Manaironi jsou malí skřítci z katalánského folklóru, kteří jsou známí svou pracovitostí a ochotou plnit přání svého majitele. Dovedou však také být dost neposední a zlomyslní. Ve hře Manairons má hlavní hrdina, či hrdinka Nai (je možné zvolit si pohlaví) všechny tyto vlastnosti. Úkoly mu zadává čarodějnice, jíž se nelíbí aktivity bohatého buržoy Llorençe, který mnoho manaironů zneužívá k otrocké manufakturní práci ve vesnici Vilamont. Ta se pod jeho vedením sice industrializovala, ale to ji neproměnilo k lepšímu. Tradiční řemeslníci se vytratili a atmosféru ovládl kouř a břinkot strojů. Třídní napětí mezi proletariátem a buržoazií či mezi tradicemi a pokrokem hra tematizuje velmi přímočaře. Nejde tedy o nějakou mou nadinterpretaci. Zároveň ale nečekejte žádnou marxistickou agitaci. Během hraní nemáte pociťovat chuť zmocnit se výrobních prostředků, ale především si užívat krásu katalánských tradic a folkloru.
Všechny krásy spižírny
A skutečně, vizuální pojetí má podobně groteskní a retro nádech jako třeba filmy Jeana-Pierra Jeuneta. Velmi působivá je zejména trpasličí perspektiva malého manairona, který se proplétá jak mezi běžnými věcmi typu jídla ve spižírně, tak mezi složitými stroji v manufakturách. Některým hráčům Manairons jistě připomenou Little Nightmares, ale katalánský titul je daleko pohádkovější, vlídnější a prakticky nikdy se nesnaží děsit.
Podobně silný je hudební doprovod, na němž stojí značná část atmosféry. Hudba ovšem ve hře nehraje pouze roli podkresu, ale je pevně spjatá s klíčovými mechanikami. Nai má totiž jako správný manairon kouzelnou flétnu a pokud na ni zahraje správnou melodii, může tak vyvolat své speciální schopnosti. Je to relativně neotřelý nápad, ale do hry je integrován sporným způsobem. Melodii vyvoláváte mačkáním tlačítek na ovladači v předepsaném pořadí, takže si je musíte prostě zapamatovat. To se mi nicméně podařilo jen u dvou melodií a u těch zbylých jsem si raději správnou sekvenci zapsal na papír a tím se pak při hraní řídil. Úplně zábavné to věru nebylo.


Zdroj: Gaming Professors
Neříkej hop, dokud nepřeskočíš
Největší kámen úrazu, o nějž lze při hraní Manairons zakopnout, spočívá právě především v ovládání. Problémem je nicméně již zvolená 2,5D perspektiva. Hra je renderována klasicky ve 3D, ale virtuální kamera veškeré dění snímá převážně zboku, jako u klasických skákaček. Stále je ale zachována hloubka prostoru a v mnoha případech je opravdu těžké určit, kde se jednotlivé objekty nacházejí na ose Z. Od samého začátku jsem tak opakovaně padal do záhuby nikoli proto, že bych špatně načasoval skok, ale protože jsem prostě nerozpoznal prostorové vztahy mezi objekty. Stín, který se pod Naiem neustále zjevuje, by pomohl v případě, že by mu kamera visela za zády, ale při zvoleném pohledu z boku bohužel příliš platný není.
Druhým problémem jsem souboje s nepřátelskými, začarovanými manairony. Ti se dělí do několika poddruhů, ale netvoří až tak velkou diverzitu, ale boj s nimi byl zajímavý. K dispozici máte útok na blízko, na dálku a blok. Jelikož blok má jen malé okno účinnosti a útok na dálku způsobuje minimální poškození, většinou do protivníku budete bezmyšlenkovitě řezat z těsné blízkosti. K dispozici naštěstí máte velmi štědrý healthbar, takže problémy se skákáním i bojem vás nebudou stát postup a nervy. Nicméně nižší náročnost by u žádné hry neměla kompenzovat nedostatky v základních mechanikách.





Zdroj: Gaming Professors
Návrat ztraceného manairona
Přiznávám, že nejednou jsem po zápasení s nešikovným ovládáním pociťoval frustraci a rostoucí chuť hru odložit bez dohrání. Ale stejně jsem se nakonec vrátil zpět. Svět Vilamontu totiž skutečně má své kouzlo. Každá je odlišná a disponující geniem loci - od útulných tradičních dílniček přes zadýmené továrny až po magická zákoutí plné folklórních odkazů. Taky je hra docela krátká (počítejte, že ji dohrajete za 5 – 6 hodin), což hovoří spíše v její prospěch. Trvá dost dlouho na to, abyste se do ní stihli ponořit a skončí dřív, než vás může začít nudit. Hraní si můžete prodloužit hledáním sběratelských předmětů a plněním volitelných hádanek. Není to ovšem nic, co vám pomohlo v postupu hlavní dějovou linií, takže kdo nechce, nemusí se pátrání po secretech vůbec věnovat.
Manairons je hra plná rozporů. Na jedné straně nabízí okouzlující svět inspirovaný katalánským folklorem, působivou audiovizuální stylizaci a sympaticky komorní stopáž, díky níž nestihne vyčerpat své nápady. Na straně druhé ji její krátké nohy opakovaně podráží nepřesné ovládání a matoucí podání prostoru. Nejvíc si ji tak užijí hráči, kteří dokáží odpustit technické a designové nedostatky výměnou za originalitu námětu, malebnou atmosféru a neokoukané folklorní kulisy.
