Píše se rok 2034. Po událostech prvního dílu se zlo opět probouzí, tentokrát ne na zdecimovaném zemském povrchu, ale přímo z hlubin ruského metra. Hrozba v podobě temných ďáblů byla sice zažehnána, avšak nové nebezpečí přichází ze strany lidstva, jejichž touha po moci vede k záhubě zbývající moskevské civilizace. Kdo by byl natolik bláhový, aby ruské metro prolezlé krysami a zmutovanými zrůdami zbavil hrozby, jež může mít katastrofální následky?
Odbočení od předlohy se někdy vyplácí
Jak už bývá zvykem, nějaký ten blázen s hrdinským komplexem se vždycky najde, ani tentokrát to není nikdo jiný než náš známý nemluvka Arťom. Tentokrát však musí spojit síly s údajnými nepřáteli, již představovali hrozbu v prvním díle, a společně zastavit hrozbu, která se neodvratně blíží.
Studio 4A Games se rozhodlo moudře a hráčům naservírovalo dobrodružství, které navazuje na události předchozího dílu. Vývojáři se od původní vize Dmitrije Gluchovského oddálili a představili vlastní příběh, který oproti tomu knižnímu nepokulhává, ale v mnohém ji převyšuje. Pokud jste četli Gluchovského Metro 2034, uznáte, že to není zrovna literární skvost, nad kterým by příznivci sci-fi literatury slintali blahem. O to je větším překvapením, že druhý díl této populární série nekolísá v tom, co knižní předloha dělala špatně. Metro: Last Light není tou nevyváženou shakespearovskou tragédií se špatnými postavami a skomírajícím dějem, ale napínavou hrou s promyšlenou zápletkou, která má co říct.
Pro zlepšení je potřeba se některých věcí vzdát
Oproti Metru 2033 se nové pokračování nezaměřuje na seznamování se světem metra, jeho obyvatel a zrůd. Hra předpokládá, že už něco málo o tomto světě víte, a tak k samotnému narativu přistupuje mnohem akčněji a svižněji. Silnou stránkou druhého dílu je nejen akčnější atmosféra, ale i propracovaný příběh, který se soustředí jak na protagonistu, tak i na přátelská NPC a osud celého metra. Metro: Last Light se rovněž zaměřuje na nepřátelské frakce, jejich motivace a touhu po moci a kontrole, se kterou mohou ovládnout nejen bohatě vyzbrojenou základnu D6, ale rovnou celé metro a obyvatelstvo, které v něm žije.
Druhému dílu se dá po příběhové stránce vytknout jedině to, že se oprostil od hororové tematiky, která perfektně fungovala v prvním díle, a více se zaměřila na akčnější tempo. Přesto se tu najdou pasáže, které vám naženou husí kůži, a není jich zrovna málo. Nové pokračování už není survival hororem, ale akčním dobrodružným počinem, který se více soustředí na okolní věci, jež byly v minulém díle opomíjeny, a to na vývoj postav či samotný děj. Jak již bylo zmíněno výše, Metro: Last Light je hrou, která místo hororové atmosféry sází na akci a rychlé tempo, jež je oproti předchozímu dílo obrovským zlepšením. Nicméně by některé hráče mohlo zamrzet, že způsob, jakým jste nahlíželi na moskevské metro v Metru 2033, se značně odlišuje od toho, jež vám 4A Games představuje v tomto díle. Na zmutované protivníky tu sice narazíte, ale už ne v tak hojném množství. Hra se více zaměřuje na konflikt s lidskými protivníky, kteří sice nepředstavují takové nebezpečí jako mutanti, ale i tak vám nic neulehčí.
Mlčeti je zlato, nebo snad ne?
Velkou změnou si prošel i protagonista prvního dílu, který už není tím bláhovým mladíkem poznávajícím svět moskevské metro, ale ostříleným bojovníkem, který se nebojí vstoupit i do těch nejtemnějších zákoutí. Oproti Metru 2033 zde vidíme Arťoma jako ochránce metra a vojáka, který si prošel peklem a ví, jak svět v metru i na povrchu funguje. Především si uvědomuje, že se stává lovnou zvěří nejen pro zmutovaná monstra, ale i ta lidská.
Jedním z hlavních problémů Metra 2033, který se přenesl i do pokračování, je nemluvnost hlavního hrdiny, jež tu, překvapivě, nehraje zas tak zásadní problém. To, že postava Arťoma během celé herní trilogie nepromluví ani slovo, není žádným překvapením. Notným vylepšením je ale vyváženost monologů a dialogů postav, které s Arťomem „mluví“. Náš hrdina během konverzací opět stojí jako kůl v plotě, ale celý systém „tichého protagonisty“ působí mnohem vyváženěji a promyšleněji, než tomu bylo v prvním díle. Místy se sice budete chytat za hlavu a říkat, že celý systém konverzací, jenž je postavený na tom, že NPC Arťomovi jen rozkazují a něco vyprávějí, působí absurdně a ubírá na autentičnosti, a máte pravdu. Dialogy a monology mnohých postav opět místy působí dost směšně, ale s rozdílem, že Arťomova mlčenlivost není natolik viditelná. Postavy už neočekávají, že vaše postava se bude angažovat v konverzacích a obohacovat je tak o své postřehy a znalosti. NPC se více soustředí na konverzaci mezi sebou a Arťom se v nich angažuje jako pouhý nástroj, kterému mohou bez výčitek rozkazovat. Přesto tento systém působí značně lépe, než aby celé konverzace vázly a postavy čekaly na to, zdali se vy k něčemu vyjádříte.
S morálkou nejdál dojdeš
S druhým dílem přicházejí i důležitá rozhodnutí, jež vypovídají o tom, k jakému konci se dopracujete. Opět tu máme řadu menších nepodstatných rozhodnutí, jako je odposlouchávání konverzací či darování patron chudým obyvatelům metra. Oproti prvnímu dílu tu ale hrají více roli ta větší rozhodnutí, která ovlivňují váš vztah s novým přítelem z řad Temných. „Poslední z Temných“, jak je často označován, je zároveň i nejmladší svého druhu. Setkáváte se s ním hned na začátku hry, ale větší roli hraje až ke konci, kdy s ním rozvíjíte vztah. Nejen že malý Temný reaguje na vaše rozhodnutí, díky kterým si o vás vytváří obrázek, ale také je užitečným parťákem, který vám kromě obstarávání potřebných surovin a materiálů, zprostředkovává informace o lokalitě vašich nepřátel, což se v temných zákoutích rozhodně hodí.
Oproti ostatním parťákům, které vás během událostí Metro: Last Light doprovázejí, se jedná o zajímavou postavu, která se odlišuje nejen tím, že není lidská, ale tím, že vám během vaší cesty pomáhá. Na druhou stranu, je docela smutné, že vztah s maličkým Temným tu není prozkoumaný víc do hloubky. I přes veškeré klady, které postava má, se jedná o dalšího z mnoha parťáků, který vám sice přiroste k srdci, ale moc si jej neužijete. To samé platí o ostatních vedlejších postavách, jako jsou Chán, Ulman či Anna. Největší problém ale spočívá právě u Anny, která i přes svou sympatickou a koketní povahu, nehraje v příběhu Metro: Last Light větší roli. Celkově vztah mezi Annou a Arťomem eskaluje překvapivě rychle a vám se tak po honí hlavou, co tyto dvě postavy, které společně strávily jen několik minut, na sobě vidí?
Rozšíření o nové příběhové linie
Metro: Last Light nově představuje i hratelná DLC, jež se zaměřují na nehratelné postavy, jako jsou Chán, Anna či nově záporná postava Pavel, a jejich příběh v době, kdy hrajeme za Arťoma. Nejedná se o nějak extra promyšlené zápletky, které by děj hry rozšiřovaly, spíš jen o hezké doplňky, během nichž chodíte z místa na místo a střílíte po všem, co vám stojí v cestě. Přesto však se jedná o zajímavý obsah, který vám umožní nahlédnout do mysli vedlejších postav a poznat je tak o něco blíž. Mimo těchto příběhových odboček je dodatečný obsah rozšířen i o mise, jež vám umožní hrát za opoziční strany. Bohužel se nejedná o příběhové mise, ale o rozšíření o stealth úrovně a mise typu: „Postřílej, co můžeš“.
Jediné DLC, které z celého doplňkového balíčku vyčnívá a navrací hororovou atmosféru prvního dílu, bylo Kshatriya, odehrávající se v nejděsivější lokaci celé série, v Knihovně. Tato mise, jež se vrací v celé své původní kráse, vám umožní prozkoumat největší horor opět v prostorách tiché knihovny a jejích tichých obyvatel, Knihovníků. I přesto se nejedná o DLC, které by hlavní příběh někam posunulo. Právě naopak. Jedná se o vedlejší příběhovou linii, v níž se vtělíte do jednoho bezejmenného občana ze stanice Polis, který se chce stát stalkerem. Abyste prokázali, že na to skutečně máte, zhostíte se úkolu, který by pro mnohé byl nesplněným, a to přinášet z Knihovny různé věci, jež mají svou cenu. Za každou věc, velkou či malou, jste odměňováni patronami, jež se vám hodí k nakupování zásob a předmětů pro přežití.
Celková doba dohrání veškerého stažitelného odhadu je hodina, ale některé z nich vám nepotrvají déle než půl hodiny. Pokud patříte mezi příznivce stealthu či doplňkového obsahu obecně, rozhodně vám doporučuji si tyto mise zahrát.
Některé chyby stále přebývají
Metro: Last Light je v mnoha ohledech působivé pokračování, které prvnímu dílu nedělá ostudu. Vývojáři vylepšili skoro všechny neduhy, které Metru 2033 nebetyčně škodily, a přišli s úpravami, za které by si zasloužili poplácat po zádech. Největší pochvalu si ode mě zaslouží nové zpracování postapokalyptického světa, které víceméně odpovídá tomu, na co jsme z tohoto žánru zvyklí. Pokud byste hledali místo, které je zaplněné nejen mrtvolami, smrtící radiací či zmutovanými netvory, ale i pocity úzkosti a méněcennosti, rozbombardovaný zemský povrch v této hře je místo přesně pro vás. Jedná se o naprosto zpracované realistické prostředí, které už nepřipomíná černobílé, jednotvárné prostředí Metra 2033, ale místo, kde při každém bližším průzkumu máte pocit, že přicházíte do jiné lokace, která obsahuje svůj vlastní originální prvek, díky kterému se odlišuje od ostatních.
Přesto se pár nedokonalostí najde. Série Metro se obecně označuje jako akční survival horor. Nicméně akce je nejproblematičtější částí série, která na kvalitách hry ubírá. I v druhém díle vám hra nabízí bohatý arzenál zbraní, ale i přes četný výběr je jejich mechanika tak nepraktická, že byste s každou novou zbraní, jež vyzkoušíte, nejraději hodili o zeď. Na druhou stranu, Metro není o akci a krvelačných soubojích s lidskými a zmutovanými protivníky, ale o realistickém prostředí a atmosféře. Pochválit se rovněž nedá i proklaté ukládání, které si cestu z prvního dílu našlo i sem. Ukládání je nastaveno tak, že musíte zdolat nějakou skoro nepřekonatelnou překážku, aby se vám postup uložil. Na samovolné ukládání zapomeňte, hra vám nic neulehčí a záleží pouze na vašich schopnostech, zda proklaté ukládání překonáte.
O přetrvávajícím problému by mohli vyprávět i přátelská NPC, jež s vámi nadále nechtějí spolupracovat. Nepočítejte s tím, že poběží tam, kam si zamanete. Přátelské postavy neposlouchají vás, ale vy je. Skálopevně jdou vstříc osudu, který na ně čeká a sledují tak narativní stopu, která jim našeptává, co mají dělat. Pokud chcete více prozkoumávat svět metra, hurá do toho! Nezapomeňte ale, že tak podnikáte na vlastní pěst a nikdo vám pomocnou ruku nepodá.
Konec dobrý, všechno dobré
Metro: Last Light je důstojným pokračováním, které sérii posouvá o notný kus dopředu. Vývojáři si poradili s neduhy z předešlého dílu a více zapracovali na vývoji postav a příběhu, který je napínavý od začátku do konce. Hře by se dalo opět vytknout jen několik málo chyb, které se objevily v prvním díle. I tak jde o pokračování, které se může chlubit tím, že překonalo i knižní předlohu, na které je celá hra založená.
„Metro: Last Light představuje revoluční změnu pro celou sérii, jež více zapracovala nejen na postavách, jejích motivacích a povahách, ale i na příběhu, který už nepředstavuje špatně okopírovanou verzi Gluchovského románu, ale vlastní dílo s novou a napínavou zápletkou. K tomu všemu tvůrci přišli s novým zpracováním postapokalyptického světa, které se může chlubit svým realistickým vzhledem a depresivní atmosférou.“
