Představte si, kdyby parkour, futuristická městská džungle a módní přehlídka měly společné dítě – a ono se rozhodlo stát se videohrou. Aerial_Knight’s We Never Yield je přesně tím dítětem, které si výše zmíněná trojice vysnila. Proč? Koncept hry je totiž ten nejjednodušší, jaký jsem za dlouhou dobu zažil. Běžíte. Ale styl, jakým to děláte? Tím by se dalo řezat sklo. Tohle není jen ledajaké překonávání překážek. Je to o postoji, rytmu a především – o tom nikdy nezpomalit. Doslova.
Zdroj: IGDB.com
Hop, skok, přeskok, podskok, podlez
Zatímco se většina procházek spokojí s tím, že jde, protože právě cesta je cíl, v Aerial_Knight’s We Never Yield musíte běžet přímo do cíle. Vy ho totiž znáte. Ocitáte se v roli mladého muže v silně stylizovaném světě, které není úplně přátelský. Tematicky jde o boj, o přežití a především o to, neztratit svou identitu. A i když nepadne moc slov, hra dokáže zaujmout právě vizuálním vyprávěním, který celému příběhu dodává drive.
Běží se. Hodně. A rychle. Ale hlavně – elegantně. Počin je propracovaná 2.5D běhačka, kde překonáváte překážky pomocí rytmických stisků kláves, přesně načasovaných skoků, skluzů a přemetů. Zní to jednoduše, že? No, počkejte, až se rozběhnete. Každý level působí jako taneční choreografie – buď to trefíte, nebo to vypadá, jako když se robot opil na techno party. Obtížnost umí stoupnout, ale nikdy není nespravedlivá – chyba je skoro vždycky v reakci hráče (jsem chybový, hrozný, líný a neschopný), ne ve hře. A když se dostanete do dnes pravidelně opakovaného stavu „flow“, prsty i oči pracují v dokonalé symbióze a vy proběhnete snad i svět.
Styl. To je slovo, které tu vládne. Grafika je výrazně stylizovaná – neonové kontrasty, urbanistická sci-fi atmosféra a postavy, které působí jako z budoucnosti, kde je být co nejvíc cool/in/mítswag/sexyashell/flex zákonnou povinností. Každý pohyb, každá animace vypadá jako vytažená z hudebního videoklipu. A právě hudba je dalším pilířem zážitku. Herní soundtrack je energický, rytmický a dokonale podtrhuje tempo hry. Bez něj by to celé ztratilo polovinu kouzla. Tady nejde jen o hru, tady jde o show.
Igdb.com
Aerial_Knight’s We Never Yield mě donutil jít na procházku
Zpočátku jsem měl podezření, že půjde jen o další tzv. running game. Ale titul mi velmi rychle připomněl, jak zábavné může být, když je něco jednoduché, ale perfektně provedené. Rychlé reakce, fantastická hudba a ta atmosféra – člověk má pocit, že běží proti systému, zatímco mu v uších zní beat, co by klidně mohl být hitem večerního klubu. Ano, občas se padá. A ano, někdy je frustrující ztratit tempo kvůli jedné chybce. Ale právě proto to má takovou šťávu – úspěšné proběhnutí levelu působí jako osobní vítězství. A to se počítá, říkal psychiatr.
Aerial_Knight’s We Never Yield je víc než jen běhací hra. Je to stylové prohlášení, vizuální koncert a zároveň výzva, která vás nutí být lepší s každým pokusem. A když vám to konečně všechno dá babu, stačí jen říct: oplatky se nepečou. Tedy připoutá a nepustí. V moderním světě, kde je těžké zpomalit, přichází hra, která říká slova jedné nejmenované české kapely: „Když nemůžeš, přidej víc, zakřič prostě z plných plic, že slovo nejde, neexistuje.