„Hele, o čem je vlastně to Final Fantasy? Chtěl bych si zahrát ten nový díl a nevím, o co jde, ani co se dělo v předchozích dílech,“ zeptal se mě kamarád, který se nechal zlákat prvními trailery Final Fantasy XVI. Je pravda, že jsem se v ten moment docela zapotil, protože šlo o vysvětlení návaznosti v případě více než sto dvaceti her, které vyšly v posledních třiceti letech, byť za klíčové se považují zpravidla ty s číslovkou na konci. A bohužel ani to není pravidlem.
Stejnou otázku jako já dostal i vedoucí a producent mnoha dílů, Yoshida Naoki. A jeho odpověď? Jednoduchá. „Potřebujete nejlepší příběh, nejlepší grafiku, nejlepší soubojový systém, hromadu obsahu, chocoby a moogly, skvělý zvuk. A pokud se vám nepodaří dosáhnout alespoň jedné z těch věcí, fanoušci vás budou nenávidět navždy.“ Budeme tedy Yoshiho za poslední Final Fantasy XVI nenávidět, nebo milovat?
Stark nebo Rosfield?
Příběh Final Fantasy XVI se odehrává ve fiktivním středověkém světě Valisthea, ve kterém několik království a jejich panovníků svádí krutý boj o zdroje a nadvládu. Království jsou navíc sužována rozšiřující se nákazou zvanou „blight“, která ničí vše živé, a tak místa pro život i zdrojů je méně a méně. To nutí jednotlivé frakce k boji o přežití, a jedná se o velmi uvěřitelný prvek který dodává hře realističnost.
Každé království má ve své moci právě jedno gigantické monstrum zvané Eikon, které se nebojí využívat v boji o území. V kůži Cliva Rosfielda, prvorozeného syna Rosariského království, který přísahal chránit nástupce trůnu mladšího bratra Joshuu, se velmi rychle dostanete do víru událostí, které změní tvář celé země i osudy jejích obyvatel. Příběh je dlouhý a košatý, a proto hra obsahuje přehledné vysvětlení klíčových pojmů v momentě, kdy hráč přeruší filmové sekvence. Na to musím říct bravo, skvělý nápad, ani jednou jsem díky tomu nebyl v ději ztracen.
Zdroj: igdb.com
Stay a while and listen
Děj je rozdělen do několika částí, které kopírují život Cliva od dětství po dospělost. Krokem správným směrem je strategie autorů pozvolně budovat charakter hlavního hrdiny pomocí série tragédií a traumat v první polovině hry. Clive rozhodně není superhrdina, jak by se mohlo zdát z prvního traileru, kde je vyobrazen jako nelítostný zabiják. Realita přesně opačná. Hrou vás pochopitelně provází také několik klíčových postav, které se pomalu vyvíjí quest za questem. Škoda je, že od poloviny hry k dramatickým změnám už bohužel nedochází, a postavy se chovají stále stejně dle očekávání. Dobráci jsou dobří a zloduši zlí,což je trochu nevyužitý potenciál. Místy je děj vynikající. Především v momentech, kdy se dotýká témat, jako je společenská nerovnost nebo zneužívání lidí vládnoucí vstvou. Škoda, že takových míst je spíš jen pár a jiné vedlejší úkoly zase nutí hráče zabít jako tradičně několik dračích monster a donést čtyři kůže zpět zadavateli.
Clive May Cry
A tak se po začátku hry tradičně vydáváte na cestu, na které budete potkávat různé postavy, plnit (nebo neplnit) hromadu vedlejších questů, zažívat dobrodružství a pochopitelně také bojovat. Právě zde přichází s Final Fantasy XVI velká změna v soubojového systému. Pokud jste dlouholetý fanoušek série Devil May Cry, vaše srdce bude jásat, jelikož celý bojový systém zaštítil jako vedoucí Ryota Suzuki – hlavní návrhář z DMC 5. Zde narážíme na problém hry, která se snaží navázat na úspěchy předchozích titulů a zároveň uspokojit nové hráče hledající přístupnost a nenáročnost. S šestnáctým. dílem tedy přichází i změna žánru, a jde tedy o přechod z plnohodnotného JRPG na hack and slash hybrid.
Zdroj: igdb.com
Community Divided
Pochopitelně takové rozhodnutí komunitu rozdělilo na dva tábory. Hráči, kteří Final Fantasy XVI vezmou do ruky jako první Final Fantasy, budou nejspíš nadšeni akčností a jednoduchostí ve všech směrech. Hardcore veteráni mohou být novinek nejdříve trochu v rozpacích, ale jakmile zjistí, že ve hře nejsou v drtivé většině ani kouzla ikonická pro každý díl (jako fire-fira-firaga) a že navíc různé magické elementy v podstatě nemají v boji na nic vliv, přijde zklamání.
Absence tradičních kouzel není jediná věc, kterou soubojový systém trpí. Souboje jsou bohužel velmi repetitivní. Pokud si najdete oblíbená kouzla, budete je používat dokola a dokola celých třicet až čtyřicet hodin herního času. V mém případě jsem se ke konci hry bojům raději vyhýbal. Měl jsem už prostě dost opakování a repetice. A to jsem, prosím pěkně, člověk, co dokázal dohrát Assassin’s Creed Odyssey.
RPG systém vylepšování skillů a zbraní ve hře sice je, ale jeho funkce má na boj vliv spíše žádný než klíčový. Ve hře také sbíráte velkou spoustu předmětů, které ovšem v drtivé většině nepotřebujete. Za vše mluví fakt, že například všechny vaše meče mají jen jednu hodnotu a tou je velikost útoku. Unikání vlastnosti zbraní zde nenajdete.
Zdroj: igdb.com
Vs the world
V čem hra rozhodně udeřila na správnou notu, je audiovizuální zpracování. Soundtrack opět patří k tomu nejlepšímu ve videoherní branži a navazuje na vynikající kvalitu předchozích dílů. Úroveň grafiky je excelentní. Hra používá vlastní engine vytvořený speciálně pro tento díl. Ať už se jedná o postavy, stínování, efekty, textury nebo animace, bavíme se o AAA produkci.
Tyto silné stránky dokáže titul využít v grandiózních soubojích jednotlivých Eikonů a jejich pánů mezi sebou. Vidět třecetimetrová monstra, jak si vrací údery epických rozměrů, je spektákl, který se prostě musí vidět i zažít. Final Fantasy XVI si bere velkou inspiraci z titulů jako Asura's Wrath nebo série NieR změnou herních perspektiv. Sekvence jsou pečlivě naskriptované, promyšlené, epické a po jejich konci na ně budete dlouho vzpomínat, protože se skutečně jedná o to nejlepší, co hra nabízí.
Jako fanoušek série Yoshiho sice nebudu nenávidět navždy, ale nevyužitý potenciál Final Fantasy XVI především v RPG složce mrzí. Veterány hra může zklamat, nováčci můžou jásat. Grafika je výborná. Soubojový systém je diskutabilní. Zvuk je vynikající a souboje mezi Eikony fenomenální. Snad se další díly poučí z chyb a vydají se například směrem vynikajícího Final Fantasy VII: Remake, který své žánry propojuje dokonale.
