Víte, možná je to dílem náhody, ale v den, kdy píšu tuto recenzi, je to přesně sedmnáct let, kdy jsem na dnes už dávno zablokovaném webu viděl první díl Naruta. Za ta desetiletí, se toho hodně změnilo, a to i v mém oblíbeném žánru šónen. Přes One Piece, Bleach, Fairy Tail, Black Clover, Zabijáka démonů k Jujutsu Kaisen - Prokletým válkám, kde mezi tím jsou další stovky děl, mi nyní na stole přistálo jedno z nejmodernějších a nejrespektovanějších šónenovek současnosti. Gachiakuta. K nám jej přivedlo nakladatelství Crew, a to dokonce natolik lehce symbolicky, že až toto léto začalo vycházet i anime. Jak si tedy stojí toto dílo v porovnání s ostatními?
Autor:
Kresba:
Vydavatel:
Série:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
Kei Urana
Kei Urana
Crew
Gachiakuta
Tomáš Kloutvor
196
černobílý
brožovaná
červen 2025
9798888770207
9798888770207
první
Zdroj: Nakladatelství Crew
Rudo to v životě nemá lehké
Hlavní hrdina Rudo žije ve městě rozděleném mezi elitu nahoře a spodinu, která žije v odpadcích. Sám pochází z těch nejnižších vrstev a celý život bojuje s předsudky i nenávistí. Když je falešně obviněn z vraždy a svržen do hlubiny zvané, čeká ho jistá smrt… ale místo toho se ocitá v brutálním, nelítostném světě plném netvorů a zločinců. V nejspodnějším světě nachází nové spojence "čističe", kteří používají sílu odpadků jako zbraně a chrání zbytek lidstva před zkažeností, která se šíří z hlubin. Rudo v sobě objevuje zvláštní schopnost a smysl pro spravedlnost, která přesahuje vše, co znal. Nicméně jeho touha po pomstě se mísí s touhou změnit systém, který ho zradil. A přesně tímhle začíná náš příběh.
V prvním sešitě máme zatím úvodní čtyři kapitoly mangy, které vám jasně představí hlavního hrdinu, co je ve světě špatně a dobře, jeho úmysly, ale to hlavní, že Rudo je momentálně především klaďas. Svět je sice brutální a ohyzdný. Což když opomenu, že jde o odpadky, ukáže hned pár úvodních scén, ale svým momentálním postojem mi připomíná spíše Tanjira z Kimetsu no Yaiba, než kohokoliv jiného. Jasně, budu mocný, budu zabíjet, nebudu se toho bát, ale zároveň mám jemné a dobrotivé srdíčko, takže všechno bude v pořádku.
Zdroj: Nakladatelství Crew
Upřímně, hodně přemýšlím i nad tempem, v němž je Gachiakuta postavená. Oproti jiným dílům musím říct, že je až překvapivě spádová. Takové to crcání na začátku, než se něco stane, zde není, ihned se něco děje. Obvykle bývá více komedie, pár těch situací, kde se chcete smát. Tady ne. Nejdříve jste smutní, protože vidíte, jak je Redo hodný a malý kluk, a najednou už mu držíte palce, aby se zachránil, aby vše bylo v pořádku, a aby našel své místo. Za mě naprosto super. Ačkoliv teda musím říct, že Dorohedoro, Chainsaw Man, Fire Force a dalších pár čerpá ze stejného tématu, ale takový je prostě žánr.
Gachiakuta vypadá jako Fire Force
Autorka Kei Urana má očividnou inspiraci v dílech Kodžiho Ōgakiho, který přišel například se Soul Eaterem. Design vyniká výraznou pohyblivostí postav, kdy jejich pózy jsou přehnané, ale čitelné, ideální pro akční scény, kde těla "mluví". Postavy působí živě i ve statickém panelu. Navíc mají obličeje emocionálně výrazné, s širokou škálou grimas, od šílenství po smutek. Mnohdy přehání grimasy až do grotesky, což zesiluje psychologický dopad scén. Gachiakuta s tím třeba pracuje bravurně. Přesto je zde občas viditelná přeplácanost, kdy efekt přebije určitou čitelnost, a vy studujete stránku, abyste zjistili, co se na ní vlastně děje.
Zdroj: Nakladatelství Crew
Vrcholem tohoto pohledu, respektive vizuálu, je pak kombinace městské módy s punkovými prvky, vrstveným oblečením, páskami, zipy, nášivkami a doplňky, které působí rebelským nebo undergroundovým dojmem. Připomínají postapokalyptický streetwear. Dnešní dílo je přesně takové, vytahané do extrému. Rudo chodí v pláštěnce připomínající odpadkový pytel, má šílené načepýřené vlasy, ruce omotané obvazem. Jde vážně vidět ten vzor z jiných počinů, a víte co? Vůbec, ale vůbec to nevadí. Naopak to k tomuto světu sedí.
A nebyl by to samozřejmě správný šónen, kdybychom tu neměli nadstandardní témata. Toto dílo se dotýká hluboce zakořeněné sociální nerovnosti, mezi privilegované, méně privilegované, a to ostatní a zbytek nás absolutně nezajímá. Kdy ti bohatí jsou chráněni před zákonem, zatímco ti chudí pomalu nemají ani co jíst. Jak je to vlastně s použitými věcmi, kdy ti, co na to mají, se neštítí vyhazovat i to v nejvyšší kvalitě, zatímco pro ostatní to znamená mnoho.
Gachiakuta je super. První čtyři sešity umí neuvěřitelně na nové universum navnadit a přivábit snad každého čtenáře tohoto tématu. Je sice místy lehce nečitelná, a pro fanoušky šónenu se nebude jednat o nic nového. Nicméně právě ten rozjezd, třídní boje a vidění podobného vizuálu, jako u jiných, vás u ní udrží. Za mě první sešit, až na pár výjimek, naprosto skvělý, a nemůžu se dočkat, jak příběh půjde dějově dál.
