůstající z betonu, vzduch jiskřící energií – vše slouží rytmu hry. Animace jsou ostré, přehledné a zároveň extrémně expresivní, a to neříkám jen tak. Nejde o fotorealismus, ale o důraz na kinetiku, razanci a estetiku pohybu. Vizualizace odpovídá vážně promyšlené roguelike hře.
Hudba hraje klíčovou roli – nikoliv jako pozadí, ale jako hybatel tempa. Každý tón, riff i úder do bicích rezonuje s tím, co se děje na obrazovce. Je to prostě punk, death metal, mega nářez. Titul ve vás má probudit tu správnou agresivitu a donutit vás riskovat, hrát, útočit. Pouštět se do extrémů za hranice. Řve na vás, drtí vás. A víte, co je nejhorší? Ono to funguje. Ten nátlak skrz audio vážně funguje.
Helskate není hra pro každého. Není zde žádná asistence, žádné zjednodušené režimy, žádné tutoriály, které by vás vodily za ruku. Tato hra vyžaduje soustředění, trpělivost a chuť učit se v pohybu. Nabízí však zážitek, který nemá obdoby. Spojuje čistou radost z pohybu s náročností soubojového systému a vytváří hybridní styl, který působí svěže, silně a nezaměnitelně. Pokud vám nevadí hluboké hrdelní řvaní death metalu, tak je tu něco, co si neskutečně užijete. Pokud ale rádi chodíte na pole sbírat pampelišky a pletete věnečky, tahle jízda není pro vás.
