Vstupte do magického hvozdu, v němž se mezi stromy mihotají světélkující bludičky. Je to místo, kde jsou stromy stejně nestálé jako nálada bludiček, a celý les se vám před očima mění k nepoznání. Nebyl ještě před chvílí ten strom jinde? Nebyl celý les před chvílí o kus menší? A možná i o něco méně temný? Zářihvozd skrývá mnohá tajemství. Pojďte je s námi prozkoumat.
Česká stopa
Poetický název Zářihvozd (v původním anglickém vydání jako neméně poetický Wispwood) je titulem, který sice vytvořil debutující texaský autor Reed Ambrose, vydal ji však pod křídly studia Czech Games Edition. Tedy studia, díky kterému české hry zná celý svět. Jen si vzpomeňte na megahit Krycí jména, SETI: Pátrání po mimozemské technologii nebo Ztracený ostrov Arnak.
O českou verzi Zářihvozdu se nepřekvapivě postaralo vydavatelství MindOK. Hra je určena pro 1–4 hráče od 10 let a jednu partii zvládnete odehrát za 30–45 minut.
Kočky, kočky ve stromech
U Zářihvozdu nejde začít recenzi jinak než produkční kvalitou. Ta je totiž vymazlená do posledního detailu. Už nádherná ilustrace na obálce dává tušit, že dvorní ilustrátor a grafický designér CGE Štěpán Drašťák si dal na hře opět jednou opravdu záležet. Zářivé bludičky se prohánějí temným hvozdem a se zaujetím je pozoruje kočička. A kdo by neměl rád kočičky? Inu, pokud je někdo nemá rád, Zářihvozd jej asi moc nepotěší. Ale všechny ostatní ano.
V krabici totiž najdete šest žetonů koček, které na jedné straně vidíte v celé jejich kráse, na straně druhé vykukují z malého otvoru v kmenu stromu. Nejde přitom jen o nějaký zbytečný luxus, vaše kočička se po použití svojí schopnosti „schová za strom“ a nebudete ji moci znovu použít, dokud ji nepřipravíte. Přesto si jeden luxus CGE dovolilo. Žetony jsou dvouvrstvé a slepíte si je sami. Klidně by zadní strana kočky mohla být bílá a jen oči a nejbližší okolí potištěné. Ale kdepak, ta zadní strana, kterou kromě majitele hry nikdy nikdo neuvidí, je potištěná celá. A polovina s kočkou je do tvaru kočky i vyříznutá. Každá kočička je ilustrovaná velmi svébytně a i když to na hru nemá vliv, zcela unikátně. Kdyby vám přece jen šest kočiček bylo málo, můžete si spolu se hrou pořídit i promo, které přidá dalších šest koček (a jednu bodovací kartu, aby se neřeklo).
Dost bylo rozplývání se nad kočkami, jak vypadá zbytek hry? Skvěle. Bodovací karty jsou výborně popsané, ikonografie a příklady na nich uvedené jsou zcela jednoznačné. Barvy bludiček jdou skvěle odlišit i ve špatném světle a všechny bludičky stejné barvy nerecyklují tu stejnou ilustraci, ale autoři si dali záležet, aby každá bludička byla trochu jiná. Dokonce ilustrace stromů na zadní straně dílků jsou každá trochu jiná. A kdybyste náhodou hráli pod Uvčkem, celá hra se vám na stole nádherně rozzáří, což jí ještě víc dodá na působivosti. Ano, včetně stromů. Zapomenout nesmím ani na to, že pravidla jsou napsána skvěle, plná příkladů, a okamžitě zodpovídající otázky, které při jejich čtení budete mít.
Poskládej si svůj les
Není pochyb o tom, že po produkční stránce je Zářihvozd klenotem na deskoherním stole. A velice povedený je i po stránce herní. V každém ze tří kol si před sebe budete pomocí „tetrisových“ tvarů skládat svůj osobní les obývaný bludičkami. Ve svém tahu si nejčastěji vyberete jeden z dílků bludiček ve společné nabídce a k ní si vezmete tolik dílků otočených stromovou stranou nahoru, abyste mohli poskládat jeden ze dvou tvarů, které jsou zobrazené vedle vybrané bludičky. Spolu s bludičkou je pak umístíte do svého lesa, přičemž platí všechna standardní pravidla o tom, že dílky se nesmí překrývat, pokládaný tvar musí alespoň jednou stranou sousedit se dříve umístěným dílkem ve vašem lese a v žádném směru nesmíte přesahovat hranice lesa.
To sice nezní moc inovativně, i přesto má ale Zářihvozd několik es v rukávu. Jedním z nich je to, že na konci každého kola se z vašeho lesa odstraní všechny dílky stromů, ale bludičky v něm zůstanou pěkně na svých místech. V následujících kolech jste tak poměrně hodně omezeni tím, co jste si do lesa naskládali v těch předchozích kolech. Zároveň se ale pokaždé lehce posunou hranice lesa, a tak zatímco v prvním kole se musíte vejít do prostoru o velikosti 4x4 dílky, v tom třetím je to již 6x6 dílků. Dohromady to tak činí partie velmi dynamické, příjemným způsobem to potrápí vaši prostorovou představivost i plánování a neustále vzbuzuje radost z budování. Navíc jde o překvapivě atmosférický prvek, každý přece ví, že pod vlivem bludiček se temné hvozdy mění k nepoznání.
Ještě tady dáme stromek
Možná vás při čtení předchozích řádků napadlo, že ke konci kola vám snadno v lese mohou vzniknout díry, které kvůli nemožnosti překrývat dílky z „tetrisových“ tvarů nebudete moci zaplnit. I na to autoři mysleli, a dali vám dvě možnosti, jak tuto prekérní situaci vyřešit. Jedna ze schopností vaší připravené kočky je totiž ta, že namísto „tetrisového“ tvaru zobrazeného vedle vybrané bludičky, můžete svoji kočku schovat a za to si do lesa přidat jakýkoliv jiný tetrisový tvar. Ty jsou však vždy složeny minimálně ze dvou dílků, a tak vás nezachrání vždy.
K dispozici ale máte také stromový tah. Ten vám umožní si namísto bludičky vzít až tři dílky stromů a každý z nich ve svém lese umístit klidně do jiné díry. Díky tomu jste schopni dokončit les (za což jsou bonusové body) a často i nečekaně ukončit kolo, zatímco vaši protivníci ještě zdaleka nemají hotovo. A jako bonus si při něm opět připravíte svoji schovanou kočku.
Za co bodujeme dnes?
Variabilita většiny abstraktních her, v nichž si před sebou něco skládáte, je dána především tím, že umisťované dílky, žetony nebo karty přicházejí do hry pokaždé v jiném pořadí, a vy na ně musíte reagovat. Taková je třeba skvělá Krajina zvířat, v níž dost možná v plném počtu hráčů uvidíte všechen obsah krabice, jde ale o to, co přijde do hry dřív a co později. Zářihvozd volí podobný přístup jako například Kaskádie, kdy v každé partii můžete použít jinou kombinaci bodovacích podmínek (neboli přání) jednotlivých bludiček i stromů. Od každého typu je v krabici pět různých karet a vůbec bych se nedivila, kdyby v rozšíření přibyly další. Ačkoliv i tak máte kombinací skutečně mnoho.
V jedné partii tak můžete chtít držet dýně osamoceně, v jiné jen v párech. Orby se vždy budou zajímat o druhy bludiček, někdy to ale bude v okolí, jindy v celém lese. Srdce boduje za různé rozmístění stromů. Stromy za skupiny stromů, někdy za tu největší, jindy třeba za druhou největší.
Nejtěžší jsou čaroklobouky, které kromě vždy stejného bodování trojic, dvojic a zbylých čaroklobouků mají omezení na to, kam je vlastně můžete umístit. Pokud byste toto pravidlo nemohli splnit, nemůžete si čaroklobouk vůbec vybrat. Typicky jste při jejich umístění vázáni na pozici kočky. Může se vám tak stát, že v jednom kole všechny možné pozice vypotřebujete. Kvůli tomu můžete na konci každého kola kočku přesunout, což vám dává další možnosti.
Jen dva body?
Bodovací podmínky jsou příjemně různorodé a hru rozhodně obohacují. Různé kombinace je zábavné prozkoumávat a pokaždé se můžete soustředit na něco jiného. Díky tomu, že bludičky ve vašem lese mezi koly zůstávají, se vaše bodování neustále zvyšuje a můžete stavět na tom, co jste již vybudovali.
Jen je škoda, že ne všechny bludičky jsou stejně silné. Čaroklobouky jsou poměrně přímočaré a není problém poskládat i tři velmi hodnotné trojice. Oproti tomu získat 54 bodů za orby nebo srdce není nic snadného. Jde ale o drobnou vadu na jinak velice podařené rodinné deskové hře.
Zářihvozd je rodinná desková hra se stejně působivě poetickým zpracováním jako má název. Během tří kol budete do svého rozrůstajícího se lesa sbírat bludičky a stromy tvořící „tetrisové“ tvary. Při tom se musíte snažit uspokojit přání jednotlivých bludiček, která se budou měnit v každé partii. Hra je velmi abstraktní, ale díky vtipným kočkám a krásným ilustracím vám to vlastně vůbec nevadí. A díky jednoduchým pravidlům a rychle ubíhajícím partiím hezky zabaví i jen občasné hráče.
