Cuisineer je roztomilá a barevná směs akčního dungeon crawleru s prvky správy restaurace, která už na první pohled přitáhne milovníky kulinářských her. Titul působí jako pohádková pastelová radost, kde nechybí magie, vtip a chuť experimentovat s recepty, co by zachránili v boji i zaklínače. Studio BattleBrew Productions vsadilo na originální kombinaci roztomilých vařeček a svižných soubojů, kde hlavní hrdinka Pom rozjíždí rodinný podnik před krachem, a suroviny musí najít v dungeonech. Jednoduché, vtipné a povrchní? Možná. Je čas na recenzi do detailů.
Když se kočičanda vrátí do rodného městečka
Příběh hry není nijak složitý, ale funguje přesně tak, jak má, a hezky propojuje akci s budováním vlastní restaurace. Pom se vrací do rodného městečka a nachází tam upadající podnik, který potřebuje nejen nové jídlo, ale i pořádnou dávku odvahy a fantazie. Vedlejší questy jsou spíš drobné úkoly než epická vyprávění, ale dají světu dost života a rozmanitosti. Dungeony fungují jako zdroj vzácných ingrediencí i pokladů, a tak se do nich vypravujete stále znovu a znovu a krásně tak plníte roguelike žánr, jímž se snaží Cuisineer prezentovat. Záchrana rodinného snu je dostatečně sympatická motivace, aby vás nutila pokračovat, a i když příběhové zvraty nejsou překvapivé, styl vyprávění je milý a srdečný. Všechno drží pohromadě jako dobře uvařený srnčí guláš s karlovarským knedlíkem.
Neočekávejte, že herní postavy budou nějak přebujale promyšlené. Mají ale svůj šarm a velice zapamatovatelný vizuál. Pom je energická, cílevědomá a zároveň trošku nemotorná, což k její roli perfektně sedí a dává jí kouzlo. Obyvatelé Paellu slouží spíš jako barevné kulisy, ale dávají úkoly, kde umí pořádně překvapit velice povedeným dialogem. Nečekejte propracovaná dramata, spíš mozaiku přívětivých, lehce stereotypních figurek. Přesto působí přirozeně a neobtěžují, takže se v tomhle stylu dají přijmout bez výhrad. Kdo má rád feel-good atmosféru, bude spokojený.
Hratelnost je založená na dvou pilířích, dungeon crawleru a správě restaurace. V dungeonech mlátíte příšery obří vařečkou nebo naběračkou, sbíráte suroviny, a po návratu je využíváte při vaření a servisu hostům. Akce je rychlá, komba jednoduchá, ale uspokojivá, a navíc vtipně stylizovaná podle chutí: sladká, kyselá, slaná, pálivá. Restaurace pak funguje jako oddechová část, kde vylepšujete zařízení, rozšiřujete menu a ladíte design. Kombinace dvou různých žánrů funguje překvapivě dobře, i když se časem objeví stereotyp. Některé recepty nebo bojové kombinace by si zasloužily hlubší rozpracování, ale celkově to baví.
Zdroj: igdb.com
Cuisineer je překvapivě snadný na pochopení
Popravdě mě překvapilo, že nahrávání oblastí je o něco delší, než by člověk čekal, a občas se vyskytne menší bug, třeba zmizelá textura nebo zaseklý nepřítel. Nic, co by vyloženě rozbilo zážitek, ale je dobré o tom vědět. Patchování by snad časem mohlo doladit drobnosti, které teď ruší plynulost. Přístupnost nastavení je solidní a potěší, že klávesy i ovladače jdou pohodlně překonfigurovat.
Čímž se dostáváme k samotnému ovládání, které je jednoduché a přívětivé, takže si ho osvojí i člověk, který běžně roguelite hry nehraje. Kombinace základních útoků a speciálních schopností je přehledná, intuitivní a nedělá problémy ani na gamepadu. Správa restaurace pak využívá klasické point-and-click ovládání, které se dobře doplňuje s akční částí. Přepínání mezi bojem a obsluhou hostů je plynulé a logické, žádné zbytečné zdržování. Pokud se rozhodnete hrát s klávesnicí a myší, také nebudete ztracen, protože rozhraní je jednoduché a čitelné. Cuisineer v tomhle směru respektuje hráče, kteří se chtějí jen bavit, a nic mu nekomplikuje.
Zdroj: igdb.com
A navíc je to pohádka
Vizuál hry je bez debat jedním z největších lákadel. Ručně kreslený styl, pastelové barvy a roztomilé postavičky fungují jako magnet pro oko. Svět Cuisineeru působí útulně a doslova pohádkově, takže se člověk rád vrací. Animace nejsou přehnaně složité, ale mají v sobě hravost a jemné detaily, které působí velmi příjemně. Design dungeonů je sice po pár hodinách trochu repetitivní, ale rozmanitost nepřátel a surovin to aspoň částečně zachraňuje. Restaurace samotná pak působí jako kulinářský sen, kde si člověk rád hraje s dekory a menu. Celkově grafika odpovídá žánru skvěle.
Audio stránka Cuisineeru hraje na tu správnou notu. Je pozitivní, jemná, trochu repetitivní, ale stále příjemná. Hudba podporuje pohodovou atmosféru, a i když se motivy občas opakují, nepůsobí vtíravě. Zvukové efekty během boje jsou jednoduché, ale dostatečně čitelné a nepletou se pod ruce, takže souboje zůstávají přehledné. Zvuky restaurace, jako cinkání talířů nebo bublání hrnců, přidávají na autentičnosti a dělají z hraní takový malý relaxační koncert. Dabing chybí, ale v téhle roztomilé stylizaci to vůbec nevadí. Audio zkrátka podporuje příjemnou kulinářskou pohádku.
Cuisineer je nakonec velmi milé překvapení, které zaujme svým konceptem i vizuální roztomilostí, i když není úplně bez chyb. Přístupná hratelnost, příjemný styl a kombinace vaření s bojem tvoří originální celek, který na pár večerů rozhodně potěší. Pokud nečekáte dokonalou zápletku a vyžadujete spíš odpočinkovou atmosféru, budete ve své nejoblíbenější restauraci jako u babičky doma. Technické mušky se dají přehlédnout a díky celkovému šarmu se dokonce dá místy odpustit i ten stereotyp. Tohle je hra, která se nejlíp vychutná s hrnkem čaje a dobrou náladou. Pom si vás získá, a budete se vracet pro další koření i další úsměvy.
