Humorná (Humorné) díla výrazně pracují s humorem tak, aby u hráčů vyvolala pobavení a smích. Humor je bohatě zastoupen v literatuře, filmu, TV produkci i komiksu. Ve videohrách je historicky spjatý zejména s klikacími 2D adventurami, ale může se objevit v libovolném žánru. Existují například humorné skákačky (A Hat in Time) nebo střílečky (High on Life).
Když jsem recenzoval první díl, tedy knihu Carlova postapokalyptická show, rozplýval jsem se nad naprosto šíleným mixem absurdního humoru a chlápka, který zachraňuje zbytky lidstva jen v trenýrkách a kožené bundě, za asistence mluvící kočky.
Řezničina se s vědecko-fantastickými romány skvěle doplňuje, obzvláště, když vám kromě techniky a nanobotických částí servírují i pořádnou apokalypsu. Pro přežití se musí bojovat všemi dostupnými prostředky a na tuhle jízdu je potřeba se znovu pevně připoutat (a raději předem i náležitě vyprázdnit, jinak za následky neručíme).
Když analyzuji ženské postavy v Tolkienově legendáriu, většinou narážím na éterické bytosti hrající na harfu nebo na štítonošky s existenciální krizí. Máme tu Galadriel, která svým světlem oslepuje démony, Éowyn, jež s replikou „Nejsem muž“ zapíchne Pána nazgûlů, a Lúthien, která uspí samotného Morgotha.
Znáte ten pocit, když vás během pandemie vytočí špatný seriál tak moc, že byste nejraději rozmlátili ovladač o zeď? Vojtěch Mokrý přesně tohle zažil, ale místo nadávání na internetu se rozhodl stvořit vlastní nekompromisní příběh, do kterého by se sám rád ponořil.
Science fiction se vyhýbám, jak jen můžu. Příběhy o vzdálené budoucnosti, létajících strojích, plazmatických zbraních či technických vymoženostech zachraňujících nebo ohrožujících svět jsou pro mě španělskou vesnicí.
Kdo by si občas nepotřeboval pořádně odpočinout a hodit nohy nahoru? Přesně to si zjevně řekli i malí hlodavci v nové rodinné deskové hře Křečci v síti. Když se mi tato na první pohled nenápadná krabice dostala do rukou, očekával jsem jen další z mnoha zcela primitivních dětských hříček, které po pár partiích zapadnou prachem […]
Jako člověk, který si už krásy Šumavy párkrát zažil a vydal se i do jiných přírodních lokací v Česku, jež do omdlení nazýváme „dechberoucí“, mi nápad této knihy připadá skvělý.
Učitel přírodopisu ze základní školy se s pořádnou amnézií probouzí jako poslední přeživší na vesmírné lodi kdesi v nekonečném kosmu. Postupně se rozpomíná na vlastní osobnost i poslání mise, která má zachránit Zemi.
Karetní hry postavené na pokoušení štěstí a počítání čísel jsou absolutní stálicí každého pořádného deskoherního večera, ale jen málokteré dokážou skutečně překvapit. Titul Krysa bere z dílny Studia H, který nám přináší vydavatelství REXhry, je přesně tím svěžím vánkem, který tato kategorie potřebovala.
Jak je známo, mezi největší koníčky Dana Vávry patří tvorba videoher a psaní sáhodlouhých příspěvků na sociální sítě. Obvyklý konsenzus zní tak, že první jmenovaná činnost mu jde velmi dobře, zatímco za tu druhou mnohdy schytává výsměch.
Na rovinu se musím přiznat, že doby, kdy jsem přečetla knihu za jeden večer, jsou už dávnou minulostí. I když mě některé tituly opravdu baví, stejně se jimi občas prokousávám prostě proto, že mě v sobě už nedokážou plně udržet.
Četli jste někdy knihu a říkali si, že by bylo opravdu fajn, kdyby byly popisy detailnější, výrazivo přesnější a autor se nebál ukázat, že má téma opravdu prostudované? No, pokud se vám tohle někdy stalo, s titulem Boží mlýn s turbem 1: Muž na stezce tento problém mít nikdy nebudete.
