Knihy z pera Arthura Conana Doyla vypráví o životě Sherlocka Holmese z dob předtím, než pověsil svou detektivní kariéru na hřebík. A jak se svým volným časem nakládal potom? Na tuto otázku se pokouší hra The Beekeeper’s Picnic odpovědět.
Point-and-click adventury už mají své nejslavnější období za sebou, ale přeci jen se jednou za čas nějaká na moderním herním trhu vynoří. Většinou mají podobu indie kousků tvořených menšími týmy, které chtějí zůstat věrné titulům, na nichž vyrůstali. Zřídka přinášejí něco nového, ale mohou představovat takovou herní bramboračku od babičky, která by sice nedostala vyznamenání Zdeňka Pohlreicha, ale člověk si na ní jednou za čas rád s nostalgií pochutná. Pojďme se nyní podívat na to, jak chutná sherlockovská bramboračka z dílny vývojáře Jabbage.
Po vraždě ani stopy
Kdo alespoň trochu holduje detektivním příběhům je jistě obeznámen s tím, že kdykoliv se soukromé očko rozhodne si od práce odpočinout, práce s jeho úmyslem nesouhlasí a sama se přihlásí o pozornost, pokud možno v podobě nějaké šťavnaté vraždy. Zde se s tímto osvědčeným klišé ale nesetkáme.
V krátké úvodní scéně, která nás seznámí s tím, jak hra The Beekeeper’s Picnic funguje, Holmes vykládá Watsonovi o svém plánu přestat lovit zloduchy a odebrat se místo toho do důchodu. Následně vstoupíme do bot stárnoucího Holmese, který už se přestěhoval do vesničky v Sussexu, kde lišky dávají dobrou noc, aby se zde mohl věnovat chovu včel. Na návštěvu za ním nepřijede nikdo jiný než doktor Watson a jedinou záhadou, kterou se Holmes musí zaobírat, je, jak uspořádat ukázkový piknik, aby starého přítele přivítal.
V jednoduchosti je krása
Z hlediska gameplaye v titulu nenaleznete nic, co by znalce klasických point-and-click adventur překvapilo. Holmes má svůj inventář, do kterého si vkládá nalezené předměty pro pozdější využití. Interaguje s věcmi kolem sebe, hovoří s ostatními postavami a podle potřeby se přesouvá mezi šesti lokacemi, které se nacházejí na mapě.
Holmes se také může ponořit do svého myšlenkového paláce, který je vyobrazen jako místnost s velkou černou tabulí, kde jsou zapsány všechny získané poznatky. S podobnou mechanikou je možné se setkat také ve starších holmesovských adventurách od jiných vývojářů. Spojením dvou správných souvisejících poznatků vznikne dedukce, díky které Holmes odhalí, jak postupovat dál.
The Beekeeper’s Picnic si na nic nehraje, prezentuje se jako jednoduchá oddychovka, u které se člověk nezapotí a nemusí ani moc trápit mozkové závity. Pokud by se hráč přece jen u něčeho zasekl, může kdykoliv telefonicky kontaktovat Holmesova staršího bratra Mycrofta, který zde funguje jako nápověda a může jej popostrčit správným směrem. Problémy je možné řešit více způsoby, takže při dalších průchodech hrou lze natrefit na nové úkoly a dialogy.
Menší rozsah (herní doba je něco kolem tří hodin) a nevelkou komplikovanost hry lze vysvětlit i tím, že na její tvorbě pracovala pouze jedna osoba, pokud tedy pomineme autora soundtracku a dabéry. Vývojář Jabbage má na svém kontě jen jednu dřívější minihru – Mycroft Holmes Simulator 1895 – která je spustitelná v prohlížeči, sestává z chození po budově a komunikování s postavami a lze ji dokončit za pouhých deset minut.
Milá zábava
Při svém putování po venkově se Holmes setkává s různými, mnohdy komickými, postavičkami. Například se může pohádat se samozvanou akademičkou, která se lživě holedbá, že objevila nový živočišný druh, nebo nabídnout pomoc chlapci, který četl veškerá Watsonem sepsaná dobrodružství, je Holmesovým největším fanouškem a dokonce na hlavě nosí jeho pověstnou čepici. V dialozích i monolozích si Holmes může povídat i sám se sebou a poskytovat své názory na jakýkoliv interagovatelný předmět nebo osobu ve svém okolí – tedy nechybí jemný humor, rozhodně se ale nedá mluvit o žádné šílené jízdě, která by vyvolávala slzy smíchu.
Scénář je dobře napsaný, někdy humorný, ale především milý. Tímto slovem by se dala shrnout celá hra. Žádná akce, žádné bláznivé kmitání prstů po klávesnici, spíš laskavé a ke konci i dojemné pohlazení, což je ideální jako taková herní pohádka před spaním, která po sobě zanechá jen sladké sny.
The Beekeeper’s Picnic neoslní závratnou originalitou, ale fanoušky point-and-click adventur nebo knih o Sherlocku Holmesovi nezklame. Pixelová retro grafika se k titulu hodí, stejně jako relaxační hudba, která krásně pomáhá dotvářet atmosféru klidné vesničky dvacátých let. Příběh je jednoduchý, ale dobře napsaný, a při průchodu se lze setkat s řadou postav, které není těžké si oblíbit. Působí živěji i díky tomu, že hra je kompletně nadabovaná, včetně méně důležitých NPC, se kterými hráč prohodí jen pár slov. Jedná se o kratičkou zábavu na jedno odpoledne, které by možná prospělo více obsahu nebo nějaké trochu zapeklitější záhady, ale ve své současné podobě neurazí a jako pocta Arthuru Conanu Doylovi určitě funguje dobře.
