Borderlands je představitel takzvaných looter shooter FPS akcí s výraznými RPG prvky. Kdybyste nevěděli, co si představit pod podžánrem nazvaným looter shooter, tak věřte, že základ žánru položilo legendární Diablo už v roce 1996. Hlavně díky svému systému lootu. Hráči sbírají zbraně, vybavení a jiné předměty různé vzácnosti, aby zlepšili statistiky své postavy a mohli se pustit do stále větších výzev. První pokus zkombinovat FPS akci s lootováním přinesl Hellgate: London v roce 2007, ale nesetkal se s velkým úspěchem. Až v roce 2009 vstoupil na scénu Gearbox se svým Borderlands, který je první skutečný looter shooter FPS.
Děj Borderlands se točí okolo mýtického Vaultu - tajemného trezoru plného pokladů, zbraní a neznámých mimozemských technologií. Vault se má nacházet na nehostinné a drsné planetě zvané Pandora. Váš úkol je nalezení všech částí Vault klíče. Pokud hrajete na konzoli jako já, můžete hrát až ve čtyřech lidech na jedné televizi v kooperaci. Na výběr máte ze čtyř charakterů, které přilákal příslib tajemného pokladu.
Roland - je bývalý voják, jehož specialitou je používání obranných věží (turretů).
Lilith - je takzvaná Siréna, která se umí zneviditelnit, zrychlit a útočit ze zálohy.
Mordecai - je odstřelovač, který cestuje se svým věrným sokolem Bloodwingem.
Brick - je pořízek, který miluje těžké zbraně a dokáže se dostat do berserker transu, kdy má abnormálně silné pěsti.
Stylizovaná grafika lépe odolává času
Jedním z hlavních poznávacích znaků Borderlands je stylizované grafické zpracování. V základu je hra postavena na Unreal Engine 3, který je potažený Cel – shading stylem. Textury díky tomu vypadají, jako by je někdo ručně namaloval a hra dostala výrazně komiksové odstíny. Chtěl bych napsat, že to bylo něco naprosto nového, ale to by mi nesměla v hlavě uvíznout Třináctka z roku 2003 (XIII). Výrazná stylizace Borderlands určitě pomohla. Jak v době vydání, kdy z toho byli lidé na větvi, tak o šestnáct let později vypadá pořád koukatelně, protože je všeobecně známo, že stylizace zakrývá stáří nebo grafické nedostatky. Když je něco namalované, nepotřebuji k tomu tolik moderních grafických funkcí a efektů.
V jednom ohledu už je stáří prvního Borderlands přeci jenom znát. Tím je určitá ztuhlost nebo nemotornost při pohybu. Například při výskoku mám pocit, že se pomalu vznáším do vzduchu a hodně je to znát při překonávání překážek. Nepůsobí to tak svižně a intuitivně, jako v moderních FPS hrách. Prostředí jinak vypadá přesně tak, jak si člověk představí pouštní krajinu jako vystřiženou ze Šíleného Maxe nebo Falloutu. Svět Pandory nabízí i městské scenérie, které vypadají stejně zničeně. Jako vytažené z nejrůznějších apokalyptických schémat. Planetu obývají krvelačná zvířata a nepříčetní lidé, kteří vypadají, že rozum ztratili už dávno. Celé je to podbarvené minimalistickou hudbou, která do hry skvěle pasuje. Někdy jsem u jejího poslechu měl pocit, že jsem se vrátil časem do druhého Falloutu.
Zdroj: 2K
Uspokojivý pocit ze střelby
Borderlands je looter shooter střílečka závislá na RPG prvcích a postupném vylepšování postavy. Při střílení se nebere tolik zřetel na rychlé zneškodnění nepřátel. Důraz je kladen hlavně na RPG, na úroveň vaší postavy a nepřítele. Na zbraních, které rychle zastarávají a je třeba hledat stále nové, na vyšších úrovních. Všechny tyto aspekty zohledňují, kolik hitpointů uberete nepříteli zásahem. Bál jsem se, že tím bude trpět pocit ze střelby. FPS žánr je přeci jenom trochu něco jiného, než klikací peklo v Diablu. Obava se naštěstí nenaplnila. Zbraně pěkně kopou a pocit ze střelby je dostatečně uspokojivý.
Neustálé výměny za silnější se ke zbraním, bohužel, ztrácí vztah. U chladných zbraní z fantasy RPG klikaček bych se nad takovou kravinou ani nepozastavil. U střelných zbraní z pohledu vlastních očí je ale situace jiná. Borderlands je akční hra, ve které se neustále střílí a se svým kvérem jsem mnohem více v kontaktu. Při neustálé výměně se kouzlo trochu ztrácí. Prostě jen sbírám krámy, co vypadnou z nepřátel a zajímají mě u nich dva atributy. Jejich RPG level a cena. Cokoliv levnějšího nebo s nižší úrovní okamžitě prodám. Úplně jako v novějších Diablech. V FPS akci je to nezvyklé a ne úplně žádoucí. Po čase mi začala chybět radost z nalezení nové zbraně nebo výbavy. Daň za skutečnost podžánru looter shooter.
Zdroj: 2K
Návyková hratelnost postavená na stereotypních úkolech
Borderlands nabízí klasické herní schéma ve smyslu vezmi úkol, splň ho, seber odměnu a vezmi další. Máme tady asi šest variant úkolů, které se opakují stále dokola. Jdi přes půl mapy, někoho nebo něco zabij a vyzvedni si odměnu. Sesbírej jednotlivé součástky poházené v různých koutech mapy a vrať se pro odměnu. Zabij určitý počet nepřátel a vrať se pro odměnu. Přežij několik vln nepřátel v aréně, vyzvedni si odměnu a tak dále. Všechno stále dokola ve stejných kulisách s neustálým respawnem nepřátel. Jak je možné, že je to prakticky celou herní dobu tak zábavné? Třicet hodin střílení uteklo jako nic. Záhada, na kterou jsem za celou dobu nepřišel.
Možná jsou to uvolněné endorfiny z pocitu úspěšně vykonané práce. Borderlands ani jednou hráče netlačí žádným časovým limitem. Úkolů můžete nabrat třeba deset najednou a plnit si je dle libosti. Na hráče nic netlačí, nikam se nepospíchá a o příběhu se příliš nemluví. Jediné, co jsem v této oblasti vnímal, bylo vědomí, že na konci najdu nějaký Vault. Potěšilo mě, jakým nečekaným, až absurdním způsobem zápletka skončila. Naopak jsem vůbec nechápal, proč přišlo někomu jako dobrý nápad střídání dne a noci. Nemá to ve hře na nic vliv, kromě toho, že v noci není pořádně vidět. Noc je tady zbytečná a obtěžující kravina působící jen na efekt.
Zdroj: 2K
Kooperativní multiplayer
Borderlands jsem hrál na PS5 a konzolová verze má oproti té na PC jednu zásadní nástavbu. Lokální kooperativní multiplayer až pro čtyři lidi. Multiplayer jsme zkoušeli ve dvou a musím říct, že to byla mnohem intenzivnější řežba. Nepřátel bylo dvojnásobek a respawn vyhnaný až do absurdna ve smyslu obnovy asi po minutě. Ve více hráčích nesundáte prst ze spouště a rozhodně neplatí, že víc hlavní znamená snadnější průchod. Pokud máte kamarády, které baví střílení, doporučuji hrát s nimi. Hra se stává mnohem akčnější. Bavil jsem se i u spolupráce ve vozidlech, které jinak mají příšerný kolizní model a ještě hůř řešené ovládání. Směrové kurzory neexistují. Auto jede tam, kam se díváte.
Zdroj: 2K
Pamatuji si, jak svého času, v některých nejmenovaných diskuzích, řešili hardcore RPG fanoušci, zda se dá považovat Diablo za zástupce jejich milovaného žánru. U Borderlands jsem v hlavě řešil podobnou otázku. Je to víc FPS nebo RPG? Z žánru RPG si půjčuje pravidla o vývoji postavy a výbavy, ale ostatní prvky jsou ohlodané na kost. Jako je, například, absence jakýchkoliv dialogů. Od FPS bych zase čekal, větší dynamiku a tah na bránu. Neustálá výměna vybavení, rychlý respawn a minimální děj není přesně to, co od moderní FPS očekávám. V obou směrech je hra na půli cesty. Naštěstí je Borderlands zábavná hra a příběhový zvrat na konci mě upřímně pobavil.
