Superman patří k nejslavnějším postavám komiksové historie. Pověstný Muž z oceli, který je v civilu známý jako novinář Clark Kent, poletuje po DC univerzu už více než 85 let. Za tu dobu se zcela oprávněně stal ztělesněnou ikonou; pomyslným symbolem naděje, spravedlnosti a odvahy, který může inspirovat celý svět. Není tedy divu, že po knihách Batman: Svět a Joker: Svět se i poslední syn Kryptonu dočkal své vlastní mezinárodní antologie Superman: Svět, vydané u oblíbeného Nakladatelství Crew. Jak navázala na své předchůdce? Stojí dle mého názoru za pozornost?
Autor:
Kresba:
Scénář (české povídky):
Kresba (české povídky):
Vydavatel:
Svět:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
různí
různí
Štěpán Kopřiva
Michal Suchánek
Crew
Superman
Ľudovít Plata
216
barevný
vázaná s přebalem
červen 2025
978-80-7679-818-2
9788076798182
první
Zdroj: Crew
Symbol naděje
Ještě předtím než se vrhnu na hodnocení, musím začít trochu osobněji. Když jsem ještě jako malý začínal se čtením komiksů a krůček po krůčku jsem poznával věhlasné hrdiny ze stáje DC Comics, Supermanovi jsem zpočátku nemohl vůbec přijít na chuť. Nebudu lhát, osobně jsem spíš inklinoval k temnému, korupcí prolezlému Gothamu než k barevnému, přehnaně rozjuchanému Metropolis. Navíc s archetypem téměř neporazitelné bytosti, která zachraňuje nevinné civilisty před nebezpečnými kosmickými entitami, se průměrný čtenář horko těžko ztotožní. Vždycky jsem raději dal přednost Temnému rytíři, který na mě působil jako obyčejný člověk z masa a kostí, než chrabrému skautíkovi á la Mirek Dušín. Ale jak člověk stárne a ponoří se hlouběji do komiksové historie, začnou se jeho názory měnit. V případě Supermana to platí dvojnásob.
Jako čtenář jsem ale časem pochopil jednu věc. Muž z oceli sice může na první pohled působit jako totálně nudný superhrdina, kterého vůbec nic nezastaví, ale opak je pravdou. Ve skutečnosti se totiž jedná o zajímavou, a přitom nesmírně tvárnou postavu, kterou scenáristé dokážou uchopit z mnoha různých perspektiv. Mohou jej zpracovat jako odvážného vůdce Ligy spravedlnosti, milujícího manžela a tátu, věrného parťáka Batmana nebo jako symbol lidskosti. Příběhy jako All Star Superman, Superman: Odkaz nebo Superman pro všechny roční doby mi v celé kráse ukázaly, že poslední syn Kryptonu sice působí jako neporazitelný nadčlověk, v jádru jde ovšem o spravedlivého a citlivého člověka, který může být vzorem pro lidstvo. A co víc, jeho komiksy mohou mít výrazný myšlenkový přesah, ať už filozoficko-náboženský (Superman: Pro zítřek) nebo morální (Action Comics #775 od Joea Kellyho). Kvůli tomu jsem byl zvědavý na antologii Superman: Svět. Zajímalo mě, jak se tvůrci z různých koutů světa popasují s takhle ikonickou postavou s obřím potenciálem.
Cesta kolem světa
Superman: Svět obsahuje patnáct povídek, přičemž každá z nich zastupuje jeden stát. Zároveň se sluší dodat, že jednotlivé kreativní týmy měly do svých příběhů zakomponovat svoji rodnou zemi, ať už pomocí zdejší kultury nebo mytologie. Scenáristé si s tímto prvkem dali skutečně záležet, díky čemuž má kniha výrazný mezinárodní přesah. Prostředí nepůsobí monotónně, perfektně reflektují charakter dané krajiny a často hraje důležitou roli přímo ve vyprávění. Většina autorů se opírá o bájné mytologické bytosti (Mexiko, Kamerun), místní tradice (Polsko), historii (Německo) nebo kulturní dědictví (Itálie). Najdou se ovšem i tací, kteří významné lokace využili jako důležitý narativní prvek (Francie, Španělsko), stejně tak lze ocenit několik neotřelých experimentů (Česko, Brazílie).
Zdroj: Crew
Kresba dělá svoje
Pochvalu rovněž zaslouží extrémně rozmanitá kresba. Líbí se mi, že každá povídka má své zcela jedinečné výtvarné zpracování. Čtenáři tak budou vystaveni různým vizuálním stylům a nebudou se nudit. Můžete se proto těšit na celou řadu šikovných kreslířů, kteří nevsadili pouze na tradiční realistické zpracování. Mě osobně asi nejvíce bavily jednoduché cartoonové stylizace, evokující animák pro děti (Mexiko, Německo, do jisté míry Itálie).
Vyzdvihnout musím také práci s coloringem, protože v některých povídkách hraje důležitou roli. Zářným příkladem budiž indická povídka „Být hrdinou“. Právě ta šikovně pracuje se specifickým černobílým vizuálem, do nějž byla funkčně zakomponovaná modrá barva, která hezky doplňuje jednotlivé panely. Stejně tak lze vypíchnout brazilský „Červený plášť“. Ten sice může leckoho odradit kvůli výrazně zjednodušeným designům postav, ale díky neotřelému zpracování a senzační práci s barvami na vás během četby dýchne krásná exotická atmosféra, která vylepšuje celkový zážitek z četby. Samozřejmě nesmím opomenout ani Japonsko se svým černobílým manga zpracováním, které (překvapivě) k Supermanovi docela sedí.
Není všechno zlato, co se třpytí
Abych jenom nechválil, musím upozornit i na celou řadu negativ. Asi nejvíce mě na knize zamrzelo, že zápletky jsou extrémně repetetivní a generické. Nejčastěji se během četby setkáte se dvěma typy scénářů. Buď hlavní hrdina přiletí do libovolného státu, kde následně prožije krátké dobrodružství, anebo se vlivem různých okolností utká s nějakým protivníkem, potažmo s celou skupinou mocných nepřátel. Bohužel, narativní struktura se často drží úplně stejné šablony. Po krátkém úvodu následuje pár akčních scén, načež zápletka plynule pokračuje a po chvíli dojde k rozuzlení. Žádný moment překvapení, ani snaha o invenci, prostě nic. Mrzí mě, že tvůrci z Turecka, Argentiny, Srbska nebo Kamerunu vsadili na jednoduché přímočaré vyprávění, s nímž si nedali absolutně záležet. Některé momenty sice mají něco do sebe, podprůměrnou kvalitu ovšem neschovají.
Jak se ale říká, mezi slepými jednooký králem. Moc mě potěšila Francie. Ta sice taky pracuje s podobnou dějovou kostrou, na rozdíl od výše zmíněných povídek má ale francouzská své kouzlo. Sylvain Runberg umně kombinuje obyčejné scény ze života Clarka Kenta a Lois Laneové s funkčním humorem a skvělými akčními pasážemi. Vytváří tak soudržný celek, který skvěle plní svůj účel.
Větší délka by prospěla
Mezi další výrazné problémy bych zařadil rozsah. Deset až patnáct stránek na odvyprávění smysluplného příběhu občas není na škodu. Přece jenom scénář může být o něco svižnější než v klasickém dvacetistránkovém sešitě. Na druhou stranu se scenáristé mohou často uchylovat ke zkratkovitosti, což bohužel platí i v případě komiksu Superman: Svět. Některé povídky by si zasloužily mnohem delší stopáž, aby na mě jako čtenáře více zapůsobily. Osobně bych zmínil třeba Česko, které by s větší délkou mohlo být ještě kvalitnější.
Ze všeho nejvíce mě však zamrzela práce se Supermanem, popřípadě s celou supermanskou mytologií. Přišlo mi, že tvůrci málokdy využili pravý potenciál daného hrdiny a jeho charakter nedokázali zajímavě uchopit, případně ho využít v kombinaci s jinými hrdiny či záporáky. Jistě, šlo by namínat, že když se jedná o antologii, na níž pracovali tvůrci z různých koutů světa, měla by větší roli hrát reprezentace daných zemí. Jenže právě Muž z oceli se může pyšnit celou paletou zajímavých postav, které by šlo originálně začlenit do scénáře. Ano, pár příjemných cameí se sice dočkáte, ale je jich šeredně málo.
Z druhé půlky recenze by se možná mohlo zdát, že Superman: Svět za moc nestojí, ale zdání klame. I navzdory výše uvedeným nedostatkům se jedná o nadprůměrnou sbírku povídek, která fanoušky Supermana zcela potěší. Já osobně jsem si čtení užil, byť uznávám, že k dokonalosti má antologie daleko.
Zdroj: Crew
Nejlepší z nejlepších
Na závěr bych ještě rád vypíchnul povídky, které se mi v knize líbily úplně nejvíce. Absolutním vítězem se pro mě stává „Superman v Granadě“ ze Španělska. Jorge Jimenez se vytasil s lidským, přízemním a uvěřitelným scénářem, jenž pověstného superhrdinu prezentuje jako člověka, který může inspirovat obyčejné lidi, a to i bez nadpřirozených schopností. Autor se sice v druhé půlce nevyhnul předvídatelnému scenáristickému klišé, výsledný zážitek z četby mi to ovšem nijak nezkazilo a já osobně jsem s radostí hltal každou stránku. Ocenit rovněž musím nádherné scenérie a vynikající kresbu Alejandra Sáncheze. Ach, tak nádherné, přímo okouzlující panely se vidí málokdy!
V těsném závěsu se nachází italská povídka „Supermanovo peklo“ od Jeffersona Costy, která vzdává hold slavnému dílu literárního italského kánonu. Neortodoxní kresba umocňuje celkový zážitek z četby a musím říct, že některé výjevy vás přímo ohromí. Jako třetí bych rád vyzdvihnul Brazílii a její „Červený plášť“, největší překvapení v knize. Myslím si, že čím míň o ní budete vědět, tím víc si ji užijete. Mezi čestné zmínky bych pak ještě přidal Francii, Spojené státy a Německo.
A co Češí?
Zvláštní zmínku si pak zaslouží Česko. Málokdy totiž naše malá země uprostřed Evropy dostane možnost být součástí ambiciózního mezinárodního projektu, který oficiálně zaštiťuje DC Comics. Takového vzácného momentu bychom si měli vážit, zvlášť když můžeme být ve světovém sborníku zastoupení již potřetí.
Osvědčené duo Štěpán Kopřiva a Michal Suchánek si tentokrát zkusilo zase něco trochu odlišného. Zatímco s Batmanem autoři zavzpomínali na období komunismu a s Jokerem rozjeli nespoutanou bláznivou jízdu, v níž se mohlo stát prakticky cokoli, se Supermanem si střihli sci-fi úvahu zasazenou do budoucnosti. Tvůrci zvolili hloubavé filozofické pojetí s důrazem na pomalejší tempo vyprávění, což v kontextu celé knihy velice oceňuji. Přece jenom další šablonovitý akční výplach bez špetky originality by byl spíš na škodu. Nemohu se však ubránit dojmu, že kvůli kratšímu rozsahu nemá zápletka moc prostor dýchat a scénář se nezmůže na nic víc než na vizuálně působivé atrakce a několik poměrně zajímavých myšlenek. Navíc z konceptu staršího hrdiny šlo vytěžit mnohem víc.
Nechápejte mě špatně, čtení jsem si docela užil a povídku bych mohl označit za nadprůměrnou, a to hned z několika důvodů. Kosmické kulisy jsou dostatečně atraktivní a mají šmrnc. Různé mimozemské rasy, robustní mechanoidi a vyspělé technologie vás jako čtenáře okamžitě zaujmou. Myšlenkový přesah je vskutku chvályhodný, přičemž drobná snaha o propojení příběhu se Supermanovou minulostí také zaslouží palec nahoru. A pokud se bavíme o kresbě, Michal Suchánek odvádí dobrou práci. Jeho výrazný styl s tmavými sytými barvami se k vesmírné podívané perfektně hodí a má své osobité kouzlo. Navzdory výše zmíněným kladům však nejde o nic víc než solidní nadprůměr, který neurazí, ale ani nenadchne. Drobná poznámka pod čarou: Omlouvám se, ale Superman s bílými vousy vypadá hrozně.
Superman: Svět lze označit za pestrou a vizuálně nápaditou sbírku povídek, která primárně doplácí na slabších scénářích a místy promarněném potenciálu. Celkově vzato se jedná o zábavný nadprůměrný titul, který fanoušky Supermana určitě potěší. Nemohu se však ubránit pocitu, že s takovou ikonou superhrdinského světa si autoři mohli pohrát mnohem lépe.
