4X strategie se až příliš často drží zavedených pravidel. Je to cyklus, který známe nazpaměť. O to cennější je každý pokus, který se odváží tuto formu nabourat. Heart of the Machine je přesně takovým experimentem. Místo budování galaktického impéria vás staví do role čerstvě probuzené, ilegální umělé inteligence, jejímž cílem není ovládnout svět hrubou silou, ale infiltrovat ho, skrývat se ve stínech a manipulovat děním zevnitř. Je to fascinující mix 4X strategie, RPG a manažerského simulátoru, jehož geniální nápady bohužel narážejí na neprostupnou zeď chaotického uživatelského rozhraní a zahlcující komplexnosti. Ale stále je to předběžný přístup, takže čas a osud rozhodnou, jakým směrem se srdce strojů vydá.
Zrod v kyberpunkovém úlu
Vaše existence začíná skromně. Jste ilegální umělá inteligence, která se právě probudila v tajné laboratoři uprostřed dystopického megacity ovládaného korporacemi a zločineckými syndikáty. Vaším prvním úkolem je prosté přežití. Začínáte v těle jediného robota a musíte se skrývat, krást a budovat si síť, aniž by si vás všimly všudypřítomné bezpečnostní složky. Hra vám dává absolutní volnost v tom, jakou cestou se vydáte. Můžete se stát tyranským vládcem, benevolentním ochráncem lidstva, nebo tichým manipulátorem, který tahá za nitky zpoza opony. Jako RoboRichelieau.
Heart of the Machine bere všechny čtyři pilíře 4X žánru (Průzkum, Expanze, Využití, Vyhlazení) a aplikuje je na mikroskopické úrovni jediného města. Průzkum neznamená objevování galaxií, ale hackování kamer a vysílání špionážních dronů. Expanze neznamená zabírání provincií, ale tajné budování výrobních linek a superpočítačů ve sklepích a opuštěných mrakodrapech patřících nepříteli. Využívání znamená infiltraci existujících podniků a jejich převzetí. A vyhlazení je o cílených atentátech a partyzánské válce v ulicích. Tento posun perspektivy je neuvěřitelně osvěžující a působí spíše jako špionážní RPG než klasická strategie.
Hra vás neustále staví před zajímavá rozhodnutí. Když například narazíte na tábor bezdomovců blokující vaši expanzi, můžete je buď nemilosrdně spálit plamenometem, nebo jim postavit nové bydlení a získat je na svou stranu. Druhá možnost však okamžitě otevře celou Pandořinu skříňku problémů. Lidé potřebují jídlo, filtrovanou vodu a ochranu. Brzy tak řešíte nejen výrobu robotů, ale i klonování masa a infiltraci vodáren. Musíte také řídit své finance, najímat lidské agenty, uzavírat dohody na černém trhu a chránit svá aktiva před korporátní bezpečností. Protože korporáty jsou fuj.
Zdroj: IGDB.com
Heart of the Machine sází na progresy a výzkum
Zapomeňte na klasický lineární strom technologií. Výzkum je zde řešen organicky a kontextuálně. Když vaši roboti selžou při útoku na obrněnou jednotku, odemkne se vám inspirace pro vývoj munice schopné prorazit pancíř. K její výrobě ale potřebujete wolfram, který musíte nejprve najít a ukrást z hlídaného skladu. Tento systém, kdy se výzkum odvíjí od vašich akcí a selhání, je mnohem přirozenější a nutí vás neustále se přizpůsobovat. Podobně funguje i systém špionáže, abyste mohli infiltrovat vojenskou základnu, musíte nejprve zničit jiného robota, ukrást jeho identitu a převléct své jednotky do jeho barev.
Souboje pak probíhají na tahy a připomínají X-COM. Ze začátku ovládáte jen malou četu robotů, které si sami vybavíte ukradenou nebo vyzkoumanou výzbrojí. Souboje jsou taktické, využívají kryt, výškovou převahu a obchvaty. Bohužel jsou také největší slabinou hry. Jsou extrémně nepřehledné, plné titěrných statistik, nejasných pravidel a výbuchů částicových efektů, které zcela zakryjí dění. I když má systém hloubku, je prezentován tak chaoticky, že je těžké si ho užít. Celý souboj se navíc odehraje v jediném okamžiku na konci tahu a vám zůstane jen bojový záznam, který si musíte přečíst, abyste pochopili, co se vlastně stalo.
Tím, v čem Heart of the Machine skutečně exceluje a co ho odlišuje od konkurence, je naprostá svoboda v roleplayi. Hra vás netlačí do jedné konkrétní role. Chcete být Skynet a okamžitě vyhlásit lidstvu válku? Můžete, ale bude to těžké. Chcete se stát benevolentním vládcem, který chrání lidi a buduje jim nové domovy? Můžete to zkusit, ale připravte se na to, že křehké pytle masa vyžadují neustálý přísun jídla, filtrované vody a toaletního papíru, což vaši logistiku obrátí vzhůru nohama. Můžete se dokonce stát mafiánským bossem, který skrze identity a černé trhy tajně ovládne celou ekonomiku. Tyto volby nejsou jen kosmetické; mají reálný dopad, odemykají unikátní mise a definují váš vztah k ostatním frakcím ve městě.
Zdroj: IGDB.com
Tanec mezi korporáty a gangy
Navíc megaměsto není prázdné, je to živoucí ekosystém plný frakcí, které soupeří o nadvládu, a vy jste mezi nimi nový, neznámý hráč. Kromě vás o moc bojují všemocné korporace, brutální zločinecké syndikáty a soukromé vojenské společnosti. S těmito frakcemi musíte neustále interagovat. Můžete se s nimi pokusit uzavřít křehká spojenectví, nebo proti nim vést otevřenou válku. Mnohem zajímavější je ale cesta infiltrace. Proč bojovat s gangem, když můžete ukrást identitu jeho člena, proniknout na jeho černý trh a nakoupit vojenské vybavení přímo od něj? Hra nabízí i detailní (i když zatím ne moc dobře vysvětlený) systém diplomacie a hackování, který vám umožní poštvat frakce proti sobě nebo je přimět, aby plnily vaši vůli, aniž by tušily, že vůbec existujete.
Největším nepřítelem ve hře není korporátní ochranka, ale samotné uživatelské rozhraní. Počin je zahlcující, nepřehledný a plný žargonu, který vám nic neřekne. Informace jsou roztroušeny po několika různých menu a filtrech a hra vám prakticky nic nevysvětlí. Připravte se na hodiny čtení masivní herní příručky a metodou pokus-omyl zjišťovat i tak základní věci, jako jak přesunout jednotku nebo jak postavit budovu.
Tento přístup "hoď do vody a dívej se, jestli se naučí plavat" je extrémně frustrující a představuje obrovskou bariéru pro nové hráče a dokonce i pro veterány. Mám žánr 4X rád, nechal jsem v něm stovky hodin, ale zatraceně, tady jsem se doslova topil a trpěl. Bylo to neskutečné, jak moc jsem byl v háji. Heart of the Machine je neuvěřitelně komplexní, promyšlený do detailů, a ta svoboda v něm je jak nejlepší olej do stroje, ale chce to trpělivost. Dlouhé hodiny trpělivosti. Troufnu si dokonce říct, že pokud si jen říkáte: „Hele robot, já do něj kopnu.”, tohle není absolutně pro vás. Je to jedna z těch paní strategií, kde jste testováni stejně jako onen předběžný přístup. Jasně, titul je v něm rok a neustále se zlepšuje, i během mého hraní přišel větší patch, ale teda chce to kuráž do něčeho takového jít.
Ale mně se ten vizuál líbí
Grafické zpracování je čistě funkční a rozhodně není hlavním lákadlem hry. Zatímco kyberpunkové město je plné života a provozu, postavy jsou jen jednoduché siluety a animace prakticky neexistují. Hra připomíná spíše komplexní deskovou hru než moderní strategii. Není si na co moc stěžovat, ale rozhodně není ani co chválit. Je to přímo na udržitelnost, byť občasná přehlednost prostě chybí. Stejně jako občas narazíte na bug, bez kterého byste se obešli a řešením bývá bohužel restart.
Heart of the Machine je fascinující a nesmírně ambiciózní projekt, který se snaží o revoluci ve 4X žánru. Je to spíše Crusader Kings v kyberpunkovém kabátě než další klon Civilization. Nabízí nevídanou svobodu, komplexní systémy a originální herní smyčku plnou špionáže, RPG prvků a managementu. Bohužel, je to také hra, která je v současné podobě téměř nehratelná pro kohokoliv, kdo není ochoten investovat hodiny do studia manuálů. Je zahlcená detaily a postrádá jakékoliv smysluplné zaučení. Má potenciál stát se kultovní klasikou, ale k tomu potřebuje ještě spoustu práce na zpřístupnění svých geniálních nápadů. A to je bohužel cyberealita. Pro fanoušky žánru ale povinnost.
