Primát pracuje s myšlenkou ochočeného živočicha, šimpanze, který je součástí rodiny. Všechno se ale může ve vteřině změnit a pak je jen otázkou času, než se stane jedno velké neštěstí.
Jednoduchost a přímočarost
Film si prošel relativně klidnou produkcí. Studio Paramount dalo projektu zelenou v polovině roku 2024. Do pár měsíců se rozběhlo natáčení a před koncem roku bylo také dokončeno. Následná dlouhá postprodukce si vystačila s necelým rokem, a tak se Primát poprvé ukázal na Texaském Fantastic Festu. Následovalo několik dalších festivalových a limitovaných projekcí. Díky tomu si opičí horor přišel na několik desítek milionů dolarů ještě před celosvětovou premiérou. Údajný rozpočet, který nedosáhl ani na třicet milionů dolarů, nebude těžké získat zpět, neboť hororům se v poslední době velmi daří.
Vyvražďovací a brutální filmy si v roce 2025 přišly na slušné bilance, ať už se jedná o výdělečný Nezvratný osud: Pokrevní linie nebo o Hodinu zmizení. Klíčem k úspěchu je střídmý rozpočet, neboť komornější horory nevyžadují přehnané digitální úpravy. Mezi důležité faktory patří také herecké obsazení. Pokud příběh sází na surové zabíjení, je jednodušší oslovit méně známé či neznámé herce. Jejich role tak budou úměrné jejich finanční odměně. Sice se pak riskuje, že nové tváře nezaujmou mainstreamové diváky, ale z hlediska financování jde o logický krok.
Nicméně výsledná kvalita není nutně výhrou. Může se totiž jednoduše stát, že i přes vysoké hodnocení a celkovou kvalitu projektů se film nezaplatí. S tímto problémem se setkala série 28 let poté. Hodnocení diváků i kritiků se u prvního i druhého dílu drží v nadprůměru, tvůrčímu týmů však zůstávají jen oči pro pláč. Je tedy relativně těžkým úkolem vybalancovat hloubku, do které se příběh ponoří, protože někdy prostě jen stačí hloupé zabíjení lidí jako na běžícím pásu.
Zdroj: CinemArt
Brutalita jako jediné lákadlo
Podobně jako ostatní filmy stejného žánru se Primát pokouší zaujmout jen brutalitou. Celý děj se odehrává v podstatě na jedné lokaci, konkrétně v luxusní vile, ve které žije rodina známé vědkyně. Ta sice podlehla rakovině, ale zanechala po sobě nového člena rodiny. Vychovaný šimpanz Ben tak žije v sídle s němým otcem a dcerami Lucy a Erin. S vidinou víkendové párty se připojí kamarádky Hannah a Kate, které doprovodí i Nick. Všichni se nakonec sejdou ve vile, která je obrovská a kde se rovněž nachází krásný bazén vysekaný do přímořské skály. Poměrně rychle je divákovi vysvětleno, co bude příčinou Benova šílení. Vzteklina, jakožto historická nemoc, přinese této rodince nemalé trable.
Vzteklý šimpanz je tak tím jediným, kdo film dělá pestrým. Jeho zpracování je věrohodné a výjimečně zvíře není hnusnou digitální imitací reálného tvora, který by iritoval svým vzhledem. Ben po úvodním „spřátelení“ může rovnou upustit okovy vzdělanosti a slušnosti, díky čemuž dostaneme naprosto surové fatality. Bazén a celkové využití vody sice evokuje loňské Tajemství loňského léta, ale tentokrát není vodní hladina jen na okrasu, ale reálně se využívá jako forma ochrany. Přestože celková myšlenka pracuje se stejným principem jako právě u zmíněného Tajemství, Primát dokáže dobře držet atmosféru. Od samotného začátku víme, co číhá ve stínech. Víme, že vrahem je šimpanz, který nemá na výběr a kvůli vzteklině dělá to, co dělá. Tvůrci opakovaně odkazují na vztah dívek s Benem. Jelikož jsme ale žádné jejich předcházející spojení neviděli, emoce to vyvolat nedokáže. Jediné emoce, které šimpanz dokáže vyvolat, je znechucení a strach.
Zdroj: CinemArt
Rychlovka bez hloubky
Přestože Primát sleduje několik postav, žádná z nich nemá tvář celebrity. Jak již bylo zmíněno, je pak jednoduché se postav nemilosrdně zbavit, když se to zrovna hodí. Johnny Sequoyah se hlavní postavy Lucy zhostila relativně dobře. Ta funguje v rovině sympatické mladé dívky, která se snaží zachránit svoji sestru a kamarády. Zbytek obsazení nemá ani moc co hrát, neboť když má někdo prostor, buď jen trapně vtipkuje, anebo křičí bolestí během toho, co si Ben připisuje další zářez.
Jakékoliv vcítění se do postav není možné. Na vině je rychlé tempo, které se soustředí na brutální boj o přežití téměř od začátku, a hlavně krátká stopáž. Ta čítá necelých 90 minut, a působí jen jako rychlovka bez možnosti představit jakékoliv dějové pozadí postav, jejich vztahů a čehokoliv, co by jim přidalo větší hloubku. Většina postav je proto pouze lovnou zvěří, která se pokouší utéct před opičím predátorem.
Zdroj: CinemArt
Lidé jsou kámoši, ne žrádlo
Hranice digitálních efektů se Primát nepokouší posouvat novým směrem, avšak stále si drží vysokou laťku. Zaujme jak zmíněný vizuál Bena, tak jednotlivé masakrální scény. Diváci se mohou ponořit do temné atmosféry domu, ve kterém nikdy nevíte, kde se nebezpečí nachází. Vila je Benův domov, ví, kudy se dostat ven i dovnitř. Zároveň tvůrci dobře znázorňují inteligenci lidoopů, potažmo šimpanzů, ať už se jedná o znakovou řeč nebo naučenou komunikaci prostřednictvím zvukové desky. Benova inteligence se projevuje nejen v rámci komunikace, ale také predátorským myšlením. Dokáže na svoji oběť počkat, ba dokonce ji nalákat do pasti. Následně pak využije svou lidoopí sílu, kterou lidé podceňují.
Slabší povahy si na tomto filmu pravděpodobně moc nepochutnají. Chlupatý člen rodiny totiž nejde klasickou cestou „bum do hlavy a konec“. Jeho kroky jsou podstatně sofistikovanější a brutálnější. Vyobrazuje se zde rozmlácení lebky kamenem, trhání vlasů i s kůží nebo také vyrvání celé spodní čelisti až po krk. Tato nekompromisní zakončení jednotlivých postav dodávají potřebnou šťávu a tvoří hlavní lákadlo celého filmu. Spolu s příjemným (a trochu předvídatelným) snímáním jednotlivých scén je pozorování této napínavé vyvražďovačky zábavou v rámci hororového žánru.
Primát stojí primárně na brutalitě a surovosti Bena. Pomineme-li hlavní postavu, jsou všichni ostatní jen lovnou zvěří zběsilého šimpanze. Zajímavé technické zpracování doplňuje příjemně temná atmosféra. Krátká stopáž a limitace na pouze jednu lokaci dělá z hororového masakru pouze rychlou jednohubku, která ale rozhodně neurazí.
