Pamatujete si to kouzlo? To tiché soustředění, když jste s přáteli seděli nad rozloženou mapou, v ruce svírali hrst kostek a v hlavě spřádali osud svého vlastního hrdiny? Ten pocit absolutní svobody a napětí, který dokázaly nabídnout jen stolní hry na hrdiny, jako je třeba Dračí doupě? Už dekády se herní vývojáři snaží tuto neopakovatelnou atmosféru přenést na monitory, ale jen málokterým se to skutečně podaří. Gordian Quest se do této výzvy pouští s obrovskou vervou. Nesnaží se ji jen slepě napodobit, ale bere esenci stolního dobrodružství (partu, kostky, náhodu) a balí ji do moderního a nesmírně návykového kabátku deckbuildingu. Skoro i funkčního. A to hlavní? Hra vyšla na moje narozeniny. Jen tak pro zvědavost.
Vítejte v Silverkeepu alias Stříbrné baště
Příběh vás zavede do horského města Silverkeep, které se ocitá v obležení nemrtvých. Jako parta hrdinů se rozhodnete pomoci místní posádce odhalit zdroj nákazy. Tím se roztáčí zápletka, která je bohužel největší slabinou hry. Jedná se o naprosto generickou fantasy linku – zachraň svět, dostaň loot, happy end –, která postrádá jakýkoliv originální nápad, hlubší emoce nebo zapamatovatelné momenty.
Zatímco příběh zklame, výběr a vývoj postav je pravým opakem. Hra nabízí deset naprosto odlišných tříd od klasického rangera a clerica přes druida, barda až po exotického golemancera. Každá postava má unikátní sadu karet a tři specializace, což dramaticky mění její herní styl. Právě tato variabilita je obrovským lákadlem a hlavním motorem znovuhratelnosti. Každá nová parta otevírá dveře k objevování nových synergií a strategií. A těch jsou, přátelé, stovky.
Svět prozkoumáváte pohybem po mapě složené z jednotlivých bodů. Ty mohou skrývat souboje, obchody, svatyně nebo textové události ve stylu „začni další dobrodružství“. Tyto události často vyžadují hod dvacetistěnnou kostkou proti jedné z vašich statistik (síla, obratnost, inteligence). Ačkoliv je to zajímavý prvek připomínající D&D, často působí nahodile a výsledek je spíše o štěstí než o skutečném rozhodování.
Zdroj: igdb.com
Gordian Quest je jako časová smyčka
Jádro hry spočívá v neustálém cyklu: cestujete po mapě, bojujete, sbíráte kořist a zkušenosti, vylepšujete své hrdiny a jejich balíčky karet a postupujete dále. Tento cyklus je zpočátku velmi návykový, ale bohužel narazí na tvrdou zeď zhruba v polovině druhé ze čtyř kapitol. Hra vás zde postaví před nepřátele, kteří jsou o tolik silnější, že jedinou cestou vpřed je zdlouhavý a opakující se grind. A znovu. A znovu. RPG? Jasně. D&D? Možná. Časově? Peklo.
Souboje jsou bezpochyby tou nejlepší a nejpropracovanější částí Gordian Quest. Vaše parta je rozestavěna na mřížce, přičemž vy sami určíte jednotlivé pozice. V každém kole táhnete karty, které spotřebovávají akční body, a následně váš hrdina provede akci. Systém je intuitivní, ale zároveň nabízí obrovskou hloubku díky synergiím mezi postavami. Správně sestavená parta dokáže rozpoutat zničující komba, například když jedna postava aplikuje efekt (třeba krvácení) a druhá jej využije k masivnímu poškození.
Možnosti přizpůsobení jsou též, když už to tu čtete, nepřekvapivě ohromující. Při postupu na novou úroveň získáváte body, které investujete do rozsáhlé sítě dovedností, v níž si odemykáte nové karty, pasivní bonusy nebo zvyšujete atributy. K tomu se ještě přidává masivní množství vybavení s různou vzácností a sloty na drahokamy, které dále modifikují vaše statistiky. Tato hloubka je fantastická, ale zároveň může být pro nové hráče až zahlcující. Pokud jste žánrový nováček, věřím, že si díky tomu Gordian Quest na první dobrou zamilujete.
Zdroj: igdb.com
Naštěstí je stále co dělat
Kromě hlavní kampaně hra nabízí i realm mode, což je kratší, více roguelike orientovaný režim, a také klasické šarvátky pro PvP souboje. Během hraní využijete i systém táboření, podobný tomu z Darkest Dungeon, v rámci kterého si léčíte zranění a zbavujete se vyčerpání. Mechanika vyčerpání, při níž se vám do balíčku přidávají mrtvé karty, je však spíše otravná a zbytečně zpomaluje hru, protože vás nutí často odpočívat.
Největším prohřeškem hry je ale její tutoriál. Je naprosto nedostatečný a špatně navržený. Místo toho, aby vysvětlil, proč máte něco udělat, vám pouze přikazuje klikat na konkrétní karty, abyste vyhráli předskriptovaný souboj. Nemáte tak šanci pochopit hlubší mechaniky a mnoho klíčových konceptů si musíte odvodit sami metodou pokus-omyl. Mimochodem, když máte hodně štěstí na pokusy, omyly poté hodně bolí.
Po vizuální stránce je hra poněkud nekonzistentní. Portréty hrdinů jsou nádherné, ručně kreslené v anime stylu a působí jako z AAA produkce. Samotné bojiště a postavy na něm však připomínají spíše jednodušší flashovou hru. Tento kontrast je znatelný, ale celkově je vizuální styl příjemný a přehledný. Velice mě zaujalo herní audio. Zvuky úderů a kouzel mají patřičnou sílu a hudební doprovod skvěle podkresluje atmosféru boje i průzkumu. Ani po desítkách hodin se hudba neoposlouchá a zůstává příjemným společníkem, což je u her s vysokou mírou grindu velké plus.
Gordian Quest je hra dvou tváří. Na jedné straně stojí naprosto brilantní, hluboký a nesmírně zábavný taktický soubojový systém s obrovskou variabilitou postav a znovuhratelností. Na straně druhé ho sráží nudný a generický příběh, katastrofální tutoriál a frustrující skok v obtížnosti, který vás donutí k monotónnímu grindu. Je to RPG s prvky deckbuildingu, přičemž jsou RPG prvky (příběh, svět) paradoxně tou nejslabší částí. Pokud však dokážete překousnout počáteční zmatení a nevadí vám opakování obsahu, odměnou vám bude jeden z nejlepších soubojových systémů na trhu
