Assassin’s Creed Odyssey – pouť legend a pověstí

Share on facebook
Sdilet
Share on twitter
Sdílet
Share on linkedin
Sdílet
Assassin’s Creed Odyssey je v pořadí už jedenáctý díl série a tentokrát nás neutuchající válka mezi asasíny a templáři zavede do antického Řecka v období peloponéských válek. Ubisoft vsadil veškeré své trumfy na historické období, které je všem dobře známé a neuvěřitelně zajímavé. Od nového dílu jsem neměl kdo ví jaká očekávání. Ve skutečnosti jsem čekal další šablonovou tovární hru a z mého pohledu je k neuvěření, že mě hra zabavila na tak dlouhou dobu. A ano, skutečně. Základní prvky hraní, které Ubisoft do svých her dává déle jak deset let, tu nalezneme. Naopak dokázali výborně zpracovat každou součást antické civilizace, Řecka a vše s tím spjaté a spojené. V rámci dnešní recenze jsem udělal i experiment na základě obsahu a herní doby.

Ten, kdo ví, co je správné, také správně činí

Assassin’s Creed Odyssey do série přinesl hned několik novinek, které většině hráčů značně změní pohled na nového asasína. Jednou z těch zásadních je výběr ze dvou pohlaví, konkrétně mezi postavou Alexia a Kassandry. Oba sourozenci sdílí podobné rysy, a ačkoliv jsem vybral na začátku hry Alexia, byly situace, kde bych raději zvolil Kassandru. Vámi zvolený hrdina či hrdinka je nájemný žoldák neboli misthios, čímž musím zklamat všechny, kteří doufali, že budou hrát za čistokrevného spartského vojáka. Rozhodování, jestli se přidat k armádě Athén či Sparty, je pouze na základě odměn. Převážně budete pracovat jako žoldák pro obě strany nehledě na to, jestli vám strana vyhovuje, nebo ne.
Do hry přibyl nově systém dialogů. Jádro systému rozhodování je silně inspirované třetím Zaklínačem, ačkoliv je zde až zbytečně zjednodušené a osekané. V rozhovorech budete mít na výběr z útoku, lhaní či flirtu. Pokud se ptáte, jak velký vliv má vaše rozhodnutí na okolní svět, odpověď bude minimální. Hlavní děj se točí kolem rodiny vámi zvolené postavy a je to také skoro jediná příběhová linie, na kterou mají vaše rozhodnutí nějaký dopad. Hra má několik konců a není nikterak těžké se dostat k tomu nejpozitivnějšímu. Co mohu pochválit, je úvod hry. Ten funguje jako tutoriál a odehrává se v bitvě u Thermopyl, kde se ujmeme role samotného Leonida. Krom toho, že nás úvodní část naučí základní mechaniky boje, je to také perfektní prezentace velkoleposti celé hry.
Potenciál příběhu, který je inspirován skutečnými událostmi, dokázali vývojáři maximálně využít. I tak tu ale stále visí otazník, jestli je Odyssey tím starým dobrým assassinem, jak ho známe z předešlých her. Odpověď není zcela jednoznačná. Série Assassin’s Creed prošla radikální proměnou už v době Black Flag, a tak se vyvíjela do dnešní podoby. Příběh se zaměřil na prapůvodní organizaci Templářů, kterou je kult Kosma. Tato nová organizace do antické civilizace pasuje výborně a je skvěle propojena s příběhem hry. Kult je rozdělen do sedmi odnoží, v každé je pět kultistů a jeden mudrc. Pro jejich likvidaci musíte hledat stopy. Ty nalezneme v rozhovorech, u obchodníků, v příběhu nebo při prozkoumávání Řecka. Každý člen má svůj osobitý příběh, který se vám odhalí, až naleznete dostatek informací pro jeho identifikaci a lokalizaci oblasti, kde se daný kultista nachází.

Čím je známo starověké Řecko, jsou jeho protagonisté. V Assassin’s Creed Odyssey jich je hned několik, včetně mytických postav, které měly zásadní vliv na antiku tak, jak ji známe dnes. Setkáme se s léčitelem Hippokratem, králem Sparty Leonidem, generálem Athén Periklem a také s Pythagorem, který je vyobrazen jako mytická bytost, a mnoho dalšími významnými i těmi méně známými postavami řeckého světa. Musím ale zmínit a vyzdvihnout jednu postavu, a jak mnozí tuší, není to nikdo jiný než Sokrates. Jeho vyobrazený charakter je geniální a po každém rozhovoru vás postaví před nelehké rozhodnutí, jestli to, co děláte, je skutečně dobré. Vždy ukáže druhou stranu mince a po každém dokončení úkolu rozjímáte, jestli jste učinili správné rozhodnutí.

To, jak vývojáři dokázali propojit skutečný svět s tím mytologickým, je impozantní a umí udržet rovnováhu uvěřitelnosti tam, kde je to třeba. Jedinou výhradu mám až k úplnému závěru hry, kde se, pokud nebudete pozorní, rychle ztratíte v proudu informací a už se jen těžko budete znovu chytat.
Příběh hry hodnotím na výbornou a v univerzu assassina patří k těm vůbec nejlepším. V některých částech jsou patrná hluchá místa a občas zbytečné natahování děje. To vše je ale přijatelné, když vezmeme v úvahu délku hry, a tím myslím hlavní dějovou linii.

Výborně. Alespoň budeme bojovat ve stínu

Vývojáři vytvořili RPG, kde hratelnost a její různorodé kombinace skvěle sedí do doby peloponéských válek. Mnoho hráčů bude namítat, že to s assassinskou tematikou nemá nic společného, a sám jsem tento názor zastával do doby, než jsem se na jádro hratelnosti podíval do hloubky.
Schopnosti jsou rozděleny do tří stromů a na výběr je z loveckého, válečnického a asasínského stylu boje. Ty můžete různě kombinovat a přizpůsobit si hratelnost podle vašeho stylu hraní nebo jednoduše vybrat, co vás bude bavit nejvíc. Vytvoříte si spartského válečníka, jakým byl Leonidas? Skutečného asasína, jako byl Altaïr či Ezio, nebo budete činit zkázu nepřátelům pomocí luku a ochočeného zvířete? Je jen na vás, jak si hratelnost přizpůsobit, a na výběr je z desítek různých kombinací herních stylů.
Na blízko i na dálku můžete použít maximálně čtyři schopnosti, a proto je extrémně důležité, jaké využijete. Je nutno podotknout, že pokud se rozhodnete pro jednotný styl hraní, nelze ho využít adekvátně v každé situaci. V lodních a dobývacích bitvách nejefektivněji využijete luk, naopak při zabíjení polemarchů a ničení pevností se bez tiché likvidace nepřátel neobejdete a válečnické dovednosti použijete na nejtěžší soupeře, jako jsou mytické bytosti a žoldáci. Za herní měnu lze resetovat body schopností a znovu je přerozdělit. Bohužel absence vytvoření více dovednostních variací a dynamického přepínání mezi nimi zamrzí, a je škoda že tuto možnost vývojáři do hry neimplementovali i přes fakt, že inventář tuto možnost má.
Zbraně a zbroje jsou rozděleny podle úrovně vzácnosti na běžné, vzácné, epické a legendární. Hra nabízí šest druhů zbraní rozdělených na jednoruční zbraně, obouruční zbraně a jeden typ luku. Na výběr je meč, dýka, oštěp, hole, těžké sekera a kladivo. Každému bude vyhovovat jiný styl a nutno zmínit, že s každým typem zbraně se hratelnost značně mění. Například s oštěpem můžete nepřítele držet od sebe a působit středně velké poškození, naopak s dýkou musíte být blízko nepříteli a udělujete nižší, ale velmi rychlé poškození s vysokou šancí na kritický zásah. Zbraně můžete mít maximálně dvě a libovolně mezi nimi přepínat. Pokud se vám nelíbí vzhled vaší zbraně nebo zbroje, je možnost si ho změnit na jakýkoliv jiný, který jste už nalezli, včetně legendárních předmětů. Co zklame opravdu každého, je, že z nepochopitelných důvodu ve hře chybí štít, i když v předešlém díle Origins byl, a stejně tak ho má většina nepřátel ve hře.

Kontroverzní rozhodnutí byl nápad do Assassin’s Creed Odyssey implementovat systém zvyšování úrovně nepřátel a úkolů. V nastavení si lze libovolně škálování úrovní měnit, a to na slabší, obsah bude čtyři úrovně za vaší úrovní, střední, o dvě úrovně, a silnější, kdy nepřátelé jsou na vaší úrovni. Na to jsou přímo napojené odměny, kdy pokud si nastavíte slabší úroveň, i odměny budou o čtyři úrovně nižší. Naopak, pokud si nastavíte vyšši úroveň nepřátel, jen stěží budete s nimi držet krok. Po každé nové úrovni je nutné u kováře vylepšovat věci, abyste zvedli jejich důležité statistiky, jako útok a zbroj, tak, aby odpovídala vaší úrovni a úrovni nepřátel. Problém je, že na vyšších úrovních je cena těchto vylepšení tak vysoká, že nebudete mít dost materiálu a drachem na to, vylepšovat například legendární sady, které jsou mnohem dražší než epické. Jediným možným řešením je po celou hru měnit vybavení, které naleznete na vaší dosavadní úrovni. Pokud se rozhodnete vylepšovat legendární set zbroje a zbraní na úrovních 50+, budete potřebovat desítky tisíc kusů materiálu a stovky tisíc drachem, a to jen pokud vydržíte jen s jednou sadou vybavení po celou hru. Těchto sad je zde navíc přesně čtrnáct. Ze hry se poté vytrácí odměna za úsilí mít převahu nad nepřítelem.

Nový systém, který značně ztíží Assassin’s Creed Odyssey, je vypsání odměny na vaši hlavu za porušení některého ze tří zákonů. Těmi jsou krádež, útočení na lodě a vražda, pokud jsou přítomni svědci. Systém funguje podobně jako v GTA, aby hráč byl trestán za špatné chování ve hře. Každý zločin vyplnuje červenou lištu, kde je až pět helem. Pokud hráč spáchá dostatek zločinů, jedna z helem se naplní a vypíše se na vás odměna. Poté vás začne lovit některý ze žoldáků. Čím víc hráč páchá zločinů, tím více úrovní helem se naplňuje a hra posílá stále silnější žoldáky. Je několik možnosti, jak se zbavit odměny na vaši hlavu. Můžete zaplatit odměnu u konkrétního NPC, které na vás odměnu vypsalo, nebo ho najít a zavraždit. Další možnosti je schovat se před lovci odměn a jednoduše situaci přečkat.

Systém odměn má jeden důležitý podsystém a tím je žoldácká úroveň, která se zvyšuje hledáním a zabíjením jiných žoldáků. Výhody za stoupání po žebříku jsou ty nejdůležitější, bez kterých se v pozdější části hry neobejdete. Celý koncept odměn a žoldáků má dva velké nedostatky. První je, že žoldáci jsou mnohdy otravní, protože pokud je na vás vypsaná odměna, budou se vás snažit zabít i ve chvíli, kdy plníte nějaký úkol. Druhý a podstatnější je systém žoldácké úrovně. Nemohu se ubránit myšlence, že vás hra přímo nabádá páchat zločiny, protože nejjednodušším způsobem, jak stoupat po žebříku, je naplňování zmíněného ukazatele, abyste na sebe nechali vypsat cíleně odměnu. Žoldáci vás poté konfrontují a vy je tak nemusíte hledat. Žoldáky hledáte stejně jako členy kultu. Po zavraždění žoldáka získáte informaci o jiném žoldákovi a na mapě se zobrazí, kde se nachází. Celý systém je zajímavě navržen, bohužel nefunguje tak, jak by měl, a je spíše kontraproduktivní.

Adrestia, bohyně revolty, odplaty a rovnováhy mezi dobrem a zlem

Příjemným návratem do série Assassin’s Creed jsou lodě a lodní bitvy. Naší loď získáme krátce po začátku hry a hlavní hrdina společně s kapitánem Barnabášem ji pojmenuje Adrestia. Ta funguje jako důležitý dopravní prostředek pro pohyb mezi ostrovy a při střetech v lodních bitvách. Jednotlivé části lodě, jako arzenál, poškození zbraní a posádku, je důležité upgradovat. Často dostanete ve vedlejších misích za úkol zničit elitní loď a ta představuje opravdu těžkou výzvu. Fyzika lodi i bitev funguje na výbornou, stejně tak moře, které ve špatném počasí dokáže při střetu s nepřítelem ztížit bitvu. Lodní bitvy jsou dost podobné těm z Black Flag. Snažíte se poškodit nepřátelskou loď natolik, abyste její výdrž dostali na minimum a mohli se na ni nalodit. Poté stačí zlikvidovat nepřátelskou posádku a vybrat truhly s kořistí. Je zde několik zajímavých detailů, které stojí za zmínku. Při střetu s nepřátelskou lodí hlavní hrdina křičí rozkazy na posádku podle toho, jak hráč reaguje na situaci, což vytváří úžasný pocit uvěřitelnosti z bitevní vřavy. Další zajímavostí je verbování poručíků, které získáte z úkolů nebo z řad nepřátel, kdy omráčenému nepříteli dáte návrh, aby se přidal k vaší posádce. Poručíci se dělí na úrovně vzácnosti, stejně jako zbraně a zbroje. Čím vyšší úroveň vzácnosti, tím vyšší bonus lodi dává. Za zmínku stojí, že poručíci dokáží po nalodění sami zlikvidovat celou nepřátelskou posádku bez vaší pomoci. Loď je možno si kosmeticky upravovat dle libosti. Měnit můžete tedy i posádku, trup a plachtu. Na palubě se nachází i truhla, kde si můžete dle libosti odkládat přebytečné věcí z inventáře.

Antické Řecko je krásné, velkolepé, dokonce i pro medúzu

Správný výraz pro velkolepost Řecka ztvárněného v Odyssey budu hledat jen stěží. Mapa má rozlohu 256 km² a rozsahem je podobná té z Black Flag, s tím rozdílem, že zde tvoří větší procento půda. Díky tomu, že vývojáři hru vytvořili jako sandbox, vás skutečně nic neomezuje a nebrzdí, vydat se můžete, kam jen chcete. Hlavní příběh vás provede po celém Řecku, ale nutno dodat, že pokud chcete ve hře objevit všechny lokality, památky, města a ostrovy, musíte se často vydat na vlastní pěst. Důležitý člen vaší pouti je orel Ikaros, na kterého můžete libovolně přepínat, a díky zraku dokáže označit nepřátele v táborech nebo důležitá místa v okolí.
Antické Řecko nabízí mnohem víc, než čekáte, a vyjmenovat vše by zabralo celé odpoledne. Navštívíte Spartu, Athény, Makedonii, Théby, Lesbos a takto bych mohl pokračovat dlouhé hodiny. Každá lokace nabízí nádhernou krajinu, spoustu zajímavých úkolů a aktivit, památky, chrámy, jeskyně, poklady, města a tábory, ale i několik mytických bytostí, které představují nejtěžší výzvu hry. Řecko nepřestane udivovat ani po desítkách hodin hraní. V pohybu vás nic neomezuje, vyšplhat jde opravdu na vše, a díky jednoduchému foto modu můžete tvořit nádherné obrázky. Jediný problém vidím ve vedlejších úkolech a aktivitách. Ty jsou repetitivní a je dobré v rozumné míře kombinovat hlavní příběh s vedlejšími misemi i aktivitami tak, aby hra neupadla do stereotypu. Otazníky na mapě jsou všudypřítomné, jako ve všech ostatních hrách od Ubisoftu.
Zajímavou novinkou jsou dobývací bitvy. Při snížení síly jedné z vůdčích stran v některé z lokalit se zpřístupní dobývací bitva. Snížení síly jde několika způsoby. Zabití vůdce dané oblasti je nejrychlejší způsob a sníží i sílu národa ze všech aktivit nejvíc. Tady zmíním, že pokud se rozhodnete zabít vůdce, je chráněn elitními vojáky a likvidace mnohdy není vůbec jednoduchá. Nejjednodušší způsob je proto napadat nepřátelské tábory, ničit zásoby, zabíjet polemarchy a vykrádat národní truhly. Po částečném snížení síly se sníží i ochrana vůdce, poté je chráněn minimálně, nebo vůbec.
Po snížení síly národa na minimum se otevře dobývací bitva a vy se tak můžete rozhodnout, za jakou stranu budete bojovat. Každá bitva je rozdělena na dvě obtížnosti, nižší a vyšší. Jediný rozdíl je v odměnách, v obtížnosti zásadní rozdíl není. Zde vidím problém pouze v tom, že drtivá většina hráčů vždy vybere vyšší obtížnost pro získání lepších odměn a rozdělení bitev na obtížnosti poté nedává moc smysl.
Bitva vždy probíhá stejně. Vaším úkolem je snížit sílu armády zabíjením vojáků nebo kapitánů. Často se v bitvě proti vám postaví i některý ze žoldáků. Ať se do bitvy ponoříte sebevíc, skutečnost je taková, že se jedná o iluzi. Armáda, které propůjčíte své kopí, sama nikdy nevyhraje a celá bitva je závislá pouze na vás. I tak se celkově jedná o zábavnou aktivitu, která není povinná a za odměny získané z bitev se určitě vyplatí.

Experiment, který se úplně nepovedl

Obsah nejen série Assassin’s Creed, ale prakticky všech her z dílny Ubisoftu je občas až přehnaně nafouklý. Odyssey zvedl laťku hodně vysoko a rozhodl jsem se, že vytvořím experiment na základě herní doby. Poznamenám, že jsem hrál na střední obtížnost s nastavenou vyšší úrovní nepřátel a hru jsem završil na maximální úrovni 99.

Dohrát Assassin’s Creed Odyssey na 100 % se vším, co nabízí, včetně hlavního děje, vedlejších úkolů, pokladů, vylepšení lodě, prozkoumání každé části Řecka a každého otazníku na mapě, to celé završené platinovou trofejí, mi trvalo neuvěřitelných 134 hodin a 37 minut. Je s podivem, že ačkoliv je hra místy dost repetitivní, nepřestane nudit ani po dlouhých hodinách hraní a osobně jsem se k titulu vždy rád vrátil. Jediné, co mi přijde dost zbytečné, je režim New Game+, který využijí jen ti nejoddanější fanoušci.

GP uvozovky

Výlet do Řecka jsem si neuvěřitelným způsobem vychutnal a Assassin’s Creed Odyssey, ačkoliv se jedná už o jedenáctý díl série, má stále čím překvapit. Úžasný příběh a zajímavé herní prvky v cíli brzdí pouze repetitivnost misí a ne úplně dotažená hratelnost. Pro fanoušky je Odyssey nutností a nutno dodat, že čas strávený ve hře předežene všechny předešlé tituly Assassin’s Creed. Hra je extrémně chytlavá a zábavná a k titulu se vždy rád vrátím s pocitem, že rozhovory se Sokratem mi mají stále co dát.

Recenzi pro Gaming Professors napsal Václav Zakouřil.

Klady

příběh hry
stovky vedlejších misí a aktivit
úvodní tutoriál
postavy
výběr ze dvou pohlaví
systém dialogů
kult Kosma
antické Řecko
propojení mytologie se skutečným světem
hratelnost
loď a lodní bitvy
herní doba
orel Ikaros

Zápory

absence více dovednostních variací a přepínáni mezi nimi
zvyšování úrovně nepřátel
cena vylepšení zbraní a sady zbrojí
nedodělaný systém žoldácké úrovně
repetitivnost misí
dobývací bitvy – iluze
0

Doporučujeme

Share on facebook
Sdilet na Facebooku
Share on twitter
Sdílet na Twitteru
Share on linkedin
Sdílet na LinkedIn