Říká vám něco jméno společnosti Raw Thrills? Pokud ano, pak se zřejmě stále zajímáte o arkádové automaty. Studio sídlící v americkém Illinois totiž vyrábí hry především pro ně a obvykle u toho hledá inspiraci u známých filmových franšíz. Mezi jejich první hry vůbec patří bláznivá závodní arkádovka The Fast and the Furious (2004) vycházející ze stejnojmenné filmové série. Ta byla při pozdějším převodu na Wii přejmenována na Cruis'n (což je mimochodem slavná série s počátky v 90. letech) a Raw Thrills na ni pak navázali hrou Cruis'n Blast, již si mohli zahrát i majitelé Switche. Původní značka se vrátila před třemi lety s arkádovým automatem Fast & Furious: Arcade. Ten nyní Cradle Games portovali na Switch, PlayStation a Xbox. Prosím potlesk pro Fast & Furious: Arcade Edition.
Hra jako z automatu
Kdybych nechtěl čelit stížnostem, že čtenáře odbývám, tak prostě napíšu, že Fast & Furious: Arcade Edition je přímočarým portem z arkádových automatů na domácí platformy, plácnu sem číselné hodnocení a recenzi ukončím. Ale je mi jasné, že si toho chcete přečíst víc a začít bychom měli u otázky, jestli je prostý port dobrá nebo špatná věc. Tak někdy do roku 2000 se jednalo právě o to, co hráči od konzolí často očekávali. Tedy, že jim zážitky z arkádových heren, kde byly hry pěknější, barevnější a detailnější, než na dobových počítačích, přenesou v co nejvěrnější podobě do obývacích pokojů. Zejména v případě závodních her málokdo štkal nad tím, že mají třeba tři tratě a dvě auta a kompletně se dají dohrát za půl hodiny. Tedy daly by se dohrát nebýt toho, že i porty zůstávaly pekelně obtížné.
Jenže doby se změnily. Arkádové automaty jsou dnes spíš kuriozitou a nikoli výkladní skříní herní tvorby. Navíc nepoužívají specifický hardware, ale jsou postaveny na standardních počítačích s procesorovou architekturou x86 a operačním systémem Windows. Hry pro ně určené tak lze spouštět i na domácích PC s využitím takzvané vrstvy kompatibility (compatibility layer). Ve světle tohoto vývoje je pouhé přenesení arkádovky na konzole docela málo.
Vyhraj závod, zneškodni bombu
Pokud jste hráli Cruis'n Blast nebo nějakou podobnou závodní arkádovku od Raw Thrills, ve Fast & Furious: Arcade Edition se zorientujete okamžitě. Hra se ani náznakem nepokouší o jakkoli realistický model jízdy. Dokonce i ty nejarkádovější díly Need for Speed by ve srovnání s ní působily jako simulátory. Jde tady o maximálně dravou a adrenalinovou jízdu, kdy vaše auto uhání vpřed a nic ho nemůže zastavit. To platí téměř doslova. Překážky vás sice trochu zpomalí, ale většinou je přeskočíte nebo prorazíte. Pokud vyloženě nenarazíte na nějaký glitch, prakticky žádná kolize vás kompletně nezastaví. Každý náraz místo toho vede k efektní otočce, po které můžete pokračovat dál.
Abyste to neměli úplně jednoduché, máte k dispozici poměrně pestré množství různých alternativních tras a zkratek, které musíte rozpoznat a trefit se do nich. Také se dostáváte do střetů s ostatními auty, sbíráte body za efektní kousky při skocích a zásobujete se nitrem, které vám dočasně umožní uhánět ještě rychleji. Abyste každou trať dokončili, musíte dojet na prvním místě, čímž zároveň splníte stanovenou misi – třeba zneškodníte bombu nebo zabránite letadlu ve startu.
Hříchy pro Dominica Toretta
Fast & Furious: Arcade je zábavná adrenalinová hra, ovšem má také tři zásadní vady. Tou první je prostě nedostatek obsahu. Všech šest tratí odjezdíte zhruba za tu půlhodinu. Pokud s konkrétním autem vyhrajete všechny závody, odemknete si jeho vylepšenou verzi. To sice nějaká motivace pro další hraní je, ale nikoli až tak lákavá, jak by bylo třeba. Cruis'n Blast v tomto ohledu přeci jen bylo sofistikovanější.
Druhým problémem je ovládání, které je citlivé zhruba jako kdysi dávno v sérii V-Rally. V menu si jeho odezvu můžete trochu poupravit, ale i tak si budete nějakou dobu zvykat, než se naučíte s analogovou páčkou zacházet tak, abyste se na tratích divoce nesmýkali jako hadr na holi.
Třetím hříchem Fast & Furious: Arcade Edition je velmi okatý rubber banding, tedy forma adaptivní obtížnosti, která zařizuje, aby s vámi vaši soupeři vždy drželi krok. Jenže poměrně snadno prokouknete, že to je opravdu iluze. Většina závodů se vyvíjí tak, že vám nejprve všichni ujedou a až na samém konci je triumfálně porazíte. Samozřejmě bez ohledu na to, jak moc se vám zrovna daří v navigaci na trati.
Fast & Furious: Arcade Edition je tak solidní adrenalinová zábava, která je ale natolik věrná svým arkádovým kořenům, že se to zcela nepochybně bude spoustě moderních hráčů zajídat. Jako krátkodobá, intenzivní jednohubka funguje, ale její archaický přístup k ovládání, obsahu i obtížnosti ukazuje, proč se dnešní závodní hry posunuly jinam. Port je, alespoň na PlayStationu 5, bez vážných technických problémů a fanoušci čistých arkád si ho mohou užít. Pro ostatní však bude tahle rychlá a zběsilá jízda spíš připomínkou minulosti, než plnohodnotným herním zážitkem.
