Ve světě videoher existují legendy. Tituly, o kterých se vypráví s posvátnou úctou, které definovaly žánry a inspirovaly generace tvůrců. V panteonu těchto legend má zvláštní místo série Infinity. A zatímco její první díl, Never 7: The End of Infinity, položil zajímavé základy, byl to až jeho nástupce, Ever 17: The Out of Infinity, který se stal skutečným fenoménem, kultovní klasikou, jejíž jméno je šeptáno v jednom dechu s největšími vizuálními romány historie. Po téměř dvou dekádách nedostupnosti se tento klenot konečně vrací na moderní platformy. Otázka však nezní, zda jeho příběh obstojí ve zkoušce času, ale zda se jedná o tentýž příběh, který se stal legendou.
119 hodin pod hladinou
Píše se „vzdálená budoucnost“ roku 2017 (ano, nedělám si legraci, dvacet let, smiřte se s tím). V podmořském zábavním parku LeMU dojde k nehodě, která uvězní malou skupinku návštěvníků a zaměstnanců desítky metrů pod hladinou oceánu. Komunikace s povrchem je přerušena, únikové cesty zablokovány a neúprosný tlak vody hrozí, že za necelých pět dní celou stanici rozdrtí. V této klaustrofobické a zoufalé situaci se roztáčí komplexní příběh o přežití, důvěře a tajemstvích, která sahají mnohem hlouběji, než se na první pohled zdá.
Vy jako Takeši Kuranari pak musíte s ženskými protagonistkami projít celým příběhem, a i když je hlavní hrdina takový bezstarostný šmudla, všechny volby a interakce vás tlačí kupředu, a vy rozhodujete o tom, jak se ukáže v budoucnosti.
Síla příběhu tkví v jeho postavách. Každá z nich je skvěle napsaná a postupně odhaluje hloubku skrytou pod archetypálním zevnějškem. Ať už je to chladná a odtažitá Cugumi, nápomocná a inteligentní umělá inteligence Sora, energická a optimistická Jū, nebo dětinsky veselá Coco, každá z nich má v příběhu své nezastupitelné místo a jejich vzájemné interakce jsou srdcem celého zážitku.
Zdroj: IGDB.com
Ever 17: The Out of Infinity je vážně legenda novel
Počin si dává na čas, buduje atmosféru a nechává vás sžít se s postavami prostřednictvím odlehčených, často komediálních dialogů. Tento pomalý rozjezd je záměrný. Vytváří unikátní, až snový pocit izolace, který dokonale kontrastuje s neustále přítomnou hrozbou smrti a postupně odhalovanými záhadami. Ostatně, nezapomeňte, že jste v LeMu.
Jako u ostatních vizuálních románů je hratelnost založena na čtení a občasných volbách. Tyto volby vás vedou na různé příběhové cesty, které se soustředí na jednu z postav. Titul je navržen tak, že pro plné pochopení všech souvislostí je nutné ji dohrát několikrát. Každý průchod odhalí nový dílek skládačky, a teprve po složení všech dílků se vám odemkne legendární „pravá cesta“, která vše spojí dohromady. Mimochodem, každý průchod je svým způsobem unikátní, takže se nebojte opakované znovuhratelnosti.
Po dohrání všech cest se navíc odemkne nový epilog, který v původní hře nebyl. Ačkoliv obsahuje pár hezkých scén, jeho existence je sporná. Odpovídá na otázky, které měly záměrně zůstat otevřené. Jelikož jsem původní verzi nehrál, jen tu z roku 2012, vůbec mi to nevadilo. Je to jen takový příjemný bonus.
Zdroj: IGDB.com
I ten vizuál se mi líbí
Dnešní recenzované dílo vizuálně perfektně pracuje s 2D sprity postav s pozadími z 3D remaku. Tento mix překvapivě funguje a počin vypadá k světu. Sprity jsou expresivní a pozadí dodávají LeMU modernější a futurističtější vzhled. Jedinou vadou na kráse je, že pozadí mohou při vyšším rozlišení působit lehce rozmazaně. Osobně si ale neskutečně užívám tu sytost. Není to přetlačená vizuální novela, je zpracovaná k dokonalosti. Už jen ty ženské charaktery. Boží.Co se týká audia, tak hra disponuje legendárním soundtrackem od Takešiho Aba (známého především díky sérii Steins;Gate). Jeho hudba je nadčasová a dokonale vystihuje každou náladu, od melancholických a tajemných melodií, které podkreslují pocit osamění, až po napínavé a dynamické skladby, které vám rozbuší srdce v kritických momentech. Není co řešit, chválím, smekám, užívám si.
Ever 17: The Out of Infinity je geniálním a strhujícím příběhem, který si zaslouží pozornost. Nejnovější remaster zpřístupňuje tuto legendu širokému publiku, jedná se však o kompromisní verzi. Zatímco jádro příběhu stále září, vizuál mě neskutečně bavil, protagonisté též. Pro nové hráče je to stále skvělý zážitek a jediný snadný způsob, jak si hru zahrát, ale není to ta verze, která si vydobyla své místo v síni slávy.
