Je to jen pár okamžiků, co dozněly poslední tóny závěrečné znělky anime a já, stejně jako miliony dalších fanoušků po celém světě, cítím v hrudi tu zvláštní prázdnotu smíšenou s vděčností. My Hero Academia: All’s Justice přichází v ten nejkritičtější moment, aby nám posloužila jako interaktivní náplast na duši a umožnila nám naposledy zvolat „Plus Ultra“. Jako člověk, který s Dekuem a třídou 1-A dospíval a prožíval každý jejich pád i vzestup, jsem hru zapínal s rukama třesoucíma se očekáváním. Je to důstojný pomník jedné éry, nebo jen cynický pokus vytřískat peníze z nostalgie? Pravda leží někde uprostřed. Je to titul, který vás v jednu chvíli rozpláče štěstím díky věrnosti předloze a v druhou chvíli vás donutí křičet vzteky kvůli designovým chybám. Je to milostný dopis psaný kostrbatým písmem, ale upřímným inkoustem.
Příběh Final War Arcu
Příběhový mód je alfou a omegou tohoto titulu, protože adaptuje monumentální Final War Arc, tedy události, které jsme viděli v posledních sériích anime. Hra vás bez varování vrhne do víru těch nejepičtějších střetů, kde se rozhoduje o osudu světa, a pokud jste seriál neviděli do konce, utíkejte pryč, protože spoilery jsou zde na každém kroku. Vidět Dekua v jeho finální formě proti Shigarakiho absolutnímu zlu nebo sledovat zoufalý a hrdinský vzdor obrněného All Mighta proti All For One, to jsou momenty, které fanouškovi způsobí husí kůži po celém těle. Bohužel, prezentace příběhu je jako na houpačce. Zatímco klíčové momenty jsou animovány v enginu hry s dechberoucími detaily, příliš mnoho děje je odvyprávěno formou statických obrázků, což působí jako nízkonákladová prezentace a ubírá to na dramatičnosti momentů, které by si zasloužily filmové zpracování.
Kde hra naprosto exceluje a kde si mě okamžitě získala, je neuvěřitelná šíře soupisky hratelných postav. Vývojáři z Byking nešetřili a naservírovali nám přes 50 bojovníků, což zahrnuje prakticky každého, kdo v sérii v posledních letech něco znamenal. Nejde jen o to, že tam jsou. Oni tam jsou ve svých finálních, nejmocnějších verzích. Můžete hrát za Vigilante Dekua, za finální formu Dabiho s jeho sebedestruktivními plameny nebo za Uraraku, Bakuga a vlastně všechny hrdiny. Každá postava má svůj unikátní styl boje, který perfektně odpovídá jejímu Quirku, a experimentovat s různými týmovými kombinacemi je splněným snem každého geeka. Je to jako digitální muzeum celé série, kde si můžete osahat sílu postav, o kterých jste doteď jen četli v manze nebo je sledovali v televizi.
Hratelnost pak staví na základech předchozích dílů One’s Justice, ale snaží se být rychlejší, údernější a dynamičtější. Jde o 3D arénovou bojovku, kde máte naprostou svobodu pohybu v prostoru, můžete běhat po stěnách a ničit prostředí kolem sebe. Systém soubojů 3 na 3, kdy máte jednu hlavní postavu a dva pomocníky, které můžete volat pro prodloužení komba nebo záchranu z krizové situace, dodává hře lehkou strategickou vrstvu. Vizuálně jsou souboje orgiemi efektů. Výbuchy, ledové stěny, gravitační pole, vše vypadá fantasticky. Nicméně, stále je zde cítit jistá plavající fyzika, kdy postavy ve vzduchu působí jako by vážily pět deka, a chybí ten syrový pocit dopadu, který známe z techničtějších bojovek. Pro anime hru je to standard, ale hardcore hráči bojovek zde hloubku nenajdou. Jen tedy ještě dodám, že tímto původně trpěly snad všechny anime hry, které kdy spatřily světlo světa, ale uplyne pár měsíců od vydání, přijde několik patchů a tento bod se může celý prakticky změnit. Viz Hinokami Chronicles.
Zdroj: IGDB.com
My Hero Academia: All’s Justice je Plus ultra pro každého
Velkým plusem pro fanoušky, kteří nejsou zrovna mistry v mačkání tlačítek, je dvojí schéma ovládání. Režim Normal umožňuje provádět vizuálně ohromující komba pouhým drcením jednoho tlačítka, což znamená, že si hru užije i vaše mladší sestra nebo kamarád, který My Hero Academia sleduje jen kvůli příběhu. Pro zkušenější je tu režim Manual, který dává větší kontrolu nad řetězením útoků. Hra stojí na systému kámen-nůžky-papír. Respektive normální útoky, blokování a neblokovatelné útoky v kombinaci se speciálními schopnostmi- Zvládnutí správného načasování úskoků a protiútoků je klíčové, ale hra občas trpí na nepřesnosti v ovládání, kdy máte pocit, že postava nereaguje přesně tak, jak jste zamýšleli. Především u bloků. Vždycky přijdou pozdě.
A teď přichází ta studená sprcha, která mě málem stála ovladač, klávesnici a druhou klávesnici. Obtížnost hry, zejména v pozdějších fázích příběhu, je naprosto nevyvážená a frustrující. Umělá inteligence nepřátel nestoupá na úrovni chytrosti, ale na úrovni podvádění. Počítač čte vaše vstupy a reaguje okamžitě, disponuje větší obranou a někdy ho nelze přerušit v útoku, kdy si občas dovolí vám dát i zvýšené poškození. Finální boss fight je kapitolou sama pro sebe. Nebudu o něm mluvit, ale chyběl mi Dark Souls.
Nicméně když si potřebujete odpočinout od stresujícího příběhu, je tu režim Team-Up Mission. Ten funguje jako pseudo-open world, kde se s vybraným týmem pohybujete po části města. Je to osvěžující změna tempa. Můžete využívat pohybové Quirky svých postav. Deku se houpe na Černém biči jako Spider-Man, Uraraka se vznáší, Iida sprintuje po budovách atd. Je to vlastně zábava. Mise jsou sice po čase repetitivní (bojuj s tímto, dojdi tam), ale možnost prozkoumávat svět, sbírat předměty a interagovat s civilisty nebo jinými hrdiny v klidnějším tempu je přesně to, co člověk potřebuje. Prostě chill.
Zdroj: IGDB.com
Hrdinův deník a střípky všedního života
Pro nás, kterým ve finále anime chybělo trochu více interakcí mezi postavami a „slice of life“ momentů, je tu režim Hero’s Diary. Odemknete si v něm krátké, originální scénáře a dialogy mezi studenty třídy 1-A, které se v seriálu nikdy nestaly. Je to balzám na duši vidět tyhle postavy řešit i jiné věci než jen záchranu světa a totální destrukci. I když jde v podstatě jen o další záminku pro souboje, ten kontext a dialogy okolo jsou pro lore hrozně fajn.
Titul také nabízí robustní systém úprav, který vás zabaví na hodiny. Za herní měnu si můžete nakoupit stovky kosmetických doplňků, kostýmů a barevných variant. Chcete, aby Deku bojoval v obleku, který měl ve filmu? Žádný problém. Chcete dát záporákům hrdinské barvy? Směle do toho. Kromě vzhledu postav si můžete upravovat i vizitky hráčů, hlášky, vítězné pózy a dokonce i prvky uživatelského rozhraní. Je to ráj pro sběratele a hračičky, a dává to smysl i opakovanému hraní misí, abyste si vydělali na ten jeden konkrétní doplněk, který prostě musíte mít.
Zdroj: IGDB.com
My Hero Academia: All’s Justice zní… ZNÍ!
Musím se zastavit u grafiky, protože ta je jedním slovem nádherná. Použitý cel-shadingový styl je dotažený k dokonalosti a modely postav vypadají, jako by vypadly přímo z plátna kina. Speciální útoky tzv. Plus Ultra jsou doprovázeny krátkými animacemi, které jsou tak věrné předloze, že máte chuť je natáčet a sdílet. Částicové efekty, dynamické nasvícení při výbuších a destrukce oblečení v průběhu boje – to vše přispívá k pocitu, že jste uvnitř anime. O to více pak bolí ten kontrast s levnou prezentací příběhových cutscén mimo boj. Je vidět, že rozpočet šel primárně do bojové části a modelů postav, zatímco omáčka okolo musela ustoupit. Což je škoda, protože vizuální konzistence by hru posunula o třídu výš.
A nakonec je tu ta zvuková stránka, která je absolutním emočním vrcholem a důvodem, proč hru nebudete chtít vypnout ani po páté prohře. Vývojářům se podařilo zajistit kompletní originální dabing (jak japonský, tak anglický – ale ten nikoho nezajímá), a herci do svých výkonů dávají naprosté maximum. Slyšet Daikiho Yamashitu jak křičí Dekuovy ideály s hlasem, který přeskakuje emocemi nebo Nobuhika Okamota jako vzteklého, ale dospívajícího Bakuga, to je zážitek sám o sobě. Hudební doprovod nezůstává pozadu a servíruje epické rockové a orchestrální skladby, které dokonale podtrhují atmosféru finální války. Zvukové efekty úderů mají tu správnou břitkost a dunivost, takže i přes plavající fyziku máte pocit, že se děje něco velkého
My Hero Academia: All’s Justice je hrou, kterou budete milovat a nenávidět zároveň. Je to nádherná, obsahově bohatá a emotivní rozlučka se sérií, která definovala jednu generaci. Pokud jste fanouškem, který potřebuje ještě chvíli zůstat ve světě Quirks, nemáte na výběr, musíte to hrát. Emoce, dabing a soupiska postav za to stojí. Pokud ale hledáte vyváženou, technicky precizní bojovku a k My Hero Academia nemáte citový vztah, ruce pryč. Frustrující obtížnost a technické nedodělky vám zážitek zkazí. Pro mě osobně je to ale i přes všechny chyby srdcová záležitost, které odpouštím její hříchy pro tu chvíli, kdy jsem se mohl naposledy cítit jako hrdina.
