Kdyby se Geralt z Rivie rozhodl pověsit zaklínačské řemeslo na hřebík a otevřít si ve Wyzimě velkovýrobnu na elixíry, vypadalo by to přesně takhle. Do Alchemy Factory jsem vstupoval s představou útulného míchání bylinek pro místní sedláky, ale probudil jsem se o čtyřicet hodin později, neoholený a s očima podlitýma krví, uprostřed průmyslové revoluce. Tahle hra totiž klame tělem. Tváří se jako roztomilá hříčka, ale pod pokličkou bublá nekompromisní simulátor automatizace, který ve mně probudil mého vnitřního malého chemika a donutil mě optimalizovat výrobní procesy až do úplného zešílení. Je to závislost, která vás chytne a nepustí, dokud linka neběží dokonale, a vy zapomenete, že venku existuje skutečný svět, natož nějaké příšery k lovení.
Lego pro dospělé alchymisty
To, co hru odlišuje od gigantů jako Factorio, je její komorní měřítko. Místo abyste běhali po cizí planetě, stavíte zde v omezeném prostoru, kde záleží na každém voxelovém políčku. Je to jako skládat ingredience do cestovní brašny na Klepně. Vše musí mít své místo. Skládání strojů a pásů do sebe připomíná lego pro dospělé a nutí vás přemýšlet efektivně. Musíte se naučit rotovat dopravní pásy držením myši a zvedat je do výšky, jinak se v tom zamotáte jako klepna (za tuhle slovní hříčku chci pochvalu) do vlastních drbů. Ten pocit, když do sebe všechno zapadne a vy vytvoříte dokonalou smyčku, ve které suroviny plynule proudí do kotlů a hotové lektvary na pult.
Začátky jsou ale tvrdá řehole, která připomíná spíše práci podkoního než mistra alchymie. Než se dostanete k plné automatizaci, jste glorifikovaný poslíček. Běháte, zaléváte, doplňujete a craftíte ručně, což je otravné a zdlouhavé. Je to ten typ manuální práce, u které máte chuť to zabalit a jít raději studovat periodickou tabulku prvků, ale jakmile odemknete vyšší úrovně výzkumu, ten pocit úlevy je k nezaplacení. Najednou se z vás stává pán tvorstva, stroje pracují za vás a vy se můžete soustředit na expanzi. Jen si dejte pozor na peníze. Ze začátku se vyplatí šetřit každou minci, protože nákup surovin něco stojí a bez kapitálu se váš sen o impériu rozplyne jako pára nad kotlíkem.
Ekonomika hry stojí na prodeji zboží přímo ve vašem obchodě, což je geniální prvek, který dává vašemu snažení smysl. V jiných hrách sypete produkty do černé díry pro abstraktní body, tady vidíte cinkat zlaťáky přímo od zákazníků. Ti sice vypadají trochu děsivě, s prázdným pohledem vesničanů, kteří toho viděli příliš a snědli málo, ale dokud platí, je mi to jedno. Musíte si hlídat reputaci obchodu a nabízet pestrou škálu zboží, aby se vraceli. A hlavně se nesmíte bát obchod zavřít. Je lepší stáhnout roletu a v klidu přestavět výrobní linku, než ve stresu doplňovat hmoždíře, zatímco vám nespokojení zákazníci dupou po prodejně a snižují hodnocení.
Zdroj: IGDB.com
Alchemy faktory má i kooperaci
Klíčem k úspěchu je plnění úkolů, které visí na schránce před obchodem. Ať už jde o hlavní příběhové zakázky, které odemykají nové recepty a technologie, nebo urgentní objednávky s šibeničním termínem za balík peněz, tohle je váš denní chleba. Zde se naplno projevuje nutnost multitaskingu. Nemůžete se zaseknout na jedné věci; musíte mít oči všude. Pokud máte to štěstí a hrajete v kooperaci, jeden může dělat manažera obchodu a řešit zákazníky, zatímco druhý se může zbláznit u trubek ve sklepě, což výrazně snižuje počáteční frustraci a činí hru plynulejší.
Mám však jednu zásadní výtku, která mé zaklínačské srdce bolí. Hra se jmenuje Alchemy Factory, ale vizuálně působí spíš jako Hardware Factory. Čekal jsem bublající křivule, mystickou energii, fialové háby a magické výboje, ale dostal jsem cihly, ozubená kola a sterilní průmyslový park. Chybí tomu ten magie wow efekt a atmosféra tajemna. Je to spíše simulátor středověké manufaktury než dílna mocného čaroděje, který ohýbá realitu. Umělecký směr je funkční a přehledný, ale trochu bez duše, což je škoda, protože herní mechaniky pod tím jsou skvělé a zasloužily by si více fantazie.
Zdroj: IGDB.com
Alchemy Factory je nebezpečně zábavná záležitost, která vás připraví o spánek. Pokud máte rádi, když čísla rostou, pásy vrčí a všechno do sebe zapadá, budete v sedmém nebi. Hra respektuje tradici ještě jednu optimalizaci a jdu spát, což v praxi znamená, že uvidíte východ slunce dřív, než byste chtěli. Jen nečekejte, že se budete cítit jak ve čtyři ráno na vinohradské u kebabu, u něhož věříte, že je zázračný lektvar na léčbu a najednou s tím máte v hlavě byznys plán.
