Představte si krásnou japonskou zahradu. Všechny ty roztomilé tůňky s vesele dovádějícími zlatými kapříky. Lekníny ladně pokrývající vodní hladinu. Dřevěné cestičky vinoucí se mezi jezírky. Občas nějaký ten most nebo altánek. Zkrátka naprosto zenové místo, v němž můžete meditovat a rozjímat nad budoucím osudem lidstva. A teď si představte, jak moc by vás rozbolela hlava, kdybyste tuto zahradu museli navrhnout. Pokud si myslíte, že byste to zvládli, směle se pusťte do deskové hry Kapři a lekníny, kterou během pár dnů na trh uvede vydavatelství Albi. Nebudete litovat.
Nová iterace slavného Uweho
Pokud trochu sledujete zákoutí deskoherního odvětví, jistě jste zaregistrovali jméno Uwe Rosenberg. Tento legendární autor za svoji kariéru vytvořil hromadu kultovních her, jejichž seznam by vydal na samostatný článek. Tak alespoň ty nejčastěji zmiňované nebo moje oblíbené: Hostina pro Ódina, Patchwork, Černý les, Zoo New York, Sagani, Bohnanza, Agricola, Caverna… jsou jich opravdu mraky.
Pro Uweho autorský styl je typické to, že se rád chopí nějakého mechanismu a prozkoumá jej ze všech možných pohledů a úhlů. V jeho hrách tak často najdete mechanismy, které už jste viděli dříve v jeho jiných titulech, pokaždé ale dokáže každému z nich vdechnout něco zcela unikátního, skvěle promyšleného a především zábavného. Jedním z jeho nejoblíbenějších prvků jsou „tetrisové“ dílky a jejich draftování z kruhové nabídky, tedy rondelu.
Nejinak je tomu i v případě Kaprů a leknínů, které Uwe Rosenberg vytvořil přímo pro Albi (a to jej také vydává v anglické verzi pod názvem Garden Lake). O vizuální stránku se postaral Jindřich Pavlásek (Balada, Terra Futura). Hra je určena pro 1–4 hráče od osmi let a na rozdíl třeba od takového Patchworku nejde o žádnou rychlovku – na jednu partii potřebujete přibližně 60 minut.
Mistr tetrisu
Znáte ten pocit, když hrajete deskovku a moc se vám v ní líbí některé mechanismy, kromě nich však obsahuje také spoustu nedomyšlených drobností, obskurních pravidel a zbytečností? A znáte ten pocit, když hrajete hru a podle každého skvěle promyšleného drobného detailu naprosto bezpečně poznáte, že tohle tvořil Mistr? Abyste věděli, Kapři a lekníny jsou dílem Mistra tetrisu. Uwe už si tento žánr vyzkoušel mockrát, a tak přesně ví, jak to zaonačit, abychom s minimem pravidel dostali maximálně taktický a zábavný zážitek.
Vaším cílem bude pomocí „tetrisových“ dílků zaplnit svoji čtvercovou zahradu o dvanácti sloupcích a řádcích tak, abyste maximalizovali svoje body. Ty budete získávat především za skupiny alespoň sedmi kaprů nebo leknínů, a také za plně obsazené sloupce a řádky. Na začátku partie si do třičtvrtěkruhu kolem své desky vyskládáte šestnáct dílků. Ve svém tahu si pak jeden dílek vyberete a umístíte ho do své zahrady. Kamkoliv, nemusí vám ani navazovat na dílky umístěné dříve. Na výběr přitom máte vždy ze čtyř dílků – dvou po stranách vaší zahrady a jednoho u každého ze sousedů.
Kam s ním?
Odstavec výše obsahuje vlastně téměř všechna pravidla, která budete pro partii Kaprů a leknínů potřebovat. Jsou tedy opravdu minimalistická a neobsahují žádné unikátní mechanismy. Zkrátka trochu rondelu a „tetrisového“ skládání, mechanismy, na které jsme u Uweho všichni zvyklí. A přesto nejsou jen předělávkou jeho starších titulů s jiným vizuálem.
Hlavním trikem Kaprů a leknínů jsou „tetrisové“ dílky. Namísto těch klasických tady ale najdete dílky vytažené přímo z pekla autorovy mysli. Jsou velké, neforemné a nikam, ale opravdu nikam, pohodlně nepasují. Na některých pozicích najdete kapry (na druhé straně lekníny), nikdy ale nejsou umístěny tak, aby vám hezky navazovaly. Z totálně zenově vypadajícího titulu se díky této drobnosti stává pořádný mozkovar.
O to lepší pocit ale máte, když se vám podaří si to hezky naskládat a nějakou tu skupinu sedmi stejných obrázků vytvoříte. A co teprve když se vám podaří zaplnit sloupec nebo řádek! To je hotová slast. Kapři a lekníny nejsou jednou z těch „tetrisovek“, nad kterými nemusíte moc přemýšlet, prostě si to nějak skládáte a ono to celé nějak dopadne. Zde musíte plánovat a svoje plány pružně měnit a na konci máte strašnou radost z toho, jak se vám to povedlo. Nebo taky ne.
Zoufalství na stole
Tím, že poskládat zahradu v Kaprech a leknínech je poměrně obtížné, hodně vám záleží na tom, abyste mohli umístit přesně ten dílek, který potřebujete. Jenže je tu jeden problém – protihráči. Tím, že si mohou dílky brát i od vás, se vám nejednou stane, že váš dokonalý plán rozcupují jedním tahem na kusy. A pak namísto radosti následuje zoufalství. Hluboké, hluboké zoufalství.
Asi jsem nezažila partii, během níž by se někdo nenaštval. A to včetně sóla. Během něj vám sice nikdo dílky brát nebude, ale jak už se blíží konec hry a místa na desce ubývá, je velmi stresující vidět, že přesně ten dílek, který by se vám taaaaak moc hodil, někde v budoucnu bude k dispozici, ale vy musíte nějaký dílek umístit teď, a tím si to celé rozbít.
Tady mi chybí jen ta jedna ryba
Chvíle zoufalství ale pro mě vyvažuje ta velká radost z budování a skutečnost, že máte způsob, jak si doplnit pár chybějících políček. Okolo své desky totiž budete mít několik bonusových dílků, které jsou slušně vychované: menší, s normálním tvarem a plné ryb (nebo leknínů na druhé straně). Jejich získání nebude úplně zadarmo, ale velmi vám pomohou, ať už ve vytvoření skupiny stejných symbolů, nebo pro zaplnění hluchého místa na vaší desce.
Dvoj- a trojdílky většinou získáte, když zaplníte sloupec nebo řádek. Proč jen většinou? Sloupce a řádky jsou totiž rozděleny do skupin po třech a ke každé skupině patří jen jeden bonusový dílek. Jakmile jej získáte, už nemá takový smysl vyplňovat další sloupec ze stejné skupiny. Druhým typem bonusových dílků jsou L-ka a jednodílky. Ty získáte za vyplnění speciálních ploch na své zahradě, takových, které mají přesně tvar přerostlého L-ka nebo jednoduchého čtverce.
Ozdobit si zahrádku
V krabici nenajdete jen jednu možnou zahradu, ale rovnou tři. Na každé z map je jiné rozložení míst, ze kterých získáte bonusové dílky a jiný počet těchto bonusových dílků. Na té nejsložitější mapě navíc najdete dekorace. To jsou území, která na rozdíl od území pro bonusové dílky nechcete zaskládat, ale potřebujete je obskládat. Teprve poté můžete na desku dekoraci umístit.
Dekorace do hry přidávají další vrstvu strategie. Můžete je klidně ignorovat a jejich políčka zastavět běžnými dílky. Když se vám to ale podaří dobře poskládat, můžou vám přidat pěkných pár bodů navíc. Zvyšují totiž bodovou hodnotu všech dotýkajících se skupin kaprů a leknínů na dvojnásobek. A tím, že nejsou zrovna malé, můžete k nim dát hned několik skupin kaprů a leknínů.
Skákající kapříci
Po produkční stránce musím vyzdvihnout menší krabičku a dvojvrstvé hráčské desky, díky kterým se vám dílky (ty umístěné ani ty čekající bonusové) nikam neposouvají. Dílky šly také skvěle vyloupat, což mě u her často hodně potrápí. Ilustrace jsou zenové, nijak přeplácené, ale funkční a s dobře zvolenými barvami. Kapr na obálce hry vypadá maličko prkenně, nejde ale o nic, co byste hře neodpustili.
Co mě trochu produkčně zamrzelo, je to, že dílky svojí velikostí úplně neodpovídají polím na hráčské desce a dost na ní plavou. Ocenila bych také více map s různým rozložením dekorací a oblastí pro bonusové dílky, ale předpokládám, že se toho dočkám v rozšíření.
Kapři a lekníny jsou zenově vypadající „tetrisová“ desková hra od mistra Uwe Rosenberga. Nejsou jednou z těch „tetrisovek“, nad kterými nemusíte nijak zvlášť přemýšlet, a jen si to tak nějak skládáte. Svoje tahy zde musíte pečlivě plánovat a díky lehké interakci s protihráči svoje plány často pružně měnit. To vše v rámci velmi jednoduchého pravidlového rámce, okořeněného „tetrisovými“ dílky z pekla. Moc se mi líbí, jak s postupující partií do sebe ty totálně nesedící dílky začnou krásně zapadat a na konci máte skvělý pocit zadostiučinění, jak se vám ta zahrada povedla. Jen se k tomu občas musíte probojovat přes vlny zoufalství a vzteku.
