Na stole stojí věž. Není rovná, není stabilní a od první chvíle je jasné, že každé další patro bude nemalým rizikem. Kolem ní se shromažďují kočky a tiše pozorují. Někdo se chystá vystoupat výš, někdo ještě váhá, jestli je to vůbec dobrý nápad. Koťátko, nespadni! od vydavatelství Old Dawg vás nevtahuje do hry výbušným konfliktem, ale tichým napětím, které pomalu roste s každým položeným dílkem.
Napětí na vratkých základech
Jednou z nejpřekvapivějších stránek deskové hry Koťátko, nespadni! je její narativ. Příběh není přilepený na mechaniky pouze jako dekorace, ale prostupuje celou hrou. Černé koťátko Toto nešplhá nahoru k obloze jen proto, aby dosáhlo vítězství. Vydává se vzhůru po nakloněné věži s nadějí, že se na jejím vrcholu znovu setká se svou maminkou proměněnou ve hvězdu na noční obloze. Tento motiv je jemný, smutný a zároveň nečekaně dospělý, zvlášť v kontextu rodinné hry zaměřené na obratnost.
Téma smrti a ztráty je zpracováno velmi citlivě. Nikdo ho hráčům nevnucuje, ale je neustále přítomné. Pro dospělé může být hra až překvapivě dojemná a děti ji mohou vnímat jako pohádku o odvaze a přátelství. Každý si z ní odnese něco trochu jiného. Koťátko, nespadni! nabízí kooperativní i kompetitivní režim, přičemž právě kooperativní varianta je srdcem celého zážitku. Společně s ostatními hráči se snažíte postavit věž do závratné výšky a zároveň udržet její křehkou stabilitu tak dlouho, aby Toto mohl vyšplhat až na vrchol… a to není vůbec snadné.
Příběh ukrytý v mechanikách
Koťátko, nespadni! je především balanční desková hra. Hráči se střídají ve výběru ze dvou akčních karet. Ty určují, co přesně se v daném tahu stane. Buď budete stavět další patro věže pomocí kombinace stěn a podlahy, nebo umístíte figurku kočičích kamarádů na již existující patra. V obou případech se neustále pracuje se stabilitou celé konstrukce, která je od samého začátku navržena tak, aby nikdy nebyla dokonale rovná.
Věž se skládá z dílků podlah a stěn, přičemž stěny mají různé výšky. Nejnižší jsou cihlové zdi a úplně nejvyšší představují sochy andělů. Právě tato rozdílná výška je klíčovým zdrojem napětí. Jakmile zkombinujete stěny různých velikostí, věž se začne nevyhnutelně naklánět. Neexistuje způsob, jak ji dlouhodobě udržet perfektně rovnou. Místo toho se hráči učí s touto nestabilitou pracovat, předvídat ji a někdy ji dokonce využívat ve svůj prospěch.
Pokud máte zkušenosti s balančními hrami, možná si při stavění věže vybavíte hru Nekojima, která také pracuje s motivem koček a neustále hrozícího kolapsu. Koťátko, nespadni! ale nestaví napětí na rychlých rukách a chaotickém balancování, ale spíše na pomalém a dobře promyšleném rozhodování, že si každé další patro ponese následky těch předchozích a hráči se musí naučit s nimi pracovat.
Když odvaha závisí na ostatních
Toto se po věži nepohybuje automaticky s každým postaveným patrem. Aby mohl postoupit výš, musí hráči splnit konkrétní podmínky v patře bezprostředně nad tím, kde se nachází. Tyto podmínky se týkají především umístění figurek ostatních kočiček. Někdy je potřeba mít na patře tři kočky stejné barvy, jindy dvě různé naskládané na sobě, nebo jiné kombinace.
V tomto případě se krásně propojuje téma s mechanikou. Kočičí přátelé nejsou jen pasivní překážky. Jsou to bytosti, které Tota podporují. Jakmile se dostanou výš než on, dodávají mu odvahu a umožňují mu pokračovat v cestě. V praxi to znamená, že hráči musí pečlivě zvažovat, kdy stavět další patro a kdy raději riskovat umístění kočky na vratkou konstrukci.
Učit se z pádů
Koťátko, nespadni! není snadná hra, ale její obtížnost působí férově. Když se věž zhroutí, většinou velmi dobře víte proč. Možná jste postavili příliš vysoké stěny na jednu stranu, možná jste přecenili stabilitu, možná jste se snažili umístit kočku tam, kde už bylo těžiště příliš vychýlené. Hra vás netrestá náhodně. Naopak vás učí. Každý pád je lekcí a v další partii už budete danou situaci řešit opatrněji. Důležité je i to, že Koťátko, nespadni! je v tomto ohledu poměrně shovívavé. Pokud spadne dílek zdi, kterou zrovinka umisťujete do konstrukce, hra to toleruje. Díky tomu celý proces nepůsobí frustrujícím dojmem a dovoluje hráčům poučit se z vlastních chyb.
Ačkoliv hra nabízí také kompetitivní variantu, v níž hráči soupeří mezi sebou, hlavní síla Koťátko, nespadni! leží v kooperativním módu. Společné plánování, domlouvání se a sdílené napětí, když někdo s roztřesenýma rukama pokládá poslední dílek, podporuje pocit sounáležitosti. Rozhodnutí jsou kolektivní a každý pád bolí všechny stejně. Emoční náboj příběhu a mechaniky podpory přece jen vyznívají nejsilněji, když všichni táhnou za jeden provaz.
I krása má své limity
Hra je vizuálně velice půvabná. Ilustrace jsou jemné, kočičí figurky si okamžitě získají sympatie a celek působí jako malá pohádka na stole. Komponenty jsou obecně pěkné a tematicky soudržné. Je ale potřeba zmínit také jednu slabinu, a to stavební materiál, kterým je přece jen papír. U něj při nešetrném zacházení může dojít k trvalému poškození, což ovlivní další partie.
Koťátko, nespadni! má příjemné tempo. Hra se rychle vysvětlí, pravidla jsou jednoduchá a pochopitelná, ale samotné provedení vyžaduje soustředění, jemnou motoriku a strategické myšlení. Napětí se stupňuje s tím, jak věž roste a stává se stále více vratkou. Otázkou zůstává dlouhodobá znovuhratelnost. Prvních několik her je velmi silných. Po více odehraných partiích se ale může dostavit pocit, že už jste zažili většinu situací. Mechaniky jsou pevně dané a variabilita vychází hlavně z fyziky a lidské chyby. To může být pro někoho naprosto dostačující, pro jiného trochu limitující.
Koťátko, nespadni! je hra plná kontrastů. Je roztomilá a zároveň smutná. Jednoduchá na pochopení, ale náročná na provedení. Rodinná, ale s tématem, které bude více rezonovat mezi dospělými. Někdy se stává, že vás hra skrze akční karty nutí stavět dál, i když byste raději pracovali na splnění podmínek pro pohyb Tota. To je sice záměrná součást obtížnosti, ale ne každému to bude vyhovovat.
Koťátko, nespadni! je vizuálně krásná a narativně dojemná hra obratnosti, která se nebojí dotknout temnějších témat. Nabízí silný kooperativní zážitek, při kterém se budete smát, zadržovat dech i tiše doufat, že věž ještě chvíli vydrží. Není to hra pro každého a možná vás nebude bavit donekonečna, ale v tom, co se snaží dělat, je upřímná a překvapivě citlivá. Pokud hledáte rodinnou hru, která má srdce a nebojí se ho ukázat, Toto a jeho cesta ke hvězdám by vás u něj mohla zahřát.
