Když jsem si myslel, že mou poličku s dílem J. R. R. Tolkiena už nic nepřekvapí, nakladatelství Argo vytáhlo z rukávu další prsten. V prvním čtvrtletí roku 2026 se nám do rukou dostane Příběh o Kullervovi, což je pro nás fanoušky něco jako svatý grál. Jde totiž o dílo, které vzniklo už v roce 1914, tedy dávno předtím, než se Bilbo vydal na svou cestu. Je fascinující vidět, jak se mladý Tolkien nechal inspirovat finským eposem Kalevala a začal tvořit základy toho, co dnes milujeme.
A pro ty, kteří o Kalevale slyší poprvé nebo jen matně tuší. Tohle není jen tak ledajaká kniha. Je to monumentální finský národní epos plný prastarých runových písní, čarodějů, kovářů a magie, která se netvoří hůlkou, ale zpěvem. Tolkien byl tímto světem naprosto posedlý. Právě z Kalevaly si vypůjčil nejen strukturu svého vlastního jazyka (quenijštiny), ale hlavně tu osudovou, melancholickou atmosféru. Ostatně, kdo kdy slyšel mluvit dva Finy mezi sebou, určitě chápe, pokud ne, napravte. Příběh o Kullervovi vychází z jedné z nejtragičtějších částí tohoto eposu. Je totiž o sirotkovi s nadpřirozenými schopnostmi, kterého ale provází jen smůla, zmar a špatná rozhodnutí. Pokud vám to připomíná příběh Túrina Turambara ze Silmarillionu, nejste vedle. Kullervo je jeho přímým předobrazem.
Tato kniha, kterou uspořádala Verlyn Fliegerová, tak není jen beletrií, ale klíčem k pochopení celého Tolkienova legendária. Kromě samotného příběhu obsahuje i dvě Tolkienovy studie či přednášky o Kalevale. Je z nich patrné, jak hluboký vztah měl k této mytologické látce. Číst o tom, jak se ve finských lesích a bažinách rodila inspirace pro Húrinovy děti, je pro mě jako dívat se mistrovi přímo pod ruce. Jde o kousek historie, který vychází přímo z autorovy pozůstalosti. Je to temné, je to syrové a je to ten chybějící dílek skládačky, který musíte mít, pokud chcete pochopit, kde se vzala všechna ta epičnost Středozemě. Ostatně, konečně taky vychází další a další překlady i jeho lingvistických děl.
